Krtičníkovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Krtičníkovité

Krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa)
Krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: krtičníkovité (Scrophulariaceae)
Juss., 1789

Krtičníkovité (Scrophulariaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). S nástupem molekulární systematiky se čeleď velmi zmenšila a mnoho známých rodů bylo přesunuto do jiných čeledí. Z rostlin vyskytujících se v ČR sem patří rody divizna a krtičník a také blatěnka vodní. Některé cizokrajné druhy jsou pěstovány jako okrasné rostliny, zejména komule Davidova, hledíkovka a ostruhatka.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Krtičníkovité jsou převážně byliny a polokeře, řidčeji keře, stromy nebo liány (komule - Buddleja) se střídavými nebo vstřícnými jednoduchými listy bez palistů, řidčeji (komule) s palisty. Odění je nejčastěji z jednoduchých chlupů, řidčeji jsou přítomny chlupy žlaznaté nebo hvězdovité. Čepel listů je celokrajná nebo zubatá, se zpeřenou žilnatinou.

Květenství jsou vrcholová nebo řidčeji úžlabní, hroznovitá, řidčeji vrcholíky (Myoporum aj.). Květy jsou souměrné nebo téměř pravidelné, obvykle pětičetné a oboupohlavné. Některé druhy komulí jsou dvoudomé s jednopohlavnými květy. Kalich je srostlý z 5, řidčeji ze 3 až 4 lístků, u zástupců bývalé čeledi Myoporaceae i volný. Koruna je nejčastěji dvoupyská nebo s úzkou korunní trubkou a rozšířeným hrdlem, srostlá z 5 nebo řidčeji ze 4 lístků. Tyčinky jsou přirostlé ke koruně, v počtu 5, 4 nebo 2. Někdy je přítomno staminodium. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 (u několika druhů komule ze 4) plodolistů. V každém plodolistu je 1 až mnoho vajíček. Placentace je axilární. Plodem je septicidní tobolka, dvounažka nebo poltivý plod (schizokarp) rozpadávající se na peckovičky, u některých druhů komulí i bobule.[1][2][3][4][5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď krtičníkovité v současném smyslu zahrnuje asi 1700 druhů v asi 56 až 65 rodech. Největší rody jsou divizna (Verbascum, 360 druhů), Eremophila (215), krtičník (Scrophularia, 200), Selago (190) a komule (Buddleja, 125 druhů).[6] Krtičníkovité jsou kosmopolitní čeleď hojně zastoupená v tropech i v mírném pásu. Nejvíce druhů je v Africe.[1]

V české květeně je čeleď zastoupena 9 druhy divizny (Verbascum), 4 druhy krtičníku (Scrophularia) a druhem blatěnka vodní (Limosella aquatica).[7] Ostatní rody dříve řazené do krtičníkovitých, jako je rozrazil, náprstník, černýš aj., jsou v dnešní systematice řazeny do jiných čeledí.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď krtičníkovité dříve obsahovala až 3000 druhů a 280 rodů. S nástupem molekulárních metod přišel převrat v systematice celého řádu hluchavkotvaré, neboť bylo zjištěno, že některé čeledi jsou parafyletické. Počet druhů v čeledi krtičníkovité se tak snížil téměř na polovinu a počet rodů dokonce na čtvrtinu.

V roce 1995 byla publikována první studie dokazující, že velká a zavedená čeleď krtičníkovitých není monofyletická. Další výzkum tyto výsledky podepřel a krtičníkovité čekal úplný rozpad. V původní čeledi zbylo jen minimum rodů (z českých zástupců pouze krtičník (Scrophularia), divizna (Verbascum) a blatěnka (Limosella). Tyto rody se vyznačují specifickým typem prašníků, kde prašné váčky navzájem splývají a otevírají se příčnou štěrbinou. Většina rodů z krtičníkovitých byla přeřazena do jiných stávajících čeledí. Nejvýznamnější přírůstek zaznamenaly právě jitrocelovité, kam je dnes řazena asi polovina (přes 90) původních rodů krtičníkovitých (z české květeny např. rody hledík (Antirrhinum), lnice (Linaria), náprstník (Digitalis), rozrazil (Veronica)). Silně se rozrostly (celkem o 48 rodů) také zárazovité (Orobanchaceae), kam byly přeřazeny všechny parazitické a poloparazitické rody - z českých např. černýš (Melampyrum), světlík (Euphrasia), zdravínek (Odontites), všivec (Pedicularis), kokrhel (Rhinanthus) a podbílek (Lathraea). Zbývající rody byly zařazeny do menších čeledí: do čeledi puštičkovité (Linderniaceae) 13 rodů, do čeledi Phrymaceae 8 rodů, do nové čeledi pantoflíčkovité (Calceolariaceae) 2 rody. Rod paulovnie (Paulownia) byl přeřazen do samostatné čeledi paulovniovité. Několik rodů bylo také přesunuto do čeledi Stilbaceae. Do krtičníkovitých byly naopak vřazeny 2 bývalé a převážně dřevnaté čeledi: komulovité (Buddlejaceae) a Myoporaceae (celkem 7 rodů).[8][9]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hospodářský význam krtičníkovitých není velký. Některé druhy jsou používány jako léčivky nebo pěstovány jako okrasné rostliny.

Komule Davidova (Buddleja davidii) je pěstována v mnoha barevných kultivarech jako okrasná dřevina. Řidčeji jsou pěstovány i jiné druhy, např. komule střídavolistá (Buddleja alternifolia) a komule sněhobílá (Buddleja nivea).[10] Jako letničky jsou pěstovány druhy rodů alonsoa (Alonsoa), hledíkovka (Nemesia), ostruhatka (Diascia), Sutera, jako trvalky zvláště divizny (Verbascum), dále Zaluzianskya a Hebenstreitia dentata

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Agathelpis, Alonsoa, Androya, Antherothamnus, Anticharis, Aptosimum, Bontia, Buddleja, Camptoloma, Capraria, Colpias, Cromidon, Dermatobotrys, Diascia, Diclis, Dischisma, Emorya, Eremogeton, Eremophila, Freylinia, Glekia, Globulariopsis, Glumicalyx, Gomphostigma, Gosela, Hebenstretia, Hemimeris, Chenopodiopsis, Jamesbrittenia, Leucophyllum, Limosella, Lyperia, Manulea, Manuleopsis, Melanospermum, Microdon, Myoporum, Nemesia, Oftia, Oreosolen, Peliostomum, Phygelius, Phyllopodium, Polycarena, Ranopisoa, Scrophularia, Selago, Stemodiopsis, Strobilopsis, Sutera, Teedia, Tetraselago, Trieenea, Verbascum, Walafrida, Zaluzianskya[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MÁRTONFI, P.. Systematika cievnatých rastlín. Košice : Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.  
  2. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  3. Flora of China: Buddleja [online]. . Dostupné online.  
  4. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Myoporaceae [online]. . Dostupné online.  
  5. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Buddlejaceae [online]. . Dostupné online.  
  6. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  7. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  8. OLMSTEAD R.G, REEVES P.A. Evidence for the polyphyly of the Scrophulariaceae based on chloroplast rbcL and ndhF sequences. [s.l.] : Annals of the Missouri Botanical Garden 82: 176-193, 1995.  
  9. OLMSTEAD R.G ET. AL. Disintegration of the Scrophulariaceae. [s.l.] : American Journal of Botany 88: 348-361, 2001.  
  10. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.