Wikipedista:Vokounová/Pískoviště

Střelcová Stanislava

Střelcová,  Stanislava  (roz. Štědroňová, nar. 2. července 1955 Brno), je česká muzikoložka, teatroložka, hudební, divadelní a televizní publicistka, redaktorka, dramaturgyně

Obsah:

·       1 Život

·       2 Činnost publikační, výběr

·       3 Janáčkova opera, televize Brno

·       4 Redaktorka – dramaturgyně, Československý rozhlas, Československá televize

·       5 Veřejná činnost

·       6 Ocenění

·       7 Literatura

Život

Brněnská rodina Štědroňových se zapsala do povědomí veřejnosti řadou významných osobností, v nichž se mimo jiné předával výrazný hudební talent. Otec Stanislavy Střelcové, roz. Štědroňové,  prof. Dr. Bohumír Štědroň, DrSc., (1905 – 1982), byl předním pokračovatelem brněnské muzikologické tradice, zejména v oboru hudební lexikografie a janáčkovského bádání, matka Lydia Štědroňová Linhartová (1915-1996) působila na katedře jazyků LF UJEP. Jménu Štědroň dávají zvuk i další členové rodiny (např. skladatel a muzikolog prof. Miloš Štědroň). Je vdaná (22.7.1978), manžel Ing. Sáva Střelec (nar.1946), dcery Alexandra (nar. 1984) a Andrea (nar.1988). Bratr Bohumír (1948), sestra Lidia Kyzlinková (1949).

Od dětství přitahovala Stanislavu Střelcovou hudba. Ve hře na klavír absolvovala v LŠU Jaroslava Kvapila v Brně I. a II. cyklus, zpívala ve známých dětských sborech (Lýskův dětský sbor, DS Jaroslava Dostalíka Mladost), ale nezůstalo jen u hudby. Jak bylo v rodině pravidlem, vždy se tu kladl důraz na zázemí humanitní vzdělanosti, a tak Stanislava po základní devítileté škole (v Brně, Botanická ul. 70, léta 1961-1970) složila zkoušky na klasické gymnázium (na Slovanském náměstí, s latinou a řečtinou 1970-74), přičemž latina se objevuje i mezi jejími maturitními předměty. Tento typ klasického gymnázia byl od padesátých let programově potlačován, ale absolventům a absolventkám přinášel do univerzitních studií a do života vůbec jedinečný náskok.

Léta 1974–79 strávila Stanislava Střelcová na Filozofické fakultě UJEP (dnes Masarykova univerzita), kde si zapsala dvouoborově divadelní a hudební vědu. Její absolventská práce se zabývá působením Miroslava Horníčka na brněnských scénách (doktorát PhDr.,1982, udělený v oboru divadelní věda). Její kariéra byla nejprve spojena s Brnem, podstatná změna nastala až roku 1986, kdy byla přijata jako redaktorka Československého rozhlasu v Praze. Záhy na to prožívá v listopadu roku 1989 s úlevou proměnu státu do demokratické podoby.

Činnost publikační

Jako pomocná vědecká síla na katedře hudební vědy (1979) se uplatňovala autorsky při spolupráci na přípravě hesel Slovníku české hudební kultury, ale už předtím začala od 1976 psát recenze na činoherní inscenace,  hudební vystoupení a koncerty do kulturních rubrik brněnských listů, jako byl Brněnský večerník, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Rovnost (kde byla 1979–80 zaměstnána jako redaktorka pro oblast zájmové umělecké činnosti). V mediích se její jméno od té doby objevuje prakticky nepřetržitě. Publikovala v periodiku brněnské univerzity Universitas a odbornými texty přispívala do slovníku Postavy brněnského jeviště. V roce 1984 se podílela na vzniku sborníku Státního divadla v Brně u příležitosti jubilea vzniku stálého divadla. Dlouhodobá spolupráce s vydavatelstvím Studio Matouš (texty v bukletech CD – Janáček: vokální dílo, zpívá liberecký Severáček; smyčc. kvartety hraje Wihanovo kvarteto; Myslivečkovy sonáty aj.). Rovněž občas přispívá do bukletů  - CD Divadlo za branou Bohuslava Martinů.

Asociace hudebních skladatelů a vědců ji vyslala v r. 1992 do Heidelbergu u příležitosti festivalu, kde se prezentovala  přednáškou s hudebními ukázkami na téma „Ženy skladatelky v české hudbě“ (Elena Petrová, Marta Jiráčková, Ivana Loudová, Sylva Bodorová, Jitka Koželuhová, Hana Vejvodová aj.). Roku 2005 připravila (s přispěním dr. Mileny Černohorské) poctu ke stému výročí narození svého otce („Bohumír Štědroň – hudební historik, kritik, umělec, učitel. Eseje, vzpomínky, dokumenty“) a podílela se na bibliografickém soupisu jeho odkazu. Spolupráce s Českým spolkem komorní hudby při České filharmonii ji přivedla k autorství četných textů do koncertních programů počínaje rokem 2015.                                                                                                                                                      

