Trebuchet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rekonstrukce tří trebuchetů
Schema výstřelu trebuchetu

Trebuchet je obléhací zbraň pracující na principu vahadla, nikoliv tedy torzního momentu jako u jiných katapultů. Jde o velký „dalekonosný katapult“ dřevěné konstrukce, určený k likvidaci zejména budov a hradeb, použít jej však lze i k rozbití těsných formací pěchoty.

Trebuchet vrhá i poměrně těžké projektily po balistické křivce. Jako munice se používalo ledacos, kupříkladu kameny (na ničení hradeb a budov) či zápalné projektily jako zapálené balíky slámy máčené v hořlavém oleji na zakládání požárů. Rovněž bylo opakovaně zaznamenáno použití trebuchetů i dalších katapultů v jakési primitivní verzi biologické války, kdy obléhatelé vrhali do obléhaných měst a pevností rozkládající se těla nebo i sudy s fekáliemi, a tak v obležení rozšířili nákazu.

Někteří odborníci se domnívají, že trébuchet byl vynalezen na přelomu starověku a středověku, ale většina zastává názor, že byl vynalezen ve 13. století a byl používán jako jedna z hlavních obléhacích zbraní v pozdním středověku, než je v průběhu 15. století vytlačila obléhací děla.[zdroj?] Určitou přechodnou renesanci zaznamenaly při dobývání Střední Ameriky, když je Hernán Cortés použil namísto nedostatkových děl např. při dobývání Tenochtitlánu. Jejich použití však bylo pouze dočasným nouzovým řešením, jakmile byl na kontinent přisunut dostatečný počet děl, byly trebuchety zapomenuty.

V roce 1779 si britské síly bránící obležený Gibraltar vyrobily trebuchet, ale ten patrně do bojů významně nezasáhl.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu