Zikmundova vila

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zikmundova vila
Základní informace
Slohfunkcionalismus
ArchitektiFrantišek Lydie Gahura a Zdeněk Plesník
Pojmenováno poMiroslav Zikmund
Poloha
AdresaZlín, ČeskoČesko Česko
UliceŽlebová
Souřadnice49°14′3,26″ s. š., 17°40′36,9″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky50697/7-8928 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zikmundova vila ve Zlíně (Žlebová 2894) je vzácným příkladem soukromé rezidenční výstavby v poválečném období. Původně funkcionalistický dům postavil již ve 30. letech (1934–1935) Baťův podpůrný fond (jméno architekta není na plánech uvedeno) pro prvního hejtmana nově založeného zlínského okresu, dr. Josefa Januštíka.[1] Ten v domě bydlel se svojí ženou Marií do roku 1953, a to navzdory skutečnosti, že objekt už v roce 1942 koupil od firmy Baťa a. s. režisér Elmar Klos[2]. Pozdější držitel filmového Oscara (za snímek Obchod na korze, 1965) byl totiž synem Marie Januštíkové z prvního manželství. I když Klos udělal ve vile některé úpravy, sám zde nežil. V roce 1953 Elmar Klos dům odprodal cestovateli Miroslavu Zikmundovi, který nechal budovu adaptovat architektem Zdeňkem Plesníkem do stávající podoby. Mobiliář pro Zikmundovu domácnost navrhl designér Miroslav Navrátil.[1] V roce 2000 byl dům i s rozlehlou zahradou zapsán mezi kulturní památky.[3] Miroslav Zikmund vilu trvale opustil až v roce 2020, kdy ji prodal zlínskému podnikateli Čestmíru Vančurovi. Čestmír Vančura založil k 2. 12. 2020[4] Nadační fond Zikmundova vila, který o památku nadále pečuje. Posláním Nadačního fondu Zikmundova vila je rekonstrukce domu, budoucí zpřístupnění objektu veřejnosti a zvyšování povědomí o osobnostech, které jsou s domem spojené.

Původní (Januštíkova) vila[editovat | editovat zdroj]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

  • Projektant: firma Baťa, a. s.[5]
  • Stavitel: Baťův podpůrný fond[5]
  • Architekt: neznámý[6]
  • Povolení ke stavbě: 10. 5. 1934[6]
  • Kolaudace: 26. 9. 1935[6]

Původně úřednický domek (jak je uvedeno ve Statistice staveb fy Baťa[5]), byl klasickou ukázkou funkcionalistické architektury. Oproti jiným baťovským stavbám jej ale odlišoval např. nárožní arkýř, zakrytí cihel břízolitovou omítkou, nebo užití pásového okna. V interiéru, který se skládal ze suterénu, přízemí a jednoho patra, se mezi nečekané prvky řadil kruhový sloup umístěný ve středu arkýře. Prvek příznačný pro zlínská veřejná prostranství se v rodinném domě objevil na přímou žádost dr. Josefa Januštíka a jeho funkce byla především symbolická.[1] Vnitřní členění domu odpovídalo společenské roli jeho obyvatel. V přízemí se nacházela společenská místnost, jídelna, technické zázemí (kuchyň, spíž, pokoj pro služebnou, toaleta). V patře pak dvě ložnice, pokoj pro hosta, šatna, koupelna a terasa. Suterén zahrnoval prádelnu, garáž, sklad na potraviny, sušárnu, kotelnu a sklad na palivo.[7]

Manželé Januštíkovi – obyvatelé vily v letech 1935–1953[editovat | editovat zdroj]

Josef Januštík[editovat | editovat zdroj]

  • Narození: 16. 9. 1880, Spytinov – dnes Spytihněv
  • Úmrtí: 8. 3. 1963, Praha
  • Ocenění: Zlatý záslužný kříž, Válečný kříž Za občanské zásluhy 2. třídy[8]

Okresní hejtman v Uherském Hradišti (1919–1935), první hejtman Zlínského okresu (1935–1942), vládní rada.[9]

Marie Januštíková[editovat | editovat zdroj]

  • Narození: 28. 2. 1886, Plzeň
  • Úmrtí: 15. 7. 1975, Praha
  • Ocenění: Skautská láska, Syrinx (zlatý stupeň), Stříbrný trojlístek

Hospodářská ředitelka válečného lazaretu v Uherském Hradišti, skautská náčelní země Moravskoslezské. Dcera herečky Národního divadla Marie Laudové a říšského a zemského poslance Ignáta Hořici. Z prvního (rozvedeného) manželství s Rudolfem Klossem měla syna Elmara.[8]

Zikmundova vila[editovat | editovat zdroj]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

  • Projektant: Státní ústav pro projektování závodů lehkého průmyslu Gottwaldov[10]
  • Architekt: Zdeněk Plesník[10]
  • Povolení k přestavbě: 1. 7. 1953[10]
  • Kolaudace: 4. 1. 1954[10]
Západní pohled na Zikmundovu vilu (2021)

