Zavoločí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zavoločí je historická oblast 10. až 14. století v povodí Severní Dviny a Oněgy, za volokami spojující Oněžské jezero s Bílým jezerem a řekou Šeksnou (které se nachází na území moderní Vologdské oblasti). Ve středověku území oplývalo kožešinovými zvířaty a velkými nalezišti solí. Obyvatelé se věnovali především zemědělství, rybolovu a lovu kožešinové zvěře. S rozšiřováním území Novgorodské republiky se postupně měnila i země, která byla označována jako Zavoločí. Nejprve se takto označovala země nejblíže jezer, pak oblast kolem Vyčegdy a nakonec povodí Pečory.

Zavoločí bylo obsazeno Novgorodem až ve druhé polovině 11. století, ale až v polovině 13. století bylo Zavoločí plně začleněno do obchodní republiky, spravováno úřady a novgorodská moc byla plně konsolidována.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Zavoločí na mapě starověké Rusi (1015–1113)

Zavoločí bylo nejprve osídleno ugrofinskými kmeny. V Nestorově letopisu je napsáno, že ještě před příchodem Varjagů v celém Zavoločí žily domorodé kmeny Mordvinů a Čudů. První Slované se v oblasti usídlovali především v úzkém pásu od Oněgy po Bílé jezero. Od počátku ale Novgorodská republika vyžadovala hold i od vzdálených ugrofinských kmenů a čile s nimi obchodovala. V Nestorově letopise je zmíněno novgorodské vojenské tažení k Pečoře.[1]

Nedaleko od Lači byl nalezen dřevěný váleček, který se používal u uzavírání pytlů, a na něm byly objeveny slovanské runy z 10. století.[2] V obci Patrovskaja, v blízkosti Lači, bylo nalezeno několik novgorodských pečetí z 11. století a na nich byly zmíněny osady Piněga, Ust-Vaga, Emca a Vaga.

Na počátku 12. století se slovanské osady v Zavoločí nacházely především v povodí Oněgy, Vagy a Severní Dviny. V listině Svjatoslava Olgoviče (1137) je uvedeno, že obyvatelé Zavoločí platí církevní desátky, proto je nazývá křesťany a vysloveně zmiňuje novgorodské osady u Bílého moře (Pogost u moře), podél řeky Vagy (Usť-Vaga) a osadu Usť-Emca při Severní Dvině. Oblast Bílého jezera se stala součástí rostovsko-suzdalského knížectví, severní část Zavoločí zůstalo součástí Novgorodské republiky.

Novgorodská kronika zmiňuje v roce 1169 jistého Danslava, který odešel do oblasti Dviny jako Danslava Zavoločského.

Novgorodské osady v Zavoločí jsou také zmíněny v novgorodských dopisech z březové kůry, které byly s největší pravděpodobností mezi lety 1260–1280 napsány v Zavoločí a odeslány do Novgorodu.

Slovanské obyvatelstvo Zavoločí výrazně narostlo po útoku mongolských Tatarů na ruské země v souvislosti s masivní spontánní migrací do severních hraničních zemí, co nejdále od stepí.

V 60. letech 14. století došlo k vážnému nedostatku potravin a surovin v Novgorodu. Novgoroďané se rozhodli tento problém vyřešit tažením přes Zavoločí do Povolží, kde chtěli sehnat dostatek potravin a zboží. Moskvané se rozhodli útoky oplatit a v roce 1386 se vydal kníže Dmitrij Donský na tažení proti Novgorodu. Novgorodská republika chtěla mír a tak si ho koupila za 8 tisíc rublů. V letopisech je zmiňováno, že většina této částky byla vybrána ze Zavoločí.

Roku 1462 byl Važský újezd (kam patřila většina Zavoločí a ruského severu) převeden pod Moskevské knížectví. Roku 1478 se zbytky Zavoločí spolu s celou zbývající Novgorodskou republikou staly součástí Moskevského velkoknížectví a pojmu Zavoločí se přestalo užívat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Заволочье na ruské Wikipedii.

  1. Повесть временных лет (часть 1). old-ru.ru [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-13. 
  2. Книга: Очерки истории средневекового Новгорода. www.e-reading.life [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné online.