Tetrachondraceae
|
|
||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 květ Polypremum procumbens
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
Tetrachondraceae je malá čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales).
Obsah |
Charakteristika [editovat]
Tetrachondraceae jsou plazivé nebo poléhavé dužnaté byliny se vstřícnými jednoduchými listy. Listy jsou celistvé, celokrajné nebo na okraji jemně zoubkaté.
Květy jsou jednotlivé, vrcholové nebo častěji úžlabní, čtyřčetné, pravidelné. Kališní i korunní lístky jsou srostlé. U rodu Polypremum je ústí korunní trubky hustě bíle chlupaté. Tyčinky jsou 4, výjimečně 5, volné. Semeník je svrchní nebo polospodní, srostlý ze 2 plodolistů, se 2 nebo zdánlivě 4 komůrkami vlivem vzniku falešných přihrádek. Čnělka je jediná, zakončená hlavatou bliznou. Plodem je tobolka nebo poltivý plod (schizokarp) rozpadající se na 4 oříšky.[1][2]
Rozšíření [editovat]
Čeleď zahrnuje jen 3 druhy ve dvou rodech a má výrazně disjunktní areál. Druh Polypremum pinnatum je rozšířen od USA po Kolumbii a na některých karibských ostrovech. Druh Tetrachondra patagonica se vyskytuje v Patagonii na jihu Jižní Ameriky, zatímco Tetrachondra hamiltonii je endemit Nového Zélandu.[3][4]
Taxonomie [editovat]
Rod Tetrachondra byl v minulosti řazen do čeledí brutnákovité (Boraginaceae), hluchavkovité (Lamiaceae) nebo krtičníkovité (Scrophulariaceae). Rod Polypremum byl nejčastěji řazen do čeledi kulčibovité (Loganiaceae) nebo komulovité (Buddlejaceae).
Podle současné taxonomie se čeleď Tetrachondraceae řadí k bazálním čeledím řádu hluchavkotvaré, jako jsou olivovníkovité (Oleaceae), jimž jsou také vlastní čtyřčetné pravidelné květy.[3]
Přehled rodů [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Tetrachondraceae [online]. . Dostupné online.
- ↑ WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Polypremaceae [online]. . Dostupné online.
- ↑ a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.
- ↑ NZ Plant Conservation Network: Tetrachondra hamiltonii [online]. 2004. Dostupné online.
