Václav Černý (voják)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Černý
Major Václav Černý (před rokem 1940)
Major Václav Černý (před rokem 1940)
Narození14. listopadu 1894[1]
Most
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. června 1942 (ve věku 47 let)[1]
Spálený les, Luby u Klatov,[1] Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven zastřelením[1]
Povolánídůstojník prvorepublikové armády
Zaměstnavatelprvorepubliková Československá armáda[1]
Titulmajor[1][2]
ChoťMarie Černá (rozená Podhůrská)[1]
DětiVěra (* 1923); Miloslava (* 1929)[1]
Příbuznívnučka: Eva Obelczová;Taťána Hynštová, Renáta Reinohová[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Luby u Klatov – nádraží (2009)

Václav Černý (14. listopadu 1894 Most – 22. června 1942, Spálený les, Luby u Klatov)[1] byl příslušník československých legií na Rusi (účastník bitvy u Zborova),[1] prvorepublikový voják (důstojník) a odbojář, popravený nacisty za protiněmeckou činnost v roce 1942.

Život[editovat | editovat zdroj]

Václav Černý se narodil v roce 1894.[1] Během první světové války musel narukovat do rakousko-uherské armády, byl odeslán na ruskou frontu, kde padl do zajetí a na Rusi vstoupil do řad československých legií. S nimi se účastnil (mimo jiné) i bitvy u Zborova.[1] Po návratu do Československa se rozhodl k činné službě v prvorepublikové armádě a od roku 1921[1] sloužil jako důstojník u 11. pěšího pluku[1] Františka Palackého v jihočeském Písku.[3][1] V roce 1922 se tam seznámil s Marií Podhůrskou, oženil se s ní, v roce 1923 se jim narodila dcera Věra a v roce 1929 pak dcera Miloslava.[1] Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava a demobilizaci československé armády na jaře a v létě roku 1939 byl major[2] Václav Černý spolu s ostatními důstojníky propuštěn z aktivní služby.[3] V rámci bývalých důstojníků písecké posádky[1] se zapojil do činnosti domácí ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON).[3][1] Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (27. května 1942)[p 1][p 2] byl Václav Černý (spolu s dalšími šesti bývalými důstojníky čs. armády[p 3]) zatčen na ulici dne 4. června 1942[4] a ihned odvezen na nádvoří písecké radnice.[1] Následně byl on a dalších šest[4] s ním zatčených členů Obrany národa[1][p 3] podrobeno zostřeným výslechům, během nichž příslušníci Obrany národa nepřiznali vyšetřovatelům nic podstatného.[1] V rámci tzv. druhé heydrichiády byli všichni odsouzeni k trestu smrti „pro destruktivní chování“[1] a popraveni klatovským gestapem dne 22. června 1942 mezi 19.–20. hodinou na vojenské střelnici v Lubech u Klatov v lokalitě Spálený les (v roce 2018 část Klatov[4]).[3]

Připomenutí[editovat | editovat zdroj]

Jméno Václava Černého je uvedeno na Pomníku Obětem 2. světové války (v centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován pod číslem: CZE-3205-06012), který se nachází v místě bývalé vojenské střelnice v Lubech u Klatov v lokalitě Spálený les.[6] Na tomto místě bylo ve dnech 31. května 1942 až 3. července 1942 zastřeleno 73 osob z Klatovska, Domažlicka, Písecka a Strakonicka.[6] Tuto skutečnost připomíná nápis na předsunutém, symbolickém hrobě: V ROCE 1942 / ZMĚNILI FAŠISTÉ / TOTO MÍSTO V POPRAVIŠTĚ. / VZPOMEŇME / ŽIVOTŮ ZDE ZMAŘENÝCH. Další vysvětlující nápis umístěný na deskách na čelní části pomníku: NA VĚČNOU PAMĚŤ / ČESKÝCH VLASTENCŮ / ZDE POPRAVENÝCH / NĚMECKÝMI FAŠISTY / 31. V. – 3. VII. 1942. / ČEST JEJICH PAMÁTCE. Následuje seznam jmen: ... ČERNÝ VÁCLAV Z PÍSKU .... [6]

Dovětky[editovat | editovat zdroj]

Další tři civilisté[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. června 1942 bylo ve Spáleném lese popraveno celkem deset osob:[1] sedm zmíněných důstojníků z Obrany národa a tři civilisté:[1]

