Třída Cressy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Cressy
HMS Cressy
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Royal Navy Royal Navy
Typ pancéřový křižník
Lodě Cressy
Sutlej
Aboukir
Hogue
Bacchante
Euryalus
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Diadem
Následovník Drake
Technické údaje
Výtlak 12 193 t
Délka 134,2 m
Šířka 21,2 m
Ponor 8,3 m
Pohon 15 682 kW
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 21 uzlů
Dosah
Posádka 750
Výzbroj 2× 234 mm (2×1)
12× 152 mm (12×1)
14× 76 mm (14×1)
3× 47 mm
2× torpédomet
Pancíř paluba 76 mm
boky 152 mm
velitelská věž 152 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Cressy byl první postavenou třídou pancéřových křižníků Britského královského námořnictva. Skladala se z jednotek Cressy, Sutlej, Aboukir, Hogue, Bacchante a Euryalus, které byly postaveny byly v letech 1898—1904.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace dobře ukazuje rozmístění výzbroje a pancéřování.

Pancéřování tvořila 76mm pancéřova paluba a 152mm boční pancéřový pás o výšce 4,5 metru, končící 36 metrů před zádí lodě. Stejnou sílu mělo i pancéřování velitelské věže a kasemat 152mm děl.

Základem výzbroje byly dva 234mm kanóny v jednohlavňových věžích na přídi a zádi, které doplňovalo dvanáct 152mm kanónů v bočních kasematách. Dále lodě nesly čtrnáct 76mm kanónů, tří kanóny ráže 47mm a dva torpédomety.[1]

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Pohlednice zobrazující úspěšný útok ponorky U 9.

Všech šest lodí bylo nasazeno v první světové válce, ovšem tři z nich byly ztraceny na jejím samém počátku. Cressy, Aboukir, Bacchante, Hogue a Euryalus tvořily vzdálené krytí britských lodí v první bitvě u Helgolandské zátoky, která se stala jednoznačným britským úspěchem. Krátce poté však nastalo vystřízlivění.

Aboukir, Cressy a Hogue byly 12. září 1914 potopeny torpédy německé ponorky SM U 9, které velel kapitán-poručík Otto Eduard Weddigen. Weddigen potřeboval k potopení tří pancéřových křižníků pouhých pět torpéd, přičemž mu nahrála nedbalost britského velitele, který se domníval, že jeho svaz narazil na miny a začal na místě potopení se záchrannými pracemi. Tím se i z ostatních lodí staly snadné cíle německého ponorkáře. Potopení lodí bylo šokem pro britskou veřejnost.[2]

O tři dny později Weddinen potopil ještě britský chráněný křižník Hawke a obdržel za jeho potopení nejvyšší německé vyznamenání Pour le Mérite. Byl to již čtvrtý pancéřový křižník, který dokázal potopit v krátké době.[3]

Bacchante a Euryalus operovaly v letech 1915—1916 u Dardanel. Zbylé tři křižníky válku přečkaly a byly v letech 1920—1921 sešrotovány.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. ISBN 28-058-86. (česky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. ISBN 28-058-86. S. 138. (česky) 
  2. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 95.  [Dále jen Hrbek 2001]
  3. Hrbek 2001, s. 97.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu