Tkaní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Osnova (1) a útek (2)

Tkaní je technologický postup výroby textilních látek (tkanin), spočívající v opakovaném provazování (křížení) dvou navzájem kolmých soustav nití (vláken). Podélná soustava se nazývá osnova, příčná útek, který pokaždé prochází celou šířkou tkaniny. Tím se tkaní liší od jiných textilních technik, například pletení, vázání nebo vyšívání.

Popis

Schéma tkalcovského stavu
Ruční tkaní (Cuzco, Peru)

Materiálem ke tkaní jsou příze z vláken jak přírodních (len, konopí, vlna, bavlna), tak umělých. Tkaní probíhá v krocích. V každém kroku se některé niti osnovy zvednou, čímž vznikne tak zvaný prošlup, kterým se provlékne útek. V dalším kroku se zvednou jiné niti a provlékáním útku vniká vazba. Při ručním tkaní je osnova upevněna ve svislém nebo vodorovném rámu a jednotlivé vlákna jsou zatížena závažíčky. Z rámu se časem vyvinul tkalcovský stav, kde se niti osnovy zvedají tzv. brdem (8, 9) s listy a nitěnkami (6, pro každou nit osnovy). Útek je navinut v člunku (14), který se prošlupem provléká nebo prohazuje. Vlákna osnovy (2) jsou navinuta na osnovním válu (1) a hotová tkanina se také navíjí (19), což umožňuje tkaní delších kusů.[1] Kolem roku 1800 se začaly prosazovat tkací stroje s mechanickým pohonem, téměř všechny moderní stavy nepoužívají člunek. Útek je do prošlupu zanášen jehlami, proudem vzduchu nebo vody.

Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný, heslo Stav tkalcovský.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Stav tkalcovský. Sv. 24, str. 48

Související články

Externí odkazy