Třída Farragut (1958)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Farragut
USS Coontz
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 10
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Forrest Sherman
Následovník Charles F. Adams
Technické údaje
Výtlak 4167 t (standardní)
5648 t (plný)
Délka 156,3 m
Šířka 5,3 m
Ponor
Pohon 2× turbína, 4× kotel
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 33 uzlů
Dosah
Posádka 360
Výzbroj 1× 127 mm (1×1)
2× 76 mm
Terrier (1×2)
ASROC (1×8)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Farragut je třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. V letech 1957–1960 bylo postaveno 10 jednotek této třídy.[1] Od čtvrté jednotky USS Coontz již nesly raketovou výzbroj, přičemž první tři kusy byly na tento standard upraveny dodatečně. Někdy se proto celé třídě říká třída Coontz.[2] Třída Farragut (pojmenovaná podle admirála Davida Glasgowa Farraguta) byla americkým námořnictvem používána v letech 1959–1993.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Původní výzbroj měly představovat čtyři 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, čtyři 76mm kanóny a dva vrhače hlubinných pum Hedgehog. Dodatečně ale byl projekt změněn tak, aby využil nejnovějších raketových technologií.

Po dokončení tedy lodi nesly pouze jeden 127mm kanón ve věži na přídi, druhou věž nahradilo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC a obě zadní věže nahradilo dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel Terrier se zásobou 40 střel. Výzbroj doplňovaly dva 76mm kanóny a dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety.[1]

Během služby docházelo k modifikacím výzbroje — na konci 70. let byly střely Terrier nahrazeny střelami Standard ER a navíc byly všechny lodi vybaveny dvěma čtyřnásobnými kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon.[3]

Pohonný systém tvořily dvě turbíny a čtyři kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Všech deset lodí bylo do služby zařazeno v letech 1959–1961. Nasazeny byly například v průběhu války ve Vietnamu.

Na konci 80. let byla zvažována možnost rozsáhlejší modernizace celé třídy v rámci programu New Threat Upgrade (NTU). Po skončení studené války však byla dána přednost stavbě zcela nových lodí třídy Arleigh Burke. Všech deset lodí bylo vyřazeno v průběhu let 1989–1993. Jako poslední byl 15. června 1993 vyřazen torpédoborec USS Mahan.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 59.  [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  2. a b c DLG 6 / DDG-37 Farragut / DLG 9 Coontz [online]. Globalsecurity.org, rev. 2008-05-09, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 56.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Farragut class destroyers (1958) ve Wikimedia Commons