Třída Cressy
| Třída Cressy | |
|---|---|
 HMS Cressy | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Royal Navy |
| Typ | pancéřový křižník |
| Lodě | 6 |
| Osud | 3 potopeny 3 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Diadem |
| Nástupce | třída Drake |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 12 000 t[1] |
| Délka | 134,11 m (mezi svislicemi) 143,87 m (max.) |
| Šířka | 21,18 m |
| Ponor | 7,92 m |
| Pohon | 30 kotlů 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 21 000 ihp |
| Rychlost | 21 uzlů |
| Posádka | 760 |
| Výzbroj | 2× 234mm kanón (2×1) 12× 152mm kanón (12×1) 12× 76mm kanón (12×1) 3× 47mm kanón (3×1) 2× 457mm torpédomet |
| Pancíř | paluba 76 mm boky 152 mm 152mm kasematy velitelská věž 152 mm |
Třída Cressy byl první postavenou třídou pancéřových křižníků Britského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1902–1921. Účastnily se první světové války. Tři jednotky byly ve válce potopeny.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Stavba šesti pancéřových křižníků této třídy byla objednána v rámci stavebního programu pro roky 1897/1898. Křižníky konstrukčně vycházely z chráněných křižníků třídy Diadem, měly však jinak řešené pancéřování, silnější pohonný systém a silnější výzbroj odpovídající třídě Powerful. Šest jednotek této třídy bylo postaveno v letech 1898—1904.[1]
Jednotky třídy Cressy:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Aboukir | Fairfield, Govan | 9. listopadu 1898 | 16. května 1900 | 3. dubna 1902 | Dne 22. září 1914 potopen německou ponorkou SM U 9. |
| Bacchante | John Brown, Clydebank | 15. února 1899 | 21. února 1901 | 25. listopadu 1902 | Prodán do šrotu 1920. |
| Cressy | Fairfield, Govan | 12. října 1898 | 4. prosince 1899 | 28. května 1901 | Dne 22. září 1914 potopen německou ponorkou SM U 9. |
| Euryalus | Vickers, Barrow | 18. července 1899 | 20. května 1901 | 5. ledna 1904 | Prodán do šrotu 1920. |
| Hogue | Vickers, Barrow | 14. července 1898 | 13. srpna 1900 | 19. listopadu 1902 | Dne 22. září 1914 potopen německou ponorkou SM U 9. |
| Sutlej | John Brown, Clydebank | 15. srpna 1898 | 18. listopadu 1899 | 6. května 1902 | Prodán do šrotu 1921. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Pancéřování tvořila 76mm pancéřová paluba a 152mm boční pancéřový pás o výšce 4,5 metru, končící 36 metrů před zádí lodě. Stejnou sílu mělo i pancéřování velitelské věže a kasemat 152mm děl.[2] Základem výzbroje byly dva 234mm kanóny v jednohlavňových věžích na přídi a zádi, které doplňovalo dvanáct 152mm kanónů v bočních kasematách. Dále lodě nesly dvanáct 76mm kanónů, tří 47mm kanóny a dva 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 30 kotlů Belleville a dva čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí, o výkonu 21 000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů.[1]
Osudy[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Všech šest lodí bylo nasazeno v první světové válce, ovšem tři z nich byly ztraceny na jejím samém počátku. Cressy, Aboukir, Bacchante, Hogue a Euryalus tvořily vzdálené krytí britských lodí v první bitvě u Helgolandské zátoky, která se stala jednoznačným britským úspěchem. Krátce poté však nastalo vystřízlivění.
Aboukir, Cressy a Hogue byly 22. září 1914 potopeny torpédy německé ponorky SM U 9, které velel kapitán-poručík Otto Eduard Weddigen. Weddigen potřeboval k potopení tří pancéřových křižníků pouhých pět torpéd, přičemž mu nahrála nedbalost britského velitele, který se domníval, že jeho svaz narazil na miny a začal na místě potopení se záchrannými pracemi. Tím se i z ostatních lodí staly snadné cíle německého ponorkáře. Potopení lodí bylo šokem pro britskou veřejnost.[3]
O tři dny později Weddinen potopil ještě britský chráněný křižník Hawke a obdržel za jeho potopení nejvyšší německé vyznamenání Pour le Mérite. Byl to již čtvrtý pancéřový křižník, který dokázal potopit v krátké době.[4]
Bacchante a Euryalus operovaly v letech 1915—1916 u Dardanel. Zbylé tři křižníky válku přečkaly a byly v letech 1920—1921 sešrotovány.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 68. (anglicky)
- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. S. 138.
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 95.[Dále jen Hrbek 2001]
- ↑ Hrbek 2001, s. 97.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Cressy na Wikimedia Commons - (anglicky) Článek o potopení křižníků Aboukir, Cressy a Hogue
