Tuba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Další významy jsou uvedeny v článku Tuba (rozcestník).

Tuba

ital.: tuba
něm.: Tuba
angl.: tuba
fr.: tuba

Klasifikace

Podle orchestrální praxe:

Žesťové nástroje

Podle způsobu vzniku tónu:

Aerofony

Tónový rozsah

Příbuzné nástroje

Eufonium, Baskřídlovka, Wagnerova tuba, Suzafon, Heligon, Ofiklejda

Tuba je basový žesťový dechový nástroj, někdy zván jen "bas". V orchestrech se tento nástroj objevuje od 19. století a hraje se na ni většinou kvůli její značné hmotnosti vsedě.

[editovat] Rozsah

Jde o jeden z nejhlouběji znějících nástrojů vůbec - srovnatelný rozsah hlubokých tónů mívají např. píšťaly některých rejstříků chrámových varhan. Rozsah tuby je ovšem (stejně jako u všech žesťových nástrojů) relativní - je závislý na použitém nátrubku a do značné míry na fyzických předpokladech hráče (velikost a tvar rtů, tvar čelistí a chrupu, motorika mimického svalstva, atd.). Běžný rozsah se např. u B tuby pohybuje v rozsahu F kontra - Hes malé, virtuozně B subkontra - f jedna.

[editovat] Ladění

Nástroj se vyrábí převážně v základních laděních B, C, Es a F, nebo jejich kombinacích. Tuba je opatřena minimálně třemi, častěji však čtyřmi a u mistrovských nástrojů až šesti rotačními ventily nebo písty, z nichž 5. a 6. slouží k dolaďování nejhlubších tónů (kontra a subkontra oktáva), případně (u kombinovaných nástrojů) k přelaďování (např. z F do B ladění).

[editovat] Typy a historie

Existuje mnoho typů tub, od barytonového eufonia až po kontrabasovou tubu, laděnou většinou v Es. Klasická basová nebo kontrabasová tuba může mít i tvar tzv. heligonu, tj. je zatočena kolem hráčova těla. Podobný tvar má i suzafon, jenže jeho ozvučník je obrácen dopředu. V historii vznikalo mnoho velice bizarních experimentů s žesti, z nichž velkou část u nás prováděl proslulý nástrojář Václav František Červený. Své unikátní tuby často obdařoval přídomkem "císařský". Bylo by také hodno zmínit tzv. "šedifony" ukrajinsko-českého nástrojáře Josefa Šedivy, které se pak uchytily zejména v ruských kapelách - tyto nástroje měly totiž dva ozvučníky, mezi nimiž bylo možno přepínat tzv. distribučním ventilem. Jeden byl užší a měl poněkud přímější a ostřejší zvuk, podobný pozounu, ten širší byl naopak jemnější a zastřenější.

Moderní tuba má mnoho předků, např. ruský fagot, ofiklejda či serpent. V minulosti bylo pro tyto hlasově nižší nátrubkové nástroje užíváno též názvu "zpěvoroh".