  • DOČKAL Vladimír (* 1919) – úředník záložny (ze Sušice),[5]
  • SCHEJBAL Josef (* 1921) – úředník (ze Sušice)[5] a
  • BARTHOVÁ Kamila (* 1897) – vdova po obchodníkovi (ze Sušice),[5]

které udali jejich sousedé za schvalování atentátu na Heydricha.[1]

Jak probíhaly popravy ve Spáleném lese (část 1)[editovat | editovat zdroj]

Popravy osob na bývalé vojenské střelnici ve Spáleném lese v Lubech u Klatov probíhaly od 31. května 1942 do 3. července 1942.[5] Jednalo se o osoby odsouzené k smrti po atentátu na Reinharda Heydricha a to buď za „schvalování atentátu“, podporu parašutistů nebo i za jinou odbojovou činnost.[5] Prvním popraveným byl dne 31. května 1942 štábní rotmistr československé armády Bedřich Přetrhdílo (* 1894) z Písku, poslední dva popravení ze dne 3. července 1942 byli:

  • ŠPRASL Václav (* 1889) – okresní školní inspektor (z Obytce) a
  • ŠTEFLÍČKOVÁ Marie (* 1903) – dělnice (ze Strakonic).[5]

Ve dnech 29. června 1942 až 2. července 1942 byli v Lubech u Klatov popraveni obyvatelé Bernartic, kteří podporovali parašutisty z výsadkové skupiny Intransitive (členové rodin: Doubkových, Lukešových, Krzákových, Tupých a Tomkových).[5] Členové rodiny Viktorových z Věšína byli popraveni 1. července 1942 za poskytnutí pomoci četaři Bohuslavu Grabovskému (Intransitive) na cestě do Bernartic.[5] Popravy prováděli příslušníci praporu ochranné policie (Schutzpolizei) z Klatov.[5] Těla zastřelených osob byla ke spálení odvážena do krematoria v Plzni.[5] Celkem bylo na bývalé vojenské střelnici ve Spáleném lese v Lubech u Klatov popraveno 73 lidí, z nich bylo 16 žen. Nejvíce osob (15) bylo popraveno dne 29. června 1942.[5]

Jak probíhaly popravy ve Spáleném lese (část 2)[editovat | editovat zdroj]

Odsouzené osoby byly ihned po příjezdu na místo popravy vyvedeny z auta a svázány k sobě za jednu ruku vždy po dvojicích.[1] Všem odsouzencům byly zavázány oči bílým plátnem a následně byli odvedeni na místo popravy, kde byli postaveni vedle sebe do jedné řady.[1] Deset až patnáct kroků od této řady se rozestavili členové popravčí čety.[1]

Exekuce deseti odsouzených dne 22. června 1942 probíhala podle poněkud odlišného schématu.[1] Odsouzenci šli na smrt klidně a statečně „aufrechter haltung“ – hrdě vzpřímeni.[1] Na místě popravy byli rozděleni do dvou skupin po pěti. V první skupině (řadě) se nacházeli tři civilisté a dva vojáci v hodnosti štábních kapitánů. Ve druhé řadě (skupině) pak ostatní důstojníci s vyššími hodnostmi.[1] Popravčí četa měla pušky již nabité předem.[1] Na jednoho odsouzeného mířili vždy dva muži z popravčí čety, jeden cílil na hlavu a druhý pak na srdce.[1] Rozkaz k palbě byl pronesen velice tiše, první salva zazněla v 19 hodin.[1] Krátce před popravou celá skupina pod velením plukovníka Viktora Vlka z Písku nahlas zvolala: „Sláva, ať žije naše republika!“[1] Pokud popravený střelbu někdy náhodou přežil (byl těžce raněn) byl následně usmrcen „ranou jistoty“ (střelen pistolí do týla).[1]

Instruktážní fotografie[editovat | editovat zdroj]

Na základě rozhodnutí velitele klatovského gestapa Heinricha Winkelhofera pořídilo gestapo dne 22. června 1942 na popravišti v Lubech u Klatov patnáct dokumentačních fotografií.[1] Tyto fotografie měly sloužit jako jakýsi „návod na popravu“ (s přesně stanovenými fázemi) pro další exekuční komanda působící na území Protektorátu Čechy a Morava.[1] Tato série „instruktážních“ fotografií, které ukazovaly, jak má vzorová exekuce vypadat, byla nalezena v květnu 1945 na pražském posádkovém velitelství spolu s dálnopisem s poznámkou: „informovat a dále rozšířit“.[1] Po skončení druhé světové války u Mimořádného lidového soudu v Klatovech se nacistický válečný zločinec[7] Heinrich Winkelhofer hájil tím, že se necítí vinen vyjma toho, kdy konal svoji povinnost[1] a že se vždy stavěl proti zločineckým nacistickým nařízením,[7] ale že byl jen malým kolečkem v nacistickém stroji,[7] takže jeho úsilí bylo často bezvýsledné.[7] Byl odsouzen k trestu smrti (29. dubna 1947)[7] a popraven oběšením (30. dubna 1947)[7] na dvoře klatovského soudu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zatčení a popravení majora Václava Černého nesouviselo se schvalováním atentátu, ale s jeho ilegální činností a s „rozbitím“ tzv. druhé garnitury Obrany národa.
  2. ↑ S nástupem Reinharda Heydricha do úřadu říšského protektora (28. září 1941) se uskutečnil úder proti Obraně národa a to v rámci vyhlášeného stanného práva, kdy byly pozatýkány stovky důstojníků bývalé prvorepublikové československé armády, z nichž velká část skončila na popravištích (tzv. první heydrichiáda). Další údery německých bezpečnostních složek (gestapo, bezpečnostní služba (SD)) proti členům Obrany národa pak přicházely v průběhu celého roku 1941. Díky neustálému zatýkání zbylo začátkem roku 1942 z Obrany národa pouze několik jedinců (např. škpt. Václav Morávek). Po atentátu na Heydricha při následných represích byli zatčeni další členové Obrany národa, čímž byla v podstatě završena likvidace její druhé garnitury.
  3. ↑ a b Celá ilegální skupina, zatčená 4. června 1942 a popravená 22. června 1942 na vojenské střelnici v Lubech u Klatov v lokalitě Spálený les čítala celkem 7 bývalých důstojníků čs. armády:[4] plukovník Viktor VLK (* 1892) z Písku[5], podplukovník Václav MAŠEK (* 1892) z Písku[5], major Václav ČERNÝ (* 1894) z Písku[5], major Klement ŠTĚRBÁČEK (* 1896) z Písku[5], major Jaroslav ŠTANGL (* 1897) z Písku[5], štábní kapitán František ŠTAMPRECH (* 1887) z Písku[5], štábní kapitán Jaroslav ŠPIDRA (* 1898) z Písku.[5][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap KUNCOVÁ, Monika. Jak popravovali nacisti. Na děsivé fotografii z války poznala čtenářka svého dědečka [online]. Novinky, Magazín Právo, 2020-07-05 [cit. 2020-07-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ŠIKA, Michal. České vojenské hodnosti používané v letech 1937 – 1939 [online]. 2018-05-12 [cit. 2020-07-10]. Přehled vojenských hodností a nárameníků. Hodnost: major pěchoty: 2 x zlatá hvězda ve zlaté ohrádce. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Udělení MEDAILE ZA HRDINSTVÍ – Pplk. František Štamprech (18. 2. 1889 – 22. 6. 1942) In memoriam (strana 12) [online]. Parlament České republiky; POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2019; 8. volební období (192), 2019-05-16 [cit. 2020-04-21]. USNESENÍ organizačního výboru z 38. schůze ze dne 16. května 2019 k návrhu podvýboru organizačního výboru pro přípravu návrhů na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání; Návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání.. 
  4. ↑ a b c d e Písecko uctívá hrdiny z boje proti fašismu (Hrdinové odboje z Písku) [online]. Okresní výbor KSČM Písek, 2018-01-17 [cit. 2020-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-10. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r KUNCOVÁ, Monika. Popravy v Lubech u Klatov (31. 5. 1942 - 78 let) [online]. Fronta CZ [cit. 2020-07-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c ŠŤASTNÝ, Ivo; ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války [online]. VETS (Spolek pro vojenská pietní místa), 2006-10-23 [cit. 2020-04-21]. Umístění: Luby, lokalita Spálený les; Souřadnice: N49°21'51.32 E13°19'0.61; Ve dnech 31. května až 3. července 1942 bylo na tomto místě zastřeleno 73 osob z Klatovska, Domažlicka, Písecka a Strakonicka. Jedná se o bývalou vojenskou střelnici. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-3205-06012. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f Winkelhofer Heinrich [online]. www Šumava CZ [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Černý_(voják)&oldid=22442684“