Další, biograficky  pojaté články jsou určeny pro internetovou sekci čsp. Harmonie   (např. Pavel Jurkovič, dr. Zdeněk Šesták, prof. Jaroslav Mihule). Členství ve Stálé komisi MHS Pražského jara vedlo mj. ke vzniku studie 70.let ve jménu výjimečnosti a objevitelství, dokumentující  historii, organizaci a přehled účinkujících v dané soutěži  (zveřejněno ve sborníku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2018).                                                                                    

Janáčkova opera, televize Brno

Jako lektorka dramaturgie Janáčkovy opery v Brně se uplatnila v letech 1982–86.     V éře Ilji Hylase, Jiřího Pinkase a Františka Preislera spolupracovala mj. na přípravě významných inscenací s režiséry a dirigenty  (V. Věžník, P. Vronský) Simon Boccanegra, (V.Věžník, J. Pinkas)  Její pastorkyňa (k osmdesátému výročí premiéry) a Don Giovanni,  v řadě  Miniopera (dirigent a dramaturg V. Nosek, režie A. Vaňáková) např. R. Kurka: Dobrý voják Švejk; dále opery J. Myslivečka, G.F.Händela atd. Realizovala projekt Matiné 1984 (cyklus ke stému výročí stálého českého divadla v Brně na počest osobností, které tam působily - Domanínská, Kniplová, Bednář, Kroupa, Jurečka, Ulrych aj.) a účastnila se popularizačního cyklu opery pro děti.

Pro operu sestavila dramatické pásmo na podkladě Janáčkových Říkadel. Připravovala a uváděla pořady pro brněnský Klub přátel opery s názvem Toulky operou, byla redaktorkou periodika Program SDB (1984, 1985, redigování, ale i autorské příspěvky a hesla pro slovník Postavy brněnského jeviště; spolupráce na jubilejním sborníku Státního divadla v Brně u příležitosti vzniku stálého divadla v Brně 1984). Pro Československou televizi v Brně připravila dramaturgii i libreto cyklu pořadů o brněnské opeře a jejím vývoji (uváděli Jaroslava Janská a František Preisler), dále pracovala na pořadech o Hudebním mládí, Kroměřížské konzervatoři aj.  

Redaktorka - dramaturgyně - Československý rozhlas, Československá televize

Roku 1986 nastává v jejím životě významná změna – přichází do Prahy, kde získala místo redaktorky ve stanici Hvězda (Československý rozhlas, 1986–88). Redakční působení zahrnovalo dramaturgii hudebního vysílání i vlastní pořady. K náplni práce patřila galerie postav vážné a populární hudby, včetně folklóru a dechové hudby, tzv. vyhrávací programy klasické hudby, příspěvky z festivalu Pražské jaro atp.

V letech 1989–90 byla zaměstnána jako dramaturgyně hudební redakce Československé televize, kde spolupracovala na dokumentárních snímcích o Petru Ebenovi, Karlu Husovi, dramaturgicky připravovala cyklus medailonů o tvůrcích, kteří byli před listopadem 1989 opomíjeni, případně umlčováni (Luboš Fišer, Marek Kopelent, Jan Klusák, Oldřich František Korte, Viktor Kalabis, Klement Slavický a další). Podílela se na pokračování dlouhodobého cyklu Hudba na hradech a zámcích a byla zvána k spolupráci na filmových dokumentech (mimo jiné o Jarmile Novotné, „Vox humana“, režisér Petr Ruttner).

Po roce 1990 pracovala v hudební redakci pro děti a mládež Československého rozhlasu. Zaměření bylo specifické, čemuž odpovídaly hudební sestavy s průvodním slovem např. Hlasy a hlásky (o dětských pěveckých  sborech), publicistické a popularizační pořady (např. Studio M – Magazín mladých muzikantů; Sluchátko - pro děti) apod. Odpovídala též za přípravu a vysílání mezinárodních rozhlasových soutěží mladých hudebníků Concertino Praga při Českém rozhlase. Do roku 2018 byla také členkou stálé komise této soutěže. Moderovala koncerty a pořady mladých hudebníků Concertino Praga a orchestrů Concerto Bohemia, koncerty finalistů MHS Pražské jaro, Pražské komorní filharmonie aj. To vše dávalo příležitost projít s posluchači a mladými hudebníky proslulými prostorami jako Rudolfinum, Španělský sál pražského Hradu, zámek v Jindřichově Hradci  aj. Byla spoluzakladatelkou národní soutěže studentských a žákovských orchestrů Concerto Bohemia (od 1992), podílela se na vysílání z Evropské vysílací unie atp.

Období 1990 až 2010 bylo ve znamení rozhlasové práce, zvláště také při vysílání rozhlasových koncertů Studio live, na nichž se podílela jako redaktorka, dramaturgyně i moderátorka ze Studia 1 na Vinohradech a Studia A v Karlíně. Podobné nároky kladou i komentáře nahrávek ve vysílání digitální stanice Český rozhlas – D dur. Zde se uplatňuje od r. 2005 při moderaci čtyřhodinových hudebních sestav a speciálních víkendových pořadů, např. Concertino Praga nebo  jubileum B. Martinů 2019 a 2020.

