Tetřívek sazový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxTetřívek sazový
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
Podčeleďtetřevi (Tetraoninae)
Rodtetřívek (Dendragapus)
Binomické jméno
Dendragapus fuliginosus
(Ridgway, 1873)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tetřívek sazový (Dendragapus fuliginosus) je druh lesního tetřeva, který se vyskytuje podél Pobřežního pásma Severní Ameriky od jihovýchodní Aljašky po střední Kalifornii. Je úzce příbuzný s tetřívkem douglaskovým, se kterým byl až do roku 2006 považován ze tentýž druh.

Tetřívci mají tělo slepicovitého tvaru. Slepice (samice) mají hnědě zbarvené opeření s bílým kropením, kohouti (samci) jsou modro-šedí. Ocas je dlouhý s šedým zakončením, křídla krátká a zaoblená, silný zobák je tmavý a krátký. Nejsou příliš zdatní letci. Samice klade od března do května 5–8 vajec do mělkého důlku v zemi. O potomstvo se stará pouze samice. Tetřívici se živí hlavně jehličím, na jaře a v létě potravu doplňují dostupným ovocem, rostlinami a hmyzem. Na podzim vykonávají tzv. převrácenou výškovou migraci, kdy se stahují do vyšších poloh až na hranici lesa.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tetřívek sazový (Dendragapus fuliginosus) a příbuzný tetřívek douglaskový (Dendragapus obscurus) byli počátkem 20. století považováni za dva odlišné druhy.[2] Nicméně po zbytek 20. století s nimi bylo nakládáno jako s jedním druhem.[2]

Na základě genetických výzkumů z počátku 21. století[3] však v roce 2006 došlo k vydělení tetřívka sazového do samostatného druhu. Vedle genů se oba druhy od sebe liší i zabarvením opeření, tokem, některými morfologickými znaky i chováním.[4]

Rozeznávají se následující 4 poddruhy, které se liší jemnými rozdíly v barvách ocasu:[5][6]

  • D. f. sitkensis Swarth, 1921 – Aljaška a Britská Kolumbie;
  • D. f. fuliginosus (Ridgway, 1873) – Yukon, severozápadní Kalifornie;
  • D. f. sierrae Chapman, 1904 – od Washingtonu po severní Kalifornii, Nevada;
  • D. f. howardi Dickey & Van Rossem, 1923 – střední Kalifornie.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o přisedlého, poměrně velkého ptáka s tělem slepicovitého tvaru. Hlava je malá, zobák je tmavý a krátký, křídla jsou krátká a zakulacená. Ocas je dlouhý s šedým zakončením.[7][6] Tetřívci měří 41–51 cm, rozpětí křídel je 64–71 cm, váha dosahuje 1,1–1,3 kg.[7]

Opeření slepic je krypticky zabarvené, tzn. dobře splývá s okolním prostředím. Slepičí šat je hnědý, místy až žlutohnědý, a na spodní části těla je pokryt bílým kropením, zatímco ne hřbetu je kropení do tmava. Světlý krk kontrastuje s černými tvářemi. Juvenilní jedinci vypadají jako dospělé slepice.[7][6]

Šat kohoutů je ocelově modro-šedý bez výrazného kropení jako u slepic. Zvláště během jarních námluv vynikají kohoutí oranžové poušky (laloky nad okem) a žluto-oranžové vzdušné vaky po stranách krku, které se v době námluv značně nafouknou. Dlouhý, šedě zakončený ocas kohoutů je během námluv často roztahován, takže vynikne jeho vějířovitý tvar a šedý koncový lem.[7][6]

Oproti tetřívku douglaskovému má tetřívek sazový světlejší opeření, má o dvě ocasní pera méně (18 vs 20 u tetřívka douglaskového), vějířovitý ocas samců je při rozevření do šeda spíše než do černa a vzdušné vaky kohoutů při toku jsou sytě žluté, naproti tomu u tetřívka douglaskového jsou sytě červené. Zatímco tetřívci douglaskoví tokají hlavně při zemi nebo na nízko umístěných větvích, tetřívci sazoví tokají vysoko v korunách stromů.[2]

  • Samec během námluv
    Samec během námluv
  • Samice
    Samice

Biologie a chování[editovat | editovat zdroj]

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se v nižších polohách s dostatkem otevřených ploch jako jsou louky a mýtiny.[7] Kohouti si počátkem jara vyhradí teritoria, na které lákají slepice, avšak hnízda si slepice nakonec staví vně kohoutích teritorií. Kohouti tokají od poloviny března do konce léta. V době námluv honosně ukazují svá ocasní pera a vzdušné vaky. Tok je velmi hlasitý, avšak je obtížné jej lokalizovat.[8][6]

