Ucháč obrovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ucháč obrovský

Ucháč obrovský (Gyromitra gigas)
Ucháč obrovský (Gyromitra gigas)
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Pododdělení: Pezizomycotina
Třída: Pezizomycota
Podtřída: Pezizomycetidae
Řád: kustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleď: desticovité (Discinaceae)
Rod: ucháč (Gyromitra)
Binomické jméno
Gyromitra gigas
(Krombh.) Cooke 1878

Ucháč obrovský (Gyromitra gigas (Krombh.) Cooke 1878, syn.: Discina gigas (Krombh.) Eckblad 1968, Neogyromitra gigas (Krombh.) S. Imai 1938) je jedlá jarní vřeckovýtrusná houba z čeledi desticovité (Discinaceae) vyznačující se mozkovitě zprohýbaným kloboukem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ucháč obrovský (Gyromitra gigas), řez plodnicí. Ta je uvnitř komůrkatě dutá.
Sesbírané plodnice ucháče obrovského.

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Plodnice, typu apothecium, je velká asi 5–20 cm, rozdělená na mohutný klobouk a zpravidla krátký třeň. Uvnitř je sklípkatě členěná na nepravidelné dutiny.[1]

Klobouk je nepravidelného oblého tvaru, na celém povrchu nápadně široce laločnatě zvrásněn do podlouhlých oblých hrbolů, stočených lalůčků až zkroucených širokých střevovitých kliček, místy až charaktrem připomínajícím povrch lidského mozku. Barva klobouku je okrová, později žlutohnědá až olivově či rezavě žlutohnědá. Povrch klobouku je pokryt výtrusorodým rouškem (theciem). Rozměry kloubouku činí 5–18 cm na výšku i šířku.

Třeň je široký až téměř stejně jako klobouk, obvykle poměrně krátký (3-8 cm), nepravidelně tvarovaný, na povrchu zprohýbaný. Jeho barva je špinavě bělavá, nažloutlá, až okrově šedavá.

Dužnina je poměrně tenká, dosti křehká, bělavá, v duté plodnici tvořící přepážky mezi jednotlivými dutinami. Má příjemnou vůni i chuť.

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy jsou uloženy po osmi ve vřecku, mají elipsoidní tvar, na pólech bradavkovité výrůstky, rozměry 25–40 × 10–15 µ.[2][3][4] Výtrusný prach je bíle zbarven.[5]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ucháč obrovský není hojný, roste od března do května zpravidla na zbytcích dřeva ponořených v zemi a na kořenech trouchnivých pařezů jehličnanů i listnáčů nebo i na tlejících pařezech a kmenech, na vlhčích mýtinách se smrkovými pařezy, v pařezinách, smrčinách i dalších jehličnatých lesích, ale rovněž i v doubravách, olšinách, lipových hájích se zbytky dřeva [6][4] a pod.[6][4][3]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Ucháč obrovský je jedlý a velmi chutný[7]. Je však doporučováno jej před přípravou jídla povařit a vodu slít.[3] Rovněž je radno vyhnout se sběru starších plodnic.[5] Nebezpečí při sběru tohoto druhu tkví zejména v možnosti záměny za značně podobný jedovatý druh ucháč obecný (rozdíly viz dále).[8] Sběr ucháče obrovského proto bývá doporučován jen osobám, které oba druhy spolehlivě znají a rozeznají.[9]

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

  • Značně podobný je ucháč obecný (Gyromitra esculenta), což je nebezpečně jedovatý druh. Ucháč obecný se odlišuje zejména tmavě červenohnědým až kaštanovým kloboukem, jemnějšími, užšími a hustšími mozkovitými závity na klobouku,[10][9] celkově drobnějším vzrůstem a obvykle užším třeněm. Jde o místy hojnou, rovněž jarní houbu převážně jehličnatých lesů, rostoucí na holé půdě i ze dřevních zbytků.
  • Velmi podobný je i ucháč svazčitý (Gyromitra fastigiata), což je rovněž jedlá houba, vyskytující se dost vzácně na jaře v doubravách a jiných listnatých lesích, spíše v teplejších oblastech. Má rezavě hnědý klobouk, rozdělený v několik švem srostlých zploštělých cípů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie gyromitra gigas ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.mushroomexpert.com/gyromitra_montana.html
  2. PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha : Orbis, 1952. 335 s.  
  3. a b c MIKŠÍK, Michal. Poznáváme jarní houby. Praha : Grada, 2013. 208 s. ISBN 978-80-247-4403-2. S. 72.  
  4. a b c BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha : Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 42.  
  5. a b KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha : Avicenum, 1980. 248 s. S. 76.  
  6. a b PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav, a kol. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. vyd. Praha : Josef Posekaný, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9. S. 80.  
  7. http://www.myko.cz/clanek924/
  8. HAGARA. Atlas hub. Martin : Neografia, 1998. ISBN 82-88892-09-0. S. 92.  
  9. a b Ucháč obecný a ucháč obrovský na stránkách České mykologické společnosti
  10. SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých i nejedlých. Praha : Melantrich, 1947. S. 138.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠEBEK, Svatopluk. Naše chřapáčovité a smržovité houby. Poděbrady : Oblastní muzeum v Poděbradech, 1973. S. 9.  
  • MIKŠÍK, Michal. Poznáváme jarní houby. Praha : Grada, 2013. 208 s. ISBN 978-80-247-4403-2. S. 72.  
  • BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha : Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 42.  
  • HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. S. 96.  
  • KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír. Houby, česká encyklopedie. Praha : Reader's digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2. S. 112.  
  • HAGARA. Atlas hub. Martin : Neografia, 1998. ISBN 82-88892-09-0. S. 92.  
  • PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav, a kol. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. vyd. Praha : Josef Posekaný, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9. S. 80.  
  • SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých i nejedlých. Praha : Melantrich, 1947. S. 138.  
  • KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha : Avicenum, 1980. 248 s. S. 76.  
  • PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha : Orbis, 1952. 335 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]