Takíja

Takíja (anglicky Taqiyya, arabsky تقیه) je obrannou praktikou, užívanou převážně v ší'itském islámu. Jedná se o přípustné zapření či porušení zásad víry v nouzi, zvláště v ohrožení života.

Princip takíji se opírá o koránský verš 106 v súře 16. Včely:

„

Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil - kromě toho, kdo byl donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře - a zejména na toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je připraven trest nesmírný..

“

Sunnitští právníci se ze své strany přeli, zda takovéto porušení je pouze přípustnou úlevou, zatímco statečnější je vytrvat, anebo naopak neopominutelnou sebezáchovnou povinností. Tabarí zdůrazňoval, že rozhodující je vždy víra v srdci, a rozlišoval také prosté verbální zapření od přímých činů proti víře. Potlačovaná ší'a se stejně jako cháridža otázkou zabývala přirozeně mnohem naláhavěji a takíji uznala za zcela legitimní obrannou taktiku.

Literatura

• KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha : Vyšehrad, 2011. 312 s. ISBN 978-80-7021-925-6. (čeština)