Takíja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Takíja (anglicky Taqiyya, arabsky تقیه) je obrannou praktikou, užívanou převážně v ší'itském islámu. Jedná se o přípustné zapření či porušení zásad víry v nouzi, zvláště v ohrožení života.

Princip takíji se opírá o koránský verš 106 v súře 16. Včely:

Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil - kromě toho, kdo byl donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře - a zejména na toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je připraven trest nesmírný..

Sunnitští právníci se ze své strany přeli, zda takovéto porušení je pouze přípustnou úlevou, zatímco statečnější je vytrvat, anebo naopak neopominutelnou sebezáchovnou povinností. Tabarí zdůrazňoval, že rozhodující je vždy víra v srdci, a rozlišoval také prosté verbální zapření od přímých činů proti víře. Potlačovaná ší'a se stejně jako cháridža otázkou zabývala přirozeně mnohem naléhavěji a takíji uznala za zcela legitimní obrannou taktiku.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha : Vyšehrad, 2011. 312 s. ISBN 978-80-7021-925-6. (čeština)