Včelní Hrádek
| Včelní Hrádek | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před r. 1402 (tvrz) |
| Přestavba | po r. 1789 (zámek) |
| Zánik | 1990 |
| Stavebník | neznámý |
| Další majitelé | Srbové z Budyšína, Markvartové z Hrádku, Valečovští z Valečova, Páni z Hrádku a Valečova, Holcové z Květnice, Kostkové z Postupic, Želinští ze Sebuzína, Páni z Bienenberku |
| Poloha | |
| Adresa | Kabáty 1, Jílové u Prahy,  Česko |
| Souřadnice | 49°52′36,48″ s. š., 14°29′30,12″ v. d. |
  Včelní Hrádek | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Včelní Hrádek s hospodářským dvorem stával nad soutokem Chotouňského potoka a Sázavy v katastru obce Jílové. Zbytky objektu nesou číslo popisné 1 jílovské místní části Kabáty.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Tvrz[editovat | editovat zdroj]
Před husitskými válkami stávala na místě zámku tvrz, který byla nazývána Hrádek. Listina z roku 1045, která se později ukázala být padělkem, zmiňuje, že Hrádek měl sloužit k ochraně lidí, kteří v okolí dobývali zlato. První písemná zmínka je až z roku 1402, kdy je uváděna jako Nussberk, a tehdejší majitel Jan Šimonův (pocházel z pražského rodu Štuků) ji s příslušenstvím prodal Jakubu Srbovi z Budyšína. V 15. století je uváděn pouze les či dvůr Hrádek, nikoliv tvrz. Ta pravděpodobně zpustla za husitských válek (dle Jiřího Úlovce se tak stalo až v závěru 16. století[1]). Ve 30. a 40. letech 15. století ji drželi Markvartové z Hrádku a po nich Václav Valečovský. V roce 1458 Hrádek získal pražský měšťan a podkomoří krále Samuel Velvara, později známý jako Samuel z Hrádku a Valečova, od nějž jej roku 1484 odkoupil Václav Holec z Květnice. Na začátku 16. století byl ve vlastnictví mincmistra Viléma Kostky z Postupic a poté se zde majitelé střídali. V letech 1590-1591 byl majetkem alchymisty Eduarda Kelleyho a po konfiskaci Hrádek koupil Kryštof Želinský ze Sebuzína. Za třicetileté války zpustl také dvůr a k jeho obnově došlo až roku 1695 jílovským primasem Ignácem Schönpflugem, jenž jej brzy poté prodal měšťanu Václavu Nigrínovi.[2][3][4]
Zámek[editovat | editovat zdroj]
V 18. století došlo k častému střídání majitelů, až se v roce 1789 novým majitelem stal hejtman Karel Josef z Bienenberku, jenž nedaleko bývalé tvrze nechal postavit zámek, který podle něj nesl název Včelní Hrádek.[1] Karel Josef zde shromáždil řadu starožitností a památky na sv. Prokopa. Počátkem 19. století vlastnil zámek purkmistr Jílového Prokop Bayer, kterého jeho otec Ferdinand Bayer pojmenoval právě po patronu zámecké kaple. Schematismus a statistika statků velkých a rustikálních v království Českém z roku 1902 uvádí jako majitele zámku s kaplí a parkem pražského radního a majitele realit Juc. Karla Židlického ze zámožné rodiny vlastnící velkostatek v Tróji a ostrov Štvanici. Židlický koupil Hrádek v roce 1899 za 110 000 zlatých, interiér upravil na letní byty, zřídil restauraci a udělal ze zámku oblíbené výletní místo Pražanů. Schematismus uvádí i výměry hospodářství v hektarech: polí 6416, luk 4,03, parku a zahrad 1,92, les a žulové lomy 43,16, rybníka 0,95, zastavěné půdy 0,97, úhrnem 115,19 s ročním výnosem 3200 korun. Prosperující hospodářství nabízelo obilí, mléko a brambory, v roce 1907 se např. objevil v Národní politice inzerát, že Včelní Hrádek prodá 50 podsvinčat. V roce 1909 koupil Včelní Hrádek za 123 000 již od Václava Syrového známý továrník Gustav Pelly (1862–1926), majitel vyhlášené likérky na Kladně. Po něm jej až své smrti v roce 1939 vlastnil organizátor radikálního studentského hnutí a národně socialistický politik a nakladatel Judr. Rudolf Brož (1880–1939), k němuž pravidelně zajížděl na letní byt pražský stavitel architekt Václav Benedikt (1896–1940). Roku 1947 získalo město Jílové, které v něm zřídilo nájemní byty. Od konce 70. zůstal zámek zcela opuštěn. Vnitřní vybavení bylo rozkradeno, narušeny byly rovněž konstrukce krovu. Následovalo zborcení střechy, stropů patra i přízemí a rovněž částí obvodového zdiva.[1] Informace o tom, že byl zchátralý zámek v roce 1990 zcela zbořen[5] není pravdivá, jeho zříceniny doposud existují.[1][6][7] Některé hospodářské a obytné budovy ve zchátralém stavu také dosud stojí a malý rybníček v bývalém parku je rovněž zachován.[5]
Památné stromy[editovat | editovat zdroj]
V bývalém parku u Včelního Hrádku jsou dva památné stromy (buk lesní červenolistý a jírovec maďal, viz seznam).
Dostupnost[editovat | editovat zdroj]
Včelní Hrádek je vzdálen cca 850 metrů od nádraží Jílové u Prahy na železniční trati Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany. Zříceniny zámečku jsou ukryty v lesním porostu vlevo od místní komunikace, po níž vede žlutě značená turistická cesta z jílovského nádraží k rozcestí v Horním Studeném, odkud lze pokračovat po modré značce a po naučné stezce Jílovské zlaté doly na náměstí v Jílovém u Prahy. Přístup ke zříceninám není nikterak vyznačen a je zarostlý.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d KOLEKTIV. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. první. vyd. Praha: Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-285-6. S. 362–363.
- ↑ Zámek Včelní hrádek, Jílové u Prahy. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 7.. 1. vyd. [s.l.]: Svoboda, 1988. 224 s. S. 171–172.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 15. Praha: Šolc a Šimáček, 1927, s. 213.
- ↑ a b PODZIMEK, Fanda. Včelní Hrádek (Nussberg) – Historie. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online.
- ↑ CIZEK, Hrady cz s r o Jiri. Zámek Včelní hrádek, Jílové u Prahy. www.hrady.cz [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Zámek Včelní Hrádek – Nussberg / hrady-zriceniny.cz. www.hrady-zriceniny.cz [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Označení lokality na stránkách mapy.cz
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Včelní Hrádek na Wikimedia Commons
