Zátiší (Praha)
| Zátiší | |
|---|---|
 Ulice V Zátiší | |
| Lokalita | |
| Charakter | čtvrť |
| Městská část | Praha 4 |
| Obvod | Praha 4 |
| Obec | Praha |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°1′9″ s. š., 14°25′18″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Hodkovičky |
| PSČ | 147 00 |
  Zátiší | |
| Další údaje | |
| Kód ZSJ | 315796 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zátiší je vilová čtvrť v údolí Zátišského potoka v Praze. Vznikla v poslední čtvrtině 19. století jako sezonní rekreační osada Pražanů.[1][2] Do roku 1921 byla součástí obce Modřany, k 1. lednu 1922 byla připojena ke katastrálnímu území Hodkovičky a i s ním připojena k Praze.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Oblast se koncem 19. století stala oblíbeným výletním místem Pražanů, ti si zde stavěli rekreační vily a vzniklo zde i mnoho restaurací, například restaurace s názvem V zátiší, od níž se zřejmě název přenesl na celou osadu. Jedná se zejména o oblast dnešních ulic V Zátiší (název od roku 1925), V lučinách (pojmenovaná 1952) a Na dlouhé mezi, ale až do roku 1938 se název ulice V Zátiší vztahoval i na dnešní ulici V mokřinách, vedoucí až k centru Hodkoviček.[1]
V roce 1899 charakterizoval učitelský kolektiv autorů Zátiší jako nedávno vzniklou roztomile položenou letní vilovou čtvrť s úhlednými i skvostnými budovami a restauracemi, která se stala milým útulkem Pražanů příjemnými procházkami ve svěží zeleni luk.[2][3]
V roce 1929 jsou v osadě uváděny Šubert-Rücklovy sluneční lázně, hotel Jiroušek, restaurace v Myslivně (u Rytířů), restaurace u Korostenských, rybník a farma.[4]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Hoteliér ze Zátiší František Jiroušek zavedl v únoru 1927 autobusovou linku z Jungmannova náměstí do Zátiší.[5] V roce 1929 získal licenci pro linku Braník–Hodkovičky a později jezdil také až do Modřan.[6] V současné době přímo do centra Zátiší veřejná doprava nejezdí, ale autobusová linka 121 jezdí po blízké Klánově ulici; nejbližší zastávka nese název Klánova, o dvě zastávky východněji leží v ulici Nad koupadly i zastávka s názvem V Zátiší. Ve směru od Modřan je přístup například od zastávky Zátišská.
Významné objekty[editovat | editovat zdroj]
Na západním konci Zátiší se v ulici Na dlouhé mezi č. o. 19 nachází Diagnostický ústav a Středisko výchovné péče Hodkovičky, zaměřený na psychosociální problémy zejména dívek ve věku 15–18 let, včetně mladistvých matek.
Ačkoliv jižní hranici Hodkoviček s Kamýkem tvoří ulice Na dlouhé mezi a navazující úsek ulice V lučinách, takže Zátišský potok a louky v jeho nivě již patří ke Kamýku, tradičně jsou považovány za součást Hodkoviček i Zátiší. Na území Kamýku leží i retenční nádrž Hodkovičky, v těsné blízkosti prvních vil v Zátiší. Na hranici Hodkoviček a Kamýku podél ulice V lučinách, mezi retenční nádrží Hodkovičky a bývalou restaurací U Zlatého bažanta, stojí chráněné památné stromořadí dubů letních, které nechal kolem roku 1880 vysadit továrník Hans Kropf, původem z Děčína, též majitel nedaleké zdobné vily Lalotta.
Adresu v Hodkovičkách uvádí i soukromé sanatorium pro léčbu neplodnosti „Pronatal“ (v objektu bývalých Rücklovo léčebných slunečních lázní), ležící na levém břehu Zátišského potoka na území Kamýku; přístup do něj je přes Zátiší slepou odbočkou z ulice Na dlouhé mezi.
-
Na dlouhé mezi 59/11, vila Lalotta -
Na dlouhé mezi 61/15 -
Na dlouhé mezi 66/3 -
V Zátiší, dvojvila 520/23 a 521/25 -
V Zátiší 54/10, bývalé občerstvení U Jandů, zřejmě poslední prodejna potravin v Zátiší -
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník – Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 2. díl (0–Ž), Libri, Praha, 1998, str. 379, heslo V Zátiší
- ↑ a b František Hansl a kol. učitelů: Smíchovsko a Zbraslavsko, 1899
- ↑ Historie Modřan Archivováno 29. 5. 2010 na Wayback Machine., Modřanský web, Libor Podhájecký, 2009
- ↑ Zátiší (Hodkovičky) XV., Obce Velké Prahy v r. 1929, Bičloch, 1998, převzato z: Franta Žáček, František Stehlík: Historický a orientační průvodce Prahou, nakladatelství Františka Stehlíka, 1929
- ↑ Pražský dopravní zeměpis II, 16. část, Modřany 2. dil, DP Kontakt 8/2000 Archivováno 30. 12. 2010 na Wayback Machine., Dopravní podnik hl. m. Prahy, r. 5, srpen 2000, str. 18
- ↑ Pavel Fojtík, František Prošek: Pražské autobusy 1925–2005
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zátiší na Wikimedia Commons - Zátiší (Hodkovičky) XV., Obce Velké Prahy v r. 1929, Bičloch, 1998, převzato z: Franta Žáček, František Stehlík: Historický a orientační průvodce Prahou, nakladatelství Františka Stehlíka, 1929
- Historické fotografie – Hodkovičky, web Fotohistorie, SVT BRNO, s. r. o. Pohlednice: Pozdrav ze Zátiší u Hodkoviček (restaurace „Plzeň“ J. Friče v Zátiší, 1899)
- Historie Modřan Archivováno 29. 5. 2010 na Wayback Machine., Modřanský web, Libor Podhájecký, 2009