Typy dalších pořadů v její gesci do r. 2010: Studio M – publicistické programy o talentech; Sluchátko – popularizační programy pro děti; Ranní písničky;

Akademie  - popularizační  programy (spolupráce s prof. Iljou Hurníkem) a hudební dokumenty, na nichž se od r. 2010 účastní autorsky a občas se podílí režijně: Vratislav Beránek, Zdeněk Lukáš, František Kovaříček, Rafael Kubelík, Jan Hanuš, O. F. Korte, Viktor Kalabis, Zuzana Růžičková, Václav Riedlbauch, Ivan Kurz, Zdeněk Šesták aj. Ve spolupráci s Evou Ociskovou  pravidelně více než deset let až do roku 2019 připravovala pořad Akademie, věnovaný laureátům Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro: houslistka Olga Šroubková, klarinetistka Anna Paulová, violoncellista Václav Petr, hobojista Martin Daněk aj.;      

Eufonie - Josef Páleníček, hudební dokument s využitím rozhlasového archivu a rozhovorů se syny klavíristy ke stému výročí narození; Matiné  - komentovaná hudba; sestavovala hudební programy, natáčela rozhovory a dokumenty. EBU (Evropská vysílací unie) – zejm. Nový talent, Speciální dny.

Rozhovory - v přestávkách koncertů SOČR od r. 2010: Ivan Ženatý, Ivo Kahánek, Jan Mráček, Michal Kaňka, Václav Hudeček, Jakub Hrůša, Jiří Pavlica, Tomáš Brauner, Jan Kučera, Ondrej Lenárd, Lukáš Vasilek, Jiří Teml, Bohuslav Vítek, Jaroslav Mihule, dr. Zdeněk Šesták, aj. Od roku 2010 do 2018 byla rovněž dramaturgickou poradkyní Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu se sbormistryní  dr. Blankou Kulínskou, Lukášem Jindřichem a Věrou Hrdinkovou.

Veřejná činnost

Stanislava Střelcová byla poznamenána šíří svého vzdělání a zájmů do té míry, že se stala unikátním zjevem české soudobé muzikologie a teatrologie. Mapuje svět v drobných krůčcích na stránkách odborného tisku nebo v živém kontaktu s publikem, za rozhlasovým mikrofonem či před televizní kamerou a citlivě zachycuje pestrost hudebního a divadelního dění. Od samého mládí žije jeho spirituální atmosférou, vdechuje ji a neustále se jí dává podněcovat k novým a novým reakcím, jež odkrývají svět v zapomenutých dimenzích klasické krásy, etiky, jemných hnutí duše. Vyjadřuje se o uměleckých dílech a o jejich tvůrcích kultivovaným způsobem, který je stejně tak vzdálen různým klišé, jako byl kdysi vzdálen ochotnému a obecně zavedenému poklonkování totalitní moci a ideologii poplatnému umění. Její spíše miniaturní reflexe naší kultury dávají ve svém souhrnu originální a neopakovatelné svědectví o době, která posledních padesát let marně hledá sama sebe. Většina životních úkolů dr. Stanislavy Střelcové vždy byla a stále je obrácena na veřejnost, k čemuž ji vedlo pracovní zařazení ale i povaha, jež má v sobě cosi nevtíravě pedagogického. Osobitost jejího myšlení a práce nezůstala nepovšimnuta a brzy se stala žádanou spolupracovnicí.

Byla to rovněž její odborná kvalifikace, že jí byla nabídnuta mimo jiné prestižní účast ve správní radě Nadace Bohuslava Martinů. Zde se stala postupně její členkou, místopředsedkyní a od roku 2019 předsedkyní, což znamenalo novou řídicí a organizační práci včetně úkolů popularizačních. Věcně referuje o činnosti Nadace BM na stránkách Hudebních rozhledů stejně jako o aktualitách spojených s Martinů; příležitostně do Martinů Revue (vycházející pro světovou veřejnost v angličtině) apod. Činná je dosud  (2021) v Nadačním fondu Zuzany Růžičkové a Viktora Kalabise, a ve Stálé komisi mezinárodní soutěže Pražské jaro.

Ocenění

V roce 2016 jí byla udělena Cena generálního ředitele Českého rozhlasu "za neutuchající kvalitní práci pro mladé posluchače klasické hudby a péči o projekty Concertino Praga a Concerto Bohemia".

Literatura

·      Československý hudební slovník II (Praha 1965, SHV, s. 337-38 heslo Ivan Poledňák; další hesla: s. 729 -732 Bohumír Štědroň, Miloš Štědroň aj.)

·      https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=1003277  - heslo Stanislava Střelcová, autor Ivan Poledňák;

·      Bohumír Štědroň – hudební historik, umělec, učitel : eseje, vzpomínky, dokumenty. Sestavila Stanislava Střelcová, 1. vyd. Veverská Bitýška : Editio Morava 2005, 190 str.

·      https://d-dur.rozhlas.cz/stanislava-strelcova-5005695

·      https://www.casopisharmonie.cz/blog/stanislava-strelcova.html