Vandalismus
Jako vandalismus se označuje svévolné poškozování a ničení veřejného i soukromého majetku či podobných statků, které nepřináší pachateli žádné materiální obohacení a pro které pachatel zpravidla nemá žádný motiv - většinou tak koná jen pro vlastní potěšení či pro potřebu odreagovat se. Často k němu dochází pod vlivem alkoholu nebo drog.
Slovo je odvozeno od jména kmene Vandalů, kteří roku 455 dobyli velkou část Itálie a vyplenili Řím. Slovo vytvořil Henri Grégoire, konstituční biskup v Blois, během Francouzské revoluce, když jako Vandalisme popsal některé stránky chování republikánské armády.
Nejčastější projevy vandalismu [editovat]
- graffiti na veřejných plochách a dopravních prostředcích
- demolování veřejných objektů či městského mobiliáře (např. ničení laviček, telefonních automatů, rozbíjení zastávek či výloh, ničení soch, náhrobků, apod.)
- poškozování soukromého majetku (zvonků, poštovních schránek, oken, apod.)
Častým projevem vandalismu je i poškozování veřejné zeleně. Formou vandalismu může být i úmyslné narušování nočního klidu, resp. jakékoli hlučné, agresívní chování na veřejnosti, kterým jedinec, nebo skupina jedinců, napadá a poškozuje práva ostatních.
Literatura [editovat]
- Malá československá encyklopedie ČSAV, VI. svazek, písmeno Š-Ž, vydala Academia, Praha 1987
