Zapalice žluťuchovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zapalice žluťuchovitá

Zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides)
Zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod: zapalice (Isopyrum)
Binomické jméno
Isopyrum thalictroides
L.

Zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) je druh rostliny z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae), jediný evropský zástupce rodu zapalice (Isopyrum).[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o vytrvalou jednodomou bylinu s oddenkem, nejčastěji 15–30 cm vysokou.[2][3] Stonky jsou lysé, listy jsou složené, dvakrát trojčetné, řapíkaté, na bázi s pochvami a palisty.[2] Tvarem listů nápadně připomíná některé druhy rohu žluťucha (Thalictrum), odtud název.[3] Lístky jsou široce obvejčité, většinou nepravidelně trojlaločné až trojsečné. Květy jsou oboupohlavné, uspořádány do hroznu,[3] na asi 1,2–3,5 cm dlouhých stopkách, bílé, zřídka s růžovým nebo fialovým nádechem.[2] Kališní lístky jsou korunovitě zbarvené (petaloidní), což je někdy interpretováno jako okvětí,[2] kališních lístků je zpravidla 5–6. Korunní jsou kornoutovité v počtu 5–6, s nektárii.[2] Ve střední Evropě kvete nejčastěji v březnu až v dubnu.[2] Tyčinek je mnoho.[2] Opylování pomocí hmyzu (entomogamie).[2] Plodem je měchýřek, měchýřky jsou uspořádány v souplodí, jsou asi 6–8 mm dlouhé, na vrcholu s krátkým mírně zahnutým zobánkem.[2] Počet chromozómů je 2n=14.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o evropský druh, je rozšířen přibližně od Pyrenejí a Francie, přes jižní část střední Evropy, na jihovýchod sahá až do Bulharska, na východ po střední Ukrajinu.[2][1] V České republice je nejčastější v karpatské části Moravy, ale roste i jinde na Moravě a ve východních Čechách, v Čechách se s ní setkáme i v Pojizeří, na Křivoklátsku a Karlštejnsku, jinde je vzácná nebo chybí. Je součást jarního aspektu některých lesů, především dubohabřin svazu Carpinion a suťových lesů sv. Tilio-Acerion.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Flora europaea [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l CHRTKOVÁ, Anna. Helleboraceae Loisel.. In HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil (eds.). Květena České republiky, vol. 1. Praha : Academia, 1988. S. 365-403. (česky)
  3. a b c FISCHER, Manfred A. et al. Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol. Linz : [s.n.], 2005. (německy)