Žluťucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Žluťucha

Žluťucha orlíčkolistá  (Thalictrum aquilegifolium)
Žluťucha orlíčkolistá
(Thalictrum aquilegifolium)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod: žluťucha (Thalictrum)
L.

Žluťucha (Thalictrum) je rod vytrvalých rostlinčeledě pryskyřníkovitých kde je zařazena do podčeledě Thalictroideae.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v severním mírném podnebném pásu, na Nové Guineji a v horách tropické Ameriky i jižní Afriky. Jsou to rostliny na půdu nenáročné, většinou jen žádají více vlhkosti avšak propustnou půdu. Jsou mrazuvzdorné.

České republice roste prokazatelně 6 druhů, z toho žluťucha jednoduchá ve dvou poddruzích:

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to rod vytrvalých bylin s dřevnatým nebo trsnatými oddenky nebo s hlízovitými kořeny. Většinou vzpřímené, přímé lodyhy dorůstající výšky až 200 cm se málo větví, mají střídavě vyrůstající, většinou řapíkovité listy hodně variabilní, Bývají 2 až 4krát zpeřené, jejich segmenty jsou klínovité, vějířovité, vejčité nebo okrouhlé a bývají lalokovité nebo zubaté, směrem vzhůru se zmenšují, svrchní strana bývá obvykle tmavší. Někdy bývají lodyhy i bezlisté, pak vyrůstají z přízemní listové růžice.

Drobné květy, většinou na vztyčených stopkách, bývají seřazeny do hroznu nebo laty, vyrůstají na konci lodyhy nebo z úžlabí listu. Převážně voňavé květy mají někdy jen brzy opadávající nenápadný kalich tvořený 4 nebo 5 lístky, korunu mnohé nemají žádnou. Nejvýraznější části květu je 8 až mnoho dlouhých tyčinek s protáhlými a mnohdy barevnými nitkami a podélnými prašníky barvy žluté, hnědé, červené, lila nebo fialové. Pestíků s jednodílným semeníkem s jedním vajíčkem, bez čnělky a s přisedlou bliznou je v květu od 2 do 20. V květech se obvykle tvoří jen minimum nektaru. Na jedné rostlině mohou být květy jen oboupohlavné nebo oboupohlavné a samičí, nebo jedna rostlina má květy jen samčí a jiná jen samičí. Květy rostlin jednodomých jsou opylovány hmyzem, dvoudomých převážně větrem.

Plodem bývají nažky, jsou jednodílné, bočně stlačené, žebrovaté. Rostliny se rozšiřují po blízkém okolí pomoci svých plazivých oddenků a do větších vzdálenosti nažkami které nejen rozfoukává vítr, ale mohou být odnášeny i vodou.

Některé druhy rodu žluťucha obsahují alkaloidy, látky potenciálně ohrožující zdraví, např. berberin a isochinolin.[2][3][4][5]

Taxonomie, ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Taxonomické roztřídění rodu žluťucha není ujednoceno, jednotliví autoři udávají různý počet druhů, od 190[4] až po 300[6].

Podle "Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" je žluťucha jednoduchá kriticky ohrožený druh, žluťuchy smrdutá a žlutá silně ohrožené druhy a žluťuchy lesklá a menší ohrožené druhy. Dále se žluťucha Bauhinova (Thalictrum bauhinii) řadí mezi nejasné případy, v současnosti se v ČR nevyskytuje a o dřívějším výskytu jsou pochyby.[7]

Různost květů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011, [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. (česky) 
  2. Flora of China: Thalictrum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Jepson Manual, Vascular Plants of California: Thalictrum [online]. University of California, Oakland, CA, USA, [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Thalictrum [online]. Oregon State University, Corvallis, OR, USA, [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Thalictrum [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2011-10-19]. S. 563. Dostupné online. (česky) 
  6. STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. University of Missouri, St Louis, and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.05.2011, [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky)