Tarot
Taroty (tarocchi, trionfi) jsou původně hrací karty s nejasným původem. Nejčastěji jsou spojovány se hrou Taroky či s vykládáním budoucnosti. Názory na jejich původ i využití, stejně jako na jejich symboliku a její funkci, se značně různí.
Obsah |
Historie [editovat]
Přesné informace o tom, kde a kdy se tarotové karty poprvé objevily, neexistují. Někteří odborníci tvrdí, že Tarotové karty vznikly z tzv. Knihy Thowtovy, která se užívala již ve starém Egyptě. Z dostupných pramenů můžeme vyvodit, že tarotové karty se používaly s největší pravděpodobností již před rokem 1408, kdy se objevil balíček těchto karet skládající se ze 78 karet, které byly nazývány Taroky. Zprvu patrně jen tzv. Velká arkána, ke kterým se nejpozději v 80. letech 15. století připojily i karty klasické, tzv. Malá arkána. (Arcanum znamená latinsky tajemství, velmi často se chybně vnímá jako slovo ženského rodu, č. jednotného, jako označení celého souboru karet.)
Zatímco Velká arkána mají silný ikonografický základ, malá arkána využívají spíše geometrických tvarů a jednoduchých vegetálních a figurálních motivů. Existují náznaky, že malá arkána bez dvorních karet (Král, Královna, Rytíř a Páže) jsou příbuzná s kartami islámského světa („mamlúcké karty“), které jsou typické absencí jakékoliv ikonografie (Islám zakazuje zobrazování figur či tváří). Ty mohly být přidány k Velkým arkánům spolu s dvorními kartami (hodnostáři) až později.
Ač jsou tarotové karty spojovány v současnosti převážně s předpovídáním budoucnosti, není tato jejich funkce historicky doložitelná (k věštění se používají hlavně od objevení okultisty 19. století). Původně se s velkou pravděpodobností používaly ke hře (trumfy) a k vykládání příběhů (cvičení rétoriky a schopnosti narace).
Základní typy [editovat]
- Větev italská
– Benátský, jinak též lombardský;
- Jedná se o nejrozšířenější typ tarotových karet, balíček obsahuje 78 listů (velká arkána 22, malá arkána 56).
– Boloňský;
- Jeho autorství je přisuzováno Francescovi Fibbiovi, oproti předchozímu typu v tomto chybí dvojky až pětky a balíček tedy obsahuje pouze 68 listů.
– Minchiate, jinak též florentinský.
- Jeho autorství je přisuzováno samotnému Michelangelovi. Ze souboru Velkých arkán je odstraněna karta Boží dům (ve francouzské tradici také Dům Bůh) a je přidáno 20 nových karet (Naděje, Moudrost, Dobrota, Víra, Voda, Oheň, Země, Vzduch a 12 znamení zvěrokruhu) a celý balíček tak čítá 97 karet.
- Větev francouzská
V dalším vývoji hraje významnou úlohu také tarot Marseilleský, z kterého později vycházeli okultisté 19. století při svých pokusech vtisknout původnímu tarotu záměrný esoterický význam. Do Francie se dostaly karty postupně, hlavně přes kraj Lombardie (systémem řazení karet a symbolů spadá tato větev tematicky pod lombardský tarot). Tato větev byla později velmi důležitá, protože se jejím prostřednictvím tarot (taroková hra) šířil po Evropě. Nejednalo se o karty ručně kreslené a kolorované, nýbrž o dřevoryty tištěné na karton. Právě tisková technika umožňovala produkci velkých množství balíků a zakládání prvních profesionálních kartiérských dílen.
Toto jsou základní typy tarotových karet, můžeme se ovšem setkat i s typy jinými, které nejčastěji zahrnují různé krajové a dílenské modifikace.
Jednotlivé barvy malých arkán se velmi často (hlavně v pramenech se zaměřením na esoteriku a okultismus) spojují tematicky s antickými a renesančními filosofickými živly: mince se Zemí, poháry s Vodou, meče se Vzduchem či Vodou a hole s Ohněm či Zemí. Názory na přiřazení živlů mečům a holím se různí nejčastěji, někdy se lze setkat i s řazením zásadně jiným.
Patrně nejrozšířenější a nejpoužívanější jsou karty Aleistera Crowleyho — Thotův tarot či balík Arthura Edwarda Waitea. Oba byli ve své době členy okultních řádů a oba pro svoje balíky využili schopností výtvarnic (Waite Pamely Colmanové Smithové), Crowley pak Friedy Harrisové. Wateův balík vyšel roku 1908, Crowleyho v roce 1944. Oba tyto balíčky se vyznačují velmi bohatou a rozšířenou esoterickou ikonografií (záměrnou). Arthur Edward Waite s Pamelou Colman Smithovou se patrně inspirovali kartami Sola Busca, jednou ze známých a dostupných verzí tarokové hry z renesanční Itálie – Malá arkána, do té doby v tradici dřevořezu bez figurálních motivů, najednou bohatě ilustrují. Právě to činí z moderních tarotů oblíbenou divinační a projekční pomůcku (karty obsahují řadu silně emočně nabitých scének s archetypickým pozadím).
Tyto dva balíčky přispěly k šíření tarotu jako esoterické pomůcky, pomůcky k věštění. V současnosti se však objevují mnohem hlubší studie a pojednání o tarotu jako sémantickém systému, vlastně metajazyku symbolů nebo systému „optického jazyka“. Objevují se také snahy zavádět tarot do naprosto seriózních terapeutických přístupů v psychoterapii (většinou jako projekční materiál nebo materiál podporující imaginaci a nahlížení problému).
