Yugo
| Yugo 45 | |
|---|---|
 | |
| Výrobce | Zastava Automobili - Srbsko |
| Další jména | Zastava Koral |
| Roky produkce | 1981– 2008 |
| Místa výroby | Srbsko |
| Příbuzné vozy | Fiat 128 Fiat 127 Autobianchi A112 Maruti 800 Volkswagen Polo |
| Karoserie | 3dveřový |
| Designér | Giorgetto Giugiaro |
| Třída | malý vůz, roadster |
| Platforma | Fiat 128 mechanika a Autobianchi A112 karoserie |
| Technické údaje | |
| Délka | 3485 mm |
| Šířka | 1548 mm |
| Výška | 1390 mm |
| Rozvor | 2150 mm |
| Hmotnost |  825 až 920 kg (parametr potřebuje upřesnit) |
| Motor | |
| Motor |
|
| Převodovky | |
| Převodovka |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Yugo je značka automobilů, které od roku 1981 do roku 2008 vyráběl závod Crvena zastava (dnes pouze Zastava) v Kragujevaci v Srbsku.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky automobilového průmyslu v Kragujevaci sahají do 30. let 20. století, kdy byla ve zdejší zbrojovce licenčně vyrobena první americká auta. Po 2. světové válce proběhlo v podniku celozávodní referendum, které téměř jednomyslně rozhodlo, že se podnik bude nadále zabývat pouze výrobou automobilů. Licenčně se zde začaly vyrábět auta značky Fiat pod značkou Zastava, později Yugo. V 90. letech podnik, který se významně podílel na automobilizaci Jugoslávie (SFRJ), velmi upadl a dnes[kdy?] je i přes snahy vlády ve velkých problémech. Na podzim 2008 byla produkce vozů Yugo zastavena a továrna vyjednávala o převzetí Fiatem.
Vývoz do USA[editovat | editovat zdroj]
S původním nápadem dovážet vozy Yugo do Spojených států přišel Malcolm Bricklin, dovozce Fiatů X1/9 a 2000 Spyder. Prodej začal v roce 1985 pod názvem Yugo GV (Great value = dobrá cena). Cena se pohybovala pod hranicí 4000 dolarů. Exportní verze měla ve výbavě nejvýkonnější motor, pětistupňovou převodovku od firmy Porsche, hliníková kola a rallyové světlomety. Během tří let se prodalo 120 tisíc kusů. V Kragujevaci byla pro americkou verzi vybudována zvláštní montážní linka, na které pracovali jen zkušenější zaměstnanci a noční směny byly zrušeny. Na kvalitu vozu dohlíželo jugoslávské vedení a americký tým Bricklinových zástupců. Zákazníci ale opomíjeli pravidelnou údržbu (např. výměnu rozvodového řemenu) a používali méně kvalitní olej, což vedlo k častému zadření motoru. Mezi lidmi kolovaly historky o Yugu,[1] například kdy jej smetl vítr z mostu přes metrové zábradlí. Přesto tyto vozy získaly několik ceněných úspěchů ve vytrvalostních závodech. Od roku 1991 byl vůz nabízen s přímým vstřikováním a automatickou převodovkou Renault. Také se objevilo Yugo Cabrio za dvojnásobek ceny hatchbacku. Po bombardování továrny Severoatlantickou aliancí v rámci operace Spojenecká síla v roce 1999 byla produkce pozastavena a export se již neobnovil. Vůz si zahrál v americké kriminální komedii 460 podezřelých nejen jako vůz šerifa (jehož roli ztvárnil Danny De Vito), ale jako vůz téměř všech obyvatel městečka, kde se děj odehrává.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BISERKO, Sonja. Jugoslavija: Poglavlje 1980–1991. Bělehrad: Helsinški odbor za ljudska prava u Srbiji, 2021. ISBN 978-86-7208-221-0. S. 200. (srbština)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Yugo na Wikimedia Commons - Oficiální stránky Zastavy