V roce 1953, kdy vilu od Elmara Klose odkoupil (18. 3. 1953[10]) cestovatel Miroslav Zikmund, prošel dům rozsáhlou adaptací, jejímž výsledkem je Zikmundova vila v dnešní podobě. Díky úzké spolupráci architekta Zdeňka Plesníka s novým majitelem vznikl silně individualizovaný prostor. Rozšířením původního arkýře a přístavbou jídelního koutu napojeného na venkovní terasu, nabyl dům ikonického tvaru. K jasné rozpoznatelnosti přispělo také užití prefabrikovaných betonových panelů po obvodu arkýře a terasy. Proměnou prošla i vnitřní dispozice domu, který musel nově plnit také funkci pracoviště. Tuto část reprezentuje především knihovna propojená s obývacím pokojem v přízemí domu, fotokomora, fotolaboratoř a soukromá pracovna v patře. Obytnou sekci tvoří tři na sebe navazující ložnice (osobní, pro hosty a dětský pokoj), kuchyň s technickým zázemím (spíž, mandl, toaleta) a koupelna propojená s domácí tělocvičnou. Suterén i nadále plnil funkci garáže, kotelny, prádelny, skladu potravin. Přibyla ale místnost pro trezor a pro uložení části archivu.[10]

Mobiliář[editovat | editovat zdroj]

Unikátnost Zikmundovy vily spočívá mimo jiné v bezvadně zachovaném původním mobiliáři z 50. let. Pod jeho návrhem se podepsal designér Miroslav Navrátil, který vycházel z předurčených dispozic od architekta Zdeňka Plesníka. Výběr nábytku výrazně ovlivnil i majitel domu, Miroslav Zikmund, který měl o vybavenosti své domácnosti jasnou představu. Výsledkem spolupráce uvedených tří osobností je vzdušný a zároveň beze zbytku využitý interiér, jemuž dominují úložné prostory a série ohýbaného nábytku z lepené dýhy. K jeho výrobě využil Navrátil svou znalost technologie z výroby lyží a saní (díky stejnému postupu vznikly i designové lampy s otočným ramenem v obývacím pokoji a pracovně). Křesla a stolečky ve společenské části domu doplňuje modulový systém snadno rozpojitelných sedáků, z nichž lze snadno vytvářet odlišné variace. Volba materiálů byla kvůli poválečnému nedostatku značně omezená. Napříč vilou se tak prolíná kombinace světlého jasanového dřeva a béžové plastové fólie. Opakujícím se prvkem jsou i tzv. zubatky – vlněné nákližky z dýhy, které umožňují flexibilní usazení polic dle výšky uloženého obsahu v dané skříni. Mezi další technické zajímavosti se řadí např. vysouvací projekční plátno v knihovně, oboustranná mapa v pracovně, modulární výstavní stěna v obývacím pokoji nebo výtah na předměty vedoucí z koupelny v patře přes kuchyň do suterénu. I když byla podobným nábytkem vybavena také domácnost Jiřího Hanzelky a Zdeňka Plesníka, jeho ucelenou sadu je dnes možné spatřit pouze v Zikmundově vile.[1]

Zahrada[editovat | editovat zdroj]

Zikmundovu vilu obklopuje zahrada o výměře téměř 9 000 m2. Na jejím zakládání se v r. 1934–1935 aktivně podílela první obyvatelka domu, Marie Januštíková. Coby zemská skautská náčelní milovala přírodu. Zahradu si tak přála v podobě lesoparku, ve kterém nechybělo ani táborové ohniště. Pro chodníky a schodiště v okolí domu byl zvolen namísto dlažby kámen, který podtrhoval vjem lesního prostředí.[8] Koncept zahrady zůstal zachován i po příchodu nového majitele, Miroslava Zikmunda. Díky detailní evidenci, kterou si o údržbě pozemku od začátku vedl, lze zpětně vysledovat průběh výsadby i kácení v okolí vily po dobu téměř sedmdesáti let.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d VŠETEČKA, Petr; RYNDOVÁ, Soňa. 3 vily architekta Zdeňka Plesníka. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 2001. 192 s. 
  2. ↑ MZA SOKA Zlín, Baťa a. s., 1/7, k 474, inv. č. 108. Trhová smlouva
  3. ↑ Zikmundova vila - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Nadační fond Zikmundova vila , Zlín IČO 09715762 - Obchodní rejstřík firem | Kurzy.cz. rejstrik-firem.kurzy.cz [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c MZA SOKA Zlín, Baťa a. s., 1/7, k 474, inv. č. 108. Statistika staveb Baťa 1935
  6. ↑ a b c Stavební archiv statutárního města Zlín, složka Žlebová čp. 2894
  7. ↑ MZA SOKA Zlín, Stavební plány Baťa, a.s., Zlín, sign. XV, inv. č. 689
  8. ↑ a b c Elmar Kloss ml. - osobní archiv
  9. ↑ MZA SOKA Zlín, Osobní výkaz dr. Josefa Januštíka
  10. ↑ a b c d e f Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Archiv H+Z
  11. ↑ Čestmír Vančura - osobní archiv

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VŠETEČKA, Petr; RYNDOVÁ, Soňa. 3 vily architekta Zdeňka Plesníka. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 2001. 
  • ŠTĚCH, Adam. Vila největšího dobrodruha. Dolcevita. 3. 6. 2021, s. 94–100. ISSN 1213-7502. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zikmundova_vila&oldid=23825977“