Třída Cressy
| Třída Cressy | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Royal Navy |
| Typ | pancéřový křižník |
| Lodě | Cressy Sutlej Aboukir Hogue Bacchante Euryalus |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | |
| Předchůdce | Diadem |
| Následovník | Drake |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 12 193 t |
| Délka | 134,2 m |
| Šířka | 21,2 m |
| Ponor | 8,3 m |
| Pohon | 15 682 kW |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 21 uzlů |
| Dosah | |
| Posádka | 750 |
| Výzbroj | 2× 234 mm (2×1) 12× 152 mm (12×1) 14× 76 mm (14×1) 3× 47 mm 2× torpédomet |
| Pancíř | paluba 76 mm boky 152 mm velitelská věž 152 mm |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Cressy byl první postavenou třídou pancéřových křižníků Britského královského námořnictva. Skladala se z jednotek Cressy, