Ucháč svazčitý
 Ucháč svazčitý | |
|---|---|
_Rehm_205091.jpg) Ucháč svazčitý (Gyromitra fastigiata) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) |
| Pododdělení | Pezizomycotina |
| Třída | terčoplodé (Pezizomycetes) |
| Podtřída | Pezizomycetidae |
| Řád | kustřebkotvaré (Pezizales) |
| Čeleď | desticovité (Discinaceae) |
| Rod | ucháč (Discina) |
| Binomické jméno | |
| Discina fastigiata (Krombh.) Svrček & J. Moravec 1972 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ucháč svazčitý (Discina fastigiata (Krombh.) Svrček & J. Moravec,[2] syn.: Gyromitra fastigiata (Krombh.) Rehm) je vzácná a ohrožená nejedlá vřeckovýtrusná houba s nepravidelně laločnatým kloboukem, vyrůstající zjara v teplých listnatých lesích.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Plodnice, apothecium, je poměrně statná, vysoká až 15 cm[3], dělená na theciem svrchu pokrytou kloboukovitou část a třeň. Celá je komůrkatě dutá.
Klobouk dorůstá velikosti až 12 cm[4]. Je nepravidelně tvarovaný, někdy sedlovitý, zpravidla rozesedající se ve 2-4 velké, zploštělé cípy. Jeho povrch je výrazně žilnatě vrásčitý, červenohnědý.
Třeň je dlouhý 4–8 cm[5], nepravidelný, podélně široce zvrásněný, na bázi většinou rozšířený, bílý.
Dužnina je v celé plodnici poměrně tenká a chrupavčitě křehká, s příjemnou vůní a chutí.
_Rehm_205081.jpg)
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy, tvořící se po osmi ve vřeckách, jsou elipsoidní, na konci opatřeny bradavkami; jejich rozměry jsou 24–32 × 11-15 μm.[4]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Roste dosti vzácně v dubnu a květnu v doubravách, habřinách apod., někdy na zbytcích dřeva. Nalézán bývá v teplých oblastech, zvláště ve středních Čechách a na jižní Moravě.[3] Náleží mezi ohrožené druhy (EN) dle Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky.[6] Na Slovensku je chráněn zákonem.[7]
Použití[editovat | editovat zdroj]
Ucháč svazčitý je sice jedlý a chutný,[3] je-li před další úpravou spařen ve vařící vodě (syrové ucháče mohou být podezřelé ze zdravotní škodlivosti), budiž však pamatováno na to, že jde především o druh ohrožený a proto ochrany hodný.[8][9]
Další údaje[editovat | editovat zdroj]
- Tento druh byl popsán v 1. pol. 19. stol. pražským lékařem a mykologem von Krombholzem na základě sběrů z okolí Prahy.[3][9]
Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]
- Ucháč obrovský (Discina gigas) je dosti podobný, avšak jeho klobouk je okrově hnědý, oble laločnatý a nebývá rozdělen v ostré cípy.
- Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) je drobnější jedovatý druh s výrazně mozkovitě zprohýbaným a obvykle kaštanově hnědým kloboukem. Roste zejm. v jehličnatých lesích.
- Ucháč čepcovitý (Gyromitra infula) rostě na rozdíl od ostatních ucháčů na podzim, a to ze zbytků dřeva hlavně v jehličnatých lesích. Má užší, válcovitý třeň narůžovělé barvy a hladší povrch klobouku.
-
Ucháč obrovský (Discina gigas) -
Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) -
Ucháč čepcovitý (Gyromitra infula)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SMOTLACHA, Miroslav. Smotlachův atlas hub. Praha: Cesty, 1999. ISBN 80-7181-311-7.
- ↑ BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 94.
- ↑ a b c d PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 2. Praha: SPN, 1987.
- ↑ a b KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s.
- ↑ HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. [s.l.]: Ottovo nakladatelství, 2015. ISBN 978-80-7451-407-4.
- ↑ HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.
- ↑ Predpis č. 24/2003 Z. z.Vyhláška Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky, ktorou sa vykonáva zákon č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny [1]
- ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.
- ↑ a b MIKŠÍK, Michal. Poznáváme jarní houby. Praha: Grada, 2013. 208 s. ISBN 978-80-247-4403-2.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 2. Praha: SPN, 1987.
- BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2.
- HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.
- KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s.
- MIKŠÍK, Michal. Poznáváme jarní houby. Praha: Grada, 2013. 208 s. ISBN 978-80-247-4403-2.
- HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.
- ERHARTOVI, Josef a Marie. Houbařský atlas. Vimperk: Tina, 1994. ISBN 80-85618-31-1.
- HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. [s.l.]: Ottovo nakladatelství, 2015. ISBN 978-80-7451-407-4.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ucháč svazčitý na Wikimedia Commons
