Třída Farragut (1934)
| Třída Farragut | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  US Navy |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 8 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | 3 ztraceny 5 sešrotováno |
| Předchůdce | třída Clemson |
| Následovník | třída Porter |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1365 t (standardní) |
| Délka | 104,01 m |
| Šířka | 10,44 m |
| Ponor | 4,93 m |
| Pohon | 2× turbína, 4× kotel |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 37 uzlů |
| Dosah | |
| Posádka | 160 |
| Výzbroj | 5× 127mm kanón (5×1) 4× 12,7mm kulomet (4×1) 8× 533mm torpédomet (2×4) |
| Pancíř | |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Farragut byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Celkem bylo postaveno 8 jednotek této třídy. Všechny byly nasazeny ve druhé světové válce. Tři byly za války ztraceny a zbylé po válce sešrotovány.
Obsah |
Stavba [editovat]
Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Na jejich stavbě se podílelo šest loděnic. Stavba jednotlivých lodí byla zahájena mezi lety 1932–1934. Do aktivní služby torpédoborce vstupovaly v letech 1934–1935.[1]
Konstrukce [editovat]
Základní výzbroj tvořilo pět 127mm kanónů v jednohlavňových postaveních – dvě na přídi, jedno na plošině za druhým komínem a zbylá dvě na zádi (přední dvě děla byla kryta štítem). Protiletadlovou výzbroj představovaly čtyři 12,7mm kulomety. Na palubě byly též dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety, umístěné v ose lodi. Během války byla protiletadlová výzbroj posilována a na jejím konci ji tak tvořily až čtyři 40mm a čtyři 20mm kanóny.[1]
Pohonný systém tvořily dvě turbíny a čtyři kotle. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů.
Operační nasazení [editovat]
Celá třída byla nasazena v bojích druhé světové války. Napadení Pearl Harboru japonským palubním letectvem dne 7. prosince 1941 bylo přítomno všech osm torpédoborců, tvořících zde 1. eskadru torpédoborců. Monaghan přitom objevil a potopil japonskou miniponorku.
Dále operovaly na pacifickém válčišti, například se zapojily do bitvy v Korálovém moři, bitvy u Midway, kampaně na Šalamounových ostrovech a do aleutské kampaně. Worden přitom na aleutském ostrově Amchitka v lednu 1943 ztroskotal a musel být opuštěn. Naopak Monaghan a Dale březnu 1943 bojovaly v bitvě u Komandorských ostrovů.[1]
Hull a Monaghan byly ztraceny ve Filipínském moři, když zde americký svaz Task Force 38 dne 18. prosince 1944 zastihla tropická cyklóna Cobra (třetí ztracenou lodí byl torpédoborec Spence).[2]
Farragut, Hewey, MacDonough, Dale a Aylwin válku přečkaly a byly vyřazeny bezprostředně po jejím skončení. Poté skončily v hutích.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c Farragut-Class [online]. Destroyerhistory.org, [cit. 2011-01-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Typhoons and Hurricanes: Pacific Typhoon, 18 December 1944 [online]. NAVAL HISTORICAL CENTER, rev. 2001-04-10, [cit. 2011-01-16]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. s. 369.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Profil na serveru Destroyerhistory.org
- (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org
