Vřetenuška obecná
|
|
||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Vřetenuška tužebníková
|
||||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||
| Zygaena filipendulae L., 1758 |
Vřetenuška obecná, někdy také vřetenuška tužebníková, (Zygaena filipendulae, Linné 1758) je drobný motýl z čeledi vřetenuškovitých. Do této čeledi patří řada podobných druhů, které se navzájem odlišují především počtem a také uspořádáním červených skvrn. Patří mezi denní motýly.
Obsah |
Vzhled [editovat]
Tento motýl má délku přibližně 18 mm, rozpětí křídel je 38 mm. Přední křídla jsou leskle černá s šesti párově uspořádanými červenými skvrnami, které někdy splývají. Zadní křídla jsou intenzivně červená s černým lemem. Nápadné zbarvení působí jako varování před jedem, který je schopna vylučovat. Tvar kyjovitě ztloustlých tykadel dal vřetenuškám jméno.
Housenky jsou zelené s černými a žlutými skvrnami. Mají na sobě porost řídkých chlupů.[1][2]
Výskyt [editovat]
Vřetenuška je hojná na loukách v celé Evropě. Jedná se o nejhojnější druh rodu vřetenuškovití. Vyskytuje se od června do srpna.[1]
Chování [editovat]
.JPG)
Způsob života [editovat]
V klidu motýl usedá např. na květ, tykadla natáhne dopředu a křídla složí do střechovitého tvaru. Často sedí více jedinců na jednom květu a pomalu společně přelétávají na další. Je aktivní ve dne.[1]
Vylučují jedovatý sekret, který obsahuje kyanovodík a histamin. Tento sekret je vylučován žlázami za hlavou. Díky tomu je např. pro ptáky nejen nechutná, ale také jedovatá. To jí spolu s výstražným zbarvením poskytuje vhodnou ochranu před predátory.[3]
Rozmnožování [editovat]
Motýl klade vajíčka především na bobovité rostliny. Zimu přežívá v sírovitě žlutém pergamenovitém zámotku vřetenovitého tvaru na stéble trávy.[1]
Potrava [editovat]
Nejoblíbenější živnou rostlinou tohoto motýla je u nás štírovník. Housenky se živí především bobovitými rostlinami. Imago saje šťávy hlavně na bodlácích, pcháčích, lopuchu, dobromysli a chrpách.[1]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d e STICHMANN, Wilfried, KREZTSCHMAR, Erich. Svět zvířat kolem nás : Průvodce evropskou zvířenou. Thea Větrovská. [s.l.] : [s.n.], 1996. 446 s. ISBN 80-85805-62-6. str. 324
- ↑ FELIX, Jiří, HÍSEK, Květoslav. Naší přírodou krok za krokem : Zvířata. [s.l.] : [s.n.], 1995. 239 s. ISBN 80-00-00264-7. str. 80
- ↑ http://www.rendy.eu/zivocichove-seznam/vretenuska-obecna
