Tarot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Taroty (tarocchi, trionfi) jsou původně hrací karty s nejasným původem. Nejčastěji jsou spojovány se hrou Taroky či s vykládáním budoucnosti. Názory na jejich původ i využití, stejně jako na jejich symboliku a její funkci, se značně různí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Doba a místo vzniku tarotových karet jsou neznámé, z historických pramenů je však nesporné, že poprvé se objevily v Evropě.[1] Z několika dochovaných středověkých právních listin, jež zakazovaly (a přesně vypočítávaly) všechny tehdy známé hazardní hry, se dá odvodit, že na konci 13. století ještě známy nebyly, nezmiňovali se o nich ani Petrarca, který v polovině 14. století napsal pojednání o hazardních hrách, či jeho současník Boccaccio, který ve svém Dekameronu postupně uváděl všechny tehdy známé neřesti.[1] První dochovaná zmínka o hracích kartách je pravděpodobně v zákoně bernského kantonu z roku 1367 (jenž je zakazoval), podobné zákony jsou známy např. z italské Florencie (1376), francouzského Marseille (1381), Lille (1382) či německého Ulmu (1397).[1]

Základní typy[editovat | editovat zdroj]

Větev italská

– Benátský, jinak též lombardský;

  • Jedná se o nejrozšířenější typ tarotových karet, balíček obsahuje 78 listů (velká arkána 22, malá arkána 56).

– Boloňský;

  • Jeho autorství je přisuzováno Francescovi Fibbiovi, oproti předchozímu typu v tomto chybí dvojky až pětky a balíček tedy obsahuje pouze 68 listů.

– Minchiate, jinak též florentinský.

  • Jeho autorství je přisuzováno samotnému Michelangelovi. Ze souboru Velkých arkán je odstraněna karta Boží dům (ve francouzské tradici také Dům Bůh) a je přidáno 20 nových karet (Naděje, Moudrost, Dobrota, Víra, Voda, Oheň, Země, Vzduch a 12 znamení zvěrokruhu) a celý balíček tak čítá 97 karet.
Větev francouzská

V dalším vývoji hraje významnou úlohu také tarot Marseilleský, z kterého později vycházeli okultisté 19. století při svých pokusech vtisknout původnímu tarotu záměrný esoterický význam. Do Francie se dostaly karty postupně, hlavně přes kraj Lombardie (systémem řazení karet a symbolů spadá tato větev tematicky pod lombardský tarot). Tato větev byla později velmi důležitá, protože se jejím prostřednictvím tarot (taroková hra) šířil po Evropě. Nejednalo se o karty ručně kreslené a kolorované, nýbrž o dřevoryty tištěné na karton. Právě tisková technika umožňovala produkci velkých množství balíků a zakládání prvních profesionálních kartiérských dílen.

Toto jsou základní typy tarotových karet, můžeme se ovšem setkat i s typy jinými, které nejčastěji zahrnují různé krajové a dílenské modifikace.

Jednotlivé barvy malých arkán se velmi často (hlavně v pramenech se zaměřením na esoteriku a okultismus) spojují tematicky s antickými a renesančními filosofickými živly: mince se Zemí, poháry s Vodou, meče se Vzduchem či Vodou a hole s Ohněm či Zemí. Názory na přiřazení živlů mečům a holím se různí nejčastěji, někdy se lze setkat i s řazením zásadně jiným.

Patrně nejrozšířenější a nejpoužívanější jsou karty Aleistera CrowleyhoThotův tarot či balík Arthura Edwarda Waitea. Oba byli ve své době členy okultních řádů a oba pro svoje balíky využili schopností výtvarnic (Waite Pamely Colmanové Smithové), Crowley pak Friedy Harrisové. Wateův balík vyšel roku 1908, Crowleyho v roce 1944. Oba tyto balíčky se vyznačují velmi bohatou a rozšířenou esoterickou ikonografií (záměrnou). Arthur Edward Waite s Pamelou Colman Smithovou se patrně inspirovali kartami Sola Busca, jednou ze známých a dostupných verzí tarokové hry z renesanční Itálie – Malá arkána, do té doby v tradici dřevořezu bez figurálních motivů, najednou bohatě ilustrují. Právě to činí z moderních tarotů oblíbenou divinační a projekční pomůcku (karty obsahují řadu silně emočně nabitých scének s archetypickým pozadím).

Tyto dva balíčky přispěly k šíření tarotu jako esoterické pomůcky, pomůcky k věštění. V současnosti se však objevují mnohem hlubší studie a pojednání o tarotu jako sémantickém systému, vlastně metajazyku symbolů nebo systému „optického jazyka“. Objevují se také snahy zavádět tarot do naprosto seriózních terapeutických přístupů v psychoterapii (většinou jako projekční materiál nebo materiál podporující imaginaci a nahlížení problému).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KOREIS, Voyen. Kabala: nadčasová filosofie života. Brisbane, Queensland 4069 : Booksplendour, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-9803825-8-7. S. 47-48.