Pcháč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pcháč

Pcháč oset (Cirsium arvense)
Pcháč oset (Cirsium arvense)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: pcháč (Cirsium)
Mill.

Pcháč (Cirsium) je houževnatá ostnitá plevelná rostlina s lodyhou vysokou 10 až 400 cm. Je řazena do podčeledě bodlákové (Carduoideae).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Domovinou pcháče je Evropa a netropické oblastí Asie, odtud byl zavlečen do Severní Ameriky, severní Afriky, Austrálie i na Nový Zéland.

Jsou to rostliny s rozličnými nároky na biotop, vyskytují se v močálech, na loukách a stepích, v písečných dunách i na okrajích pouští.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tyto byliny s ostny jsou dvouleté nebo vytrvalé. Vzpřímené lodyhy jsou většinou jednoduché, jen málo větvené, vyrůstají z pevného kůlovitého kořene dosahujícího do hloubky i přes 3 m. Listy jsou na lodyhách uspořádány střídavě, bývají přisedlé či řapíkaté, celistvé nebo peřenosečné až peřenoklané. U mnoha druhů přízemní listy vytvářejí růžici. Z kořenů některých druhů vyrůstají podzemní oddenky z kterých rostou další lodyhy, takže pcháč vytváří celé kolonie (pcháč oset). Jiné druhy se rozmnožují pouze semeny (pcháč obecný).

Květní úbory vyrůstají na koncích větví chocholíku nebo chocholičnaté laty jednotlivě nebo ve strboulu. Zákrov bývá válcovitý, vejcovitý nebo kulovitý. Zákrovní listeny bývají kopinaté, špičaté nebo zakončeny ostnem, uspořádány jsou ve více řadách. Květní lůžko je ploché nebo vypouklé, hustě štětinaté, je v něm 25 až 200 květů. Trubkovité květy jsou oboupohlavné a samičí, výjimečně se vyskytují i květy samčí. Koruna je nachová, růžová, zelenobílá až krémově bílá. Její pětilaločná korunní trubka je bělavá i narůžovělá, v horní části se zvonkovitě rozšiřuje, Kalich se přeměňuje v chmýr. Tyčinky mají krátce chlupaté nebo hladké nitky a fialové, nachové nebo bělavé prašníky s tenkými přívěsky. Pestík má fialovou neb bělavou čnělku nesoucí dvouramennou bliznu s krátkými čárkovitými rameny. Většina pcháčů je samosprašná, jejich květy jsou často navštěvovány včelami, motýly, mouchami i brouky.

Plodem jsou vřetenovité až podlouhle obvejčité, většinou hladké nažky. Bývají čtyřhranné nebo dvoukýlné, na vrcholu uťaté a s krátkým zobánkem. Chmýr je víceřadý, pérovitý, na bázi srostlý v kroužek, opadavý.[1][3][4]

Některé druhy mohou být snadno zaměnitelné za bodlák (Carduus). Hlavní vizuální rozdíl mezi těmito rody spočívá v jeho chmýru. U pcháče je chmýří nažek složeno z chlupů pérovitých, kdežto u bodláku z jednoduchých, nepérovitých, (pouze zoubkovaně drsných) chlupů.[5]

Carduus.JPG
Pcháč bahenní (Cirsium palustre)

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pcháče jsou někdy problémem v obdělávané půdě, kdy se při orání roznášejí úlomky oddenků vytrvalých druhů pcháčů po celém poli a také v trvalých travních porostech, loukách a pastvinách, kde není prováděno pravidelné a důkladné sečení a dvouleté druhy se rozšiřují po okolí semeny. Ovce a kozy mladé výhonky spásají, dospělých si již nevšímají. Píce s pcháčem, čerstvá i usušená, může při zkrmování zapříčinit dobytku poranění zažívacího ústrojí.

V mnoha oblastech jsou velkým problémem na travnatých sportovištích, dostihových drahách i golfových hřištích. Tam se likvidují selektivními herbicidy, které jsou nejúčinnější na nově vzešlé rostliny.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se celosvětově asi 200 až 300 druhů, velký problém při určování jednotlivých taxonů dělá snadné samovolné křížení mezi jednotlivými druhy, z nichž vzešlí potomci jsou schopni se dále množit. V České republice roste těchto 13 druhů:[1]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy pcháče rostoucí v ČR se vyskytují jen v malém množství a v úzce omezeném areálu, navíc mnohdy jejich početní stavy dále klesají. Podle "Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR" jsou zařazeny mezi druhy:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BLIZŇÁKOVÁ, Petra. Rozšíření druhů rodu Cirsium v ČR [online]. Masarykova universita, PřF, Brno, rev. 30.04.2010, [cit. 2011-07-06]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b VONDRÁŠKOVÁ, Šárka. Ochrana trvalých travních porostů proti pcháčům [online]. Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Praha, rev. 21.09.2005, [cit. 2011-07-06]. Dostupné online. (česky) 
  3. Flora of Taiwan: Cirsium [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA., [cit. 2011-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GARNOCK-JONES, P. J. Flora of New Zealand: Cirsium [online]. Lancare Research, Manaaki Whenua Press, Lincoln, NZ, rev. 1988, [cit. 2011-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Pcháč, bodlák [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2011-07-06]. S. 581, 584. Dostupné online. (česky) 
  6. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit. 2011-07-06]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu