Wikipedista:Pavouk/Pískoviště/Ekologické zemědělství
Ekologické zemědělství, známé také jako ekologické zemědělství nebo biologické zemědělství,[1][2][3][4][5] je zemědělský systém, který využívá hnojiva organického původu, jako je kompostovaný chlévský hnůj, zelené hnojení a kostní moučku, a klade důraz na techniky, jako je střídání plodin a smíšené plodiny. Vzniklo na počátku 20. století jako reakce na rychle se měnící zemědělské postupy. Certifikované ekologické zemědělství zaujímá celosvětově plochu 75 milionů hektarů.[1] Ekologické zemědělství se stále rozvíjí, za podpory řady organizací. Zásadní je podpora se biologická ochrana proti škůdcům, smíšené plodiny a podpora hmyzích predátorů. Ekologické normy jsou navrženy tak, aby umožňovaly používání přirozeně se vyskytujících látek a zároveň zakazovaly nebo přísně omezovaly syntetické látky.[2] Povoleny jsou přirozeně se vyskytující pesticidy, jako je například pyrethrin, zatímco syntetická hnojiva a pesticidy jsou obecně zakázány. Mezi povolené syntetické látky patří síran měďnatý, elementární síra nebo ivermektin. Zakázány jsou geneticky modifikované organismy, nanomateriály, kaly z čistíren odpadních vod, regulátory růstu rostlin, hormony stejně jako používání antibiotik v chovu hospodářských zvířat.[3][4] Zastánci ekologického zemědělství uvádějí výhody v oblasti udržitelného rozvoje, otevřenosti, soběstačnosti, samostatnosti a nezávislosti, zdraví, potravinové bezpečnosti a bezpečnosti potravin.[5][6]
Metody ekologického zemědělství jsou mezinárodně regulovány a právně vymáhány mnoha státy, přičemž z velké části vycházejí z norem stanovených Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství (IFOAM), mezinárodní zastřešující organizací pro ekologické zemědělství, která byla založena v roce 1972.[7] Ekologické zemědělství lze definovat jako "integrovaný zemědělský systém, který usiluje o udržitelnost, zvyšování úrodnosti půdy a biologické rozmanitosti, přičemž až na vzácné výjimky zakazuje syntetické pesticidy, antibiotika, syntetická hnojiva, geneticky modifikované organismy a růstové hormony".[8][9][10][11]
Od roku 1990 trh s biopotravinami a dalšími produkty rychle roste, např. v roce 2020 dosáhl celosvětové tržby 121 miliard euro.[1] Tato poptávka způsobila podobný nárůst ekologicky obhospodařované zemědělské půdy, která např. od roku 2001 do roku 2011 rostla ročním tempem 8,9 %.[12] V roce 2020 bylo na celém světě ekologicky obhospodařováno přibližně 75 mil. ha, což představuje přibližně 1,6 % celkové světové zemědělské půdy, v Evropské unii 14,9 mil. ha, což je asi 9,2 % zemědělské půdy.[1]
Ekologické zemědělství může být přínosné z hlediska biodiverzity a ochrany životního prostředí na místní úrovni. Protože však ekologické zemědělství má ve srovnání s konvenčním zemědělstvím nižší výnosy, je potřeba další zemědělské půdy na jiných místech světa, což znamená, že přírodní půda musí být přeměněna na zemědělskou. To může způsobit ztrátu biologické rozmanitosti a negativní dopady na klima, které by mohly převážit nad dosaženými místními environmentálními přínosy.[13]
- ↑ a b c The World of Organic Agriculture - Statistics & Emerging Trends 2022 [online]. FiBL and IFOAM [cit. 2022-02-20]. S. 11. Dostupné online.
- ↑ USDA Blog » Organic 101: Allowed and Prohibited Substances [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné online.
- ↑ Paull, John (2011) "Nanomaterials in food and agriculture: The big issue of small matter for organic food and farming", Proceedings of the Third Scientific Conference of ISOFAR (International Society of Organic Agriculture Research), 28 September – 1 October, Namyangju, Korea., 2:96-99
- ↑ USDA List of Allowed and Prohibited Substances in Organic Agriculture [online]. USDA, 4 April 2016 [cit. 2016-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 December 2015.
- ↑ ARSENAULT, Chris. Only 60 Years of Farming Left If Soil Degradation Continues. Scientific American. Dostupné online [cit. 29 May 2016].
- ↑ COLEMAN, Eliot. The New Organic Grower: A Master's Manual of Tools and Techniques for the Home and Market Gardener. 2nd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1995. ISBN 978-0930031756. S. 65, 108.
- ↑ Paull, John "From France to the World: The International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM)", Journal of Social Research & Policy, 2010, 1(2):93-102.
- ↑ Danielle Treadwell, Jim Riddle, Mary Barbercheck, Deborah Cavanaugh-Grant, Ed Zaborski, Cooperative Extension System, What is organic farming? May 2016/https://web.archive.org/web/20160503060612/http://articles.extension.org/pages/18655/what-is-organic-farming Archivováno 3. 5. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ H. Martin, '’Ontario Ministry of Agriculture, Food and Rural Affairs Introduction to Organic Farming, ISSN 1198-712X
- ↑ Dale Rhoads, Purdue Extension Service, What is organic farming?
- ↑ GOLD, Mary. What is organic production? [online]. USDA [cit. 2014-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Paull, John (2011) "The Uptake of Organic Agriculture: A Decade of Worldwide Development", Journal of Social and Development Sciences, 2 (3), pp. 111-120.
- ↑ Scientists urge EU to allow the use of novel breeding techniques and modern biotechnology in organic farming [online]. Wageningen Plant Research, 23 April 2021. Dostupné online.