Šejk

Klasický obraz "šejka": podobizna šejka Sattama de Haddadína z Palmýry, od ruského malíře Alexandra Jevgenijeviče Jakovleva

Šejk nebo šejch, nesprávně šajch (arabsky شیخ‎), je titul arabského, beduinského představitele (staršiny) s významem kmenový náčelník. Geografická oblast či společnost, které vládne šejk, se označuje jako šejchát.

Popis

Šejk je vůdcem převážně beduínských kmenů, výjimečně mohou velmi vážení muži vést i kmenů několik. Volby jsou téměř „demokratické“ v různých zemích s drobnými obměnami. Jako vůdce jej volí buď každý člen kmene či osady nebo jinde zase rada starších a významných mužů. Šajch musí být muž vážený, moudrý a všemi respektovaný, který je schopen řešit spory mezi obyvateli svého kmene. Zároveň také řeší neshody i s ostatními kmeny. Očekává se, že bude rozhodovat rychle a spravedlivě. K takovému vládci přicházejí se svými problémy i lidé z jiných kmenů. Proti jeho rozsudkům si často netroufnou prosazovat zákon ani vlády současných arabských zemí. Tak i například vrah se může dostat pod šejkovu ochranu, pokud je podle něj nevinný; zákrok vlády by pak byl chápán jako urážka, která by velmi pobouřila celý kmen. Doba vlády ani pravomoci šejka však nejsou neomezené - při ztrátě důvěry nebo pokud nenaplní očekávání kmene, může být okamžitě odvolán.

Práva a povinnosti

Práva a povinnosti se v různých kmenech a zemích liší. Beduíni jsou většinou muslimové, ale kromě islámského práva se řídí i právem zvykovým. Je součástí tradice dávat šejkům jako voleným kmenovým vůdcům vyšší a širší odpovědnost. Takovéto povinnosti jsou pro ně ovšem i velikou ctí.

• Jednou z povinností, vycházející z islámu, je pomoc lidem v nouzi.
• Může rozhodovat o tom, kdo si koho vezme.
• V jeho pravomoci může být i léčení. Co nevyléčí, přenechává Alláhovi.
• Řeší spory – v případě nejasností třeba i božím soudem, pomocí rozžhaveného železa přikládaného na jazyk. Některé kmeny beduínů věří, že lhářům naskočí puchýře.
• V některých zemích bývá i většinovým vlastníkem stád.

A pravděpodobně i řada dalších práv a povinností, které se týkají titulu šejka.

Historie (Předislámské období – Arabský poloostrov)

V čele kmene kočovníků (badawí, pl. baduw – kolektivní pojmenování ´arab, pl. a´rab) stojí volený náčelník (šajch, sajiid). Obvykle je volen z jedné prominentní rodiny, ale není absolutistickým vládcem, nemá přímou osobní moc trestat nebo donucovat. Je autoritou (větší či menší podle rodu, zásluh o kmen, osobních vlastností), která ovlivňuje rozhodování rady starších. Rozhodování sporů mezi členy kmene se v tomto období řídí podle zvykového práva (sunna), přičemž konečný verdikt připadá na šejka a radu starších. Velký význam mají zásady krevní msty (ta´r), které ukládají povinnost odplaty. Vina a povinnost se přenáší z úrovně rodiny na rodu, někdy i na celý kmen. Krevní mstu je možno nahradit výkupným (dija).

• Šejk nemá kultovní funkci. Před příchodem islámu je obvyklým náboženstvím kmenový polydémonismus

(animismus → polyteismus), uctívání duchů sídlících ve stromech, pramenech a často v kamenech. Náboženství má politický ráz v tom smyslu, že příslušnost ke kmeni se projevuje v uctívání kmenových božstev, odpadlictví od kmenové víry se rovná zradě. Jen několik božstev je nadkmenových, bohyně Manát, ´Uzzá, a Allát, které podléhají nejvyššímu božstvu zvanému Alláh. Kultovní funkci v kmeni zastávají strážci svatyň (sádin), kmenoví kouzelníci (hákim), věštci (´árif), kteří jsou ve spojení s džinny (dobrými nebo zlými démony, jež jim odhalují tajemství světa). Věřilo se, že i básníci (šá´ir) jsou inspirováni džinny.

Literatura

• Rudolf, Veselý. Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století. Díl I. Skripta pro posl. filoz. fak. Univerzity Karlovy, 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 1991.ISBN: 8070664223

Související články

• Panovník

Externí odkazy

• Slovníkové heslo šejk ve Wikislovníku

Autoritní data	BNF: cb15056723x (data) GND: 4474309-9