Wikipedista:Mikuláš Galuszka/Logothettiové
Hrabě z Logothetti, také Logothetty (má být vysloveno: Logofetti ), pocházeli z původně řecké rodiny, kteří byli nejprve povýšeny na benátské a později rakouská hrabata.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Rodina pocházela ze staré byzantské rodiny Logothetes, jejíž předci svůj původ vyvozovali od byzantského císaře Nikeforose I. Předci žili od pádu Konstantinopole na Ionském ostrově Zakynthos (Zante). Prvně byl v roce 1462 zmiňován Stefano. Zakynthos se brzy stál součástí Benátské republiky. Členové rodiny sloužili této republice a v roce 1701 jim byl udělen šlechtický titul hrabě. Moravskou větev rodu založil Jakub hrabě Logothetti, který se narodil 15. března 1741 v Zante jako Eiakobos kontes Logothetes.[1] Tato větev žila na Moravě až do roku 1945.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Jakub hrabě Logothetti (15. březen 1741 Zante - 1. srpen 1802 Černovice, Ukrajina) sloužil v Benátské republice.Manželku si našel v Moldavského knížectví. V roce 1775 se oženil s Kateřinou Marii d'Ymbault (27. listopad 1759 v Bukurešt - 23. listopad 1785 v Șerăuți), která byla dcerou a Léona d'Ymbault (de Romanieu), posledního starosty Černovice v Moldavském knížectví. Manželka přinesla do manželství dědictví po otci: Șerăuții de Sus (Oberscheroutz - Horišni Šerivci) a Vășcăuți (Waschkautz/ Vaškivci ). [2] Manželé měli syny Josefa Karla Augustina Logothetti a Aloise Logothetti.[1][3]
Hugo I. hrabě Logothetti (20. březen 1801 Černovice - 26. květen 1861 v Bilovice ), byl synem Josefa Karla Augustina Logothetti. V roce 1830 získal panství na Moravě Bílovice a Březolupy a v Čechách Bělá nad Svitavou . V roce 1839 obdržel rakouské rytířství, následně získal 14. červenec 1845 český inkolát.[4] V roce 1848 bylo rodině a jejich potomkům uděleno povolení používat titul hraběte v rakouských zemích. [5] [6]
Vincent hrabě Logothetti (13. leden 1824 Șerăuții de Sus - 13. září 1886 Bratislava ), byl synem Aloise hraběte Logothetti. Oženil se s Anastázii Duka de Kádár,která byla vnučku polního maršála Petra Duky de Kádár . [7] Měli spolu 4 děti: Hugo Evžen Alois hrabě Logothetti, Adrienne Pavlína Anna Logothetti, Evžen Diomed hrabě Logothetti a Leon Petr hrabě Logothetti.
Wladimir Graf von Logothetti (1822-1892), byl syn Huga I.Sloužil jako důstojník v rakousko - uherské armádě. Byl politikem a zakladatelem prvního dobrovolného hasičského sboru na Moravě. [8] V roce 1851 se oženil s Karoline hraběnkou von Nemesovou.
Hugo II hrabě Logothetti (1852-1918) byl rakousko-uherský diplomat a poslední vyslanec Rakousko - Uherska v Teheránu . 17. července 1886 se oženil s Friedou Barbara Freiin Zwiedinek ze Südhorstu (1866–1945).
Erb[editovat | editovat zdroj]
1848: Ve zlatém štítu černý orel dvouhlavý, nad kterým se vévodova koruna vznáší a je obklopen vavřínovým věncem. Koruna hraběte zakrývá štít. [5]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Prof. Dr. Ernst Heinrich Kneschke: „Současné německé hraběcí domy: heraldické, historické a genealogické vztahy“, 3. Svazek A - Z, nakladatelství TO Weigel, Leipzig 1854
- Genealogická brožovaná kniha hraběte, svazek 8, Justus Perthes, Gotha 1864
- Historická příručka hraběnských domů, svazek 8, Justus Perthes, Gotha 1864
- Rodinný archiv Logothetti 1734-1945, nyní Moravský zemský archiv, Brno, fond G 195
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Rod Logothetti na panství Březolupy a Bílovice. www.brezolupy.cz [online]. [cit. 2020-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Historisches Handbuch der Gräflichen Häuser, Band 8, Verlag Justus Perthes, Gotha 1865, S. 536
- ↑ Patricus.info/Rodokmeny. patricus.info [online]. [cit. 2020-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Erich Prokopowitsch, Der Adel in der Bukowina, Verlag "Der Südostdeutsche", München 1983, S. 126
- ↑ a b Prof. Dr. Ernst Heinrich Kneschke: „Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung“, 3. Band A-Z, Verlag T. O. Weigel, Leipzig 1854, S. 230 f.
- ↑ http://www.coresno.com/index.php/standeserhoehungen/181-rekem/4587-rekem
- ↑ Erich Prokopowitsch, Der Adel in der Bukowina, Verlag "Der Südostdeutsche", München 1983, S. 168 f.
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der Gräflichen Häuser, 1864. Band 8, Verlag Justus Perthes, Gotha 1864, S. 506 f.