Kuřata tetřívků mají podobně zbarvená jako dospělé samice

K hnízdění dochází od března do května. Slepice kladou většinou 5–8 vajec do mělkého důlku v zemi, typicky v nízkém borovičí.[7] Hnízda jsou typicky umístěna vedle skály, stromu či dalších přírodních objektů. V pralesních porostech mohou být hnízda umístěna v mohutných kořenových systémech vzrostlých stromů.[8] Inkubuje pouze slepice po dobu 25–28 dní. Mláďata jsou prekociální a nidifugní. Hnízdo opouští již den po narození, aby následovali samici při hledání potravy. Kolem 8.–9. dne začínají s prvními lety, k osamostatnění dochází kolem 13. týdne.[9] O vylíhlá kuřata se stará pouze slepice, která se s ostatními slepicemi a jejich kuřaty občas shlukuje do malých hejn o cirka 10, občas i 20 jedincích. Do malých hejn se na jaře a v létě shlukují i kohouti.[8]

Na podzim se všichni tetřívci se začnou stahovat do vyšších poloh. Druh vykonává tzv. převrácenou výškovou migraci. Zatímco období páření stráví v nižších polohách, na zimu se stahuje do vyšších oblastí až na hranici lesa. Může se dožít až 14 let.[7]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní potravu druhu tvoří zelené jehličí stromů jako jsou douglaska tisolistá, jedlovec Mertensův a smrk sitka. Potravu doplňuje sezónně dostupným ovocem, hmyzem, listy a trávou. Hmyz je důležitý hlavně po růst kuřat v prvních měsících po narození, než přijde první zima a budou nuceni přejít čistě na jehličí a šišky.[7][8]

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Habitat druhu tvoří stálezelené borovicové vlhké lesy až do nadmořské výšky 3600 m n. m. Převažujícími dřevinami v habitatu tetřívků jsou jedlovec Mertensův, smrk sitka a douglaska tisolistá.[10] Areál rozšíření sahá od jihovýchodní Aljašky až po severní Kalifornii v úzkém pásu podél západního pobřeží Severní Ameriky. Dále od pobřeží se nachází areál tetřívka douglaskového. Tetřívci sazoví jsou poměrně běžní na pobřežních ostrovech.[8][10]

Místy je velmi hojný. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) odhaduje celkovou populaci dospělých jedinců na 2 miliony kusů.[10]

Predátoři, ochrana[editovat | editovat zdroj]

K přirozeným predátorům druhu patří šelmy a draví ptáci. Hnízda tetřívků občas plení mj. veverka obecná.[10] V Kanadě[11] a na Aljašce se jedná o lovného ptáka, avšak ostatní americké státy lov tetřívků zakazují.[12] Druh však není příliš moc loven z důvodu špatné přístupnosti jeho habitatu (husté, často výše položené lesy).[11]

Druh aktuálně nic neohrožuje, pročež jej IUCN hodnotí jako málo dotčený.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b c SCHROEDER, Michael A. Washington Birder. 2006, roč. 14, čís. 3, s. 1–5. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ BARROWCLOUGH, George F.; GROTH, Jeff G.; MERTZ, Lisa A. Phylogeographic structure, gene flow and species status in blue grouse (Dendragapus obscurus). Molecular Ecology. 2004, roč. 13, čís. 7, s. 1911–1922. Dostupné online [cit. 2022-02-08]. ISSN 1365-294X. DOI 10.1111/j.1365-294X.2004.02215.x. (anglicky) 
  4. ↑ BANKS, Richard C.; CICERO, Carla; DUNN, Jon L. Forty-Seventh Supplement to the American Ornithologists' Union Check-List of North American Birds. The Auk. 2006-07-01, roč. 123, čís. 3, s. 926–936. Dostupné online [cit. 2022-02-08]. ISSN 1938-4254. DOI 10.1093/auk/123.3.926. (anglicky) 
  5. ↑ Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e Sooty Grouse Overview [online]. All About Birds, Cornell Lab of Ornithology [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g h Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2020. Dostupné online. ISBN 978-0-7440-2053-3. S. 68. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e Sooty Grouse Species Profile [online]. Alaska Department of Fish and Game [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Sooty Grouse [online]. Audubon - Guide to North American Birds, 2014-11-13 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e Dendragapus fuliginosus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2021: e.T22734695A139211659 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b A Guide to Hunting Grouse • Outdoor Canada [online]. 2010-09-01 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ MCCONNELL, Casey. How to Hunt Sooty Grouse During the Spring Hoot. Project Upland [online]. 2021-02-24 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2021. ISBN 978-0-7440-2053-3. S. 68. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tetřívek_sazový&oldid=23056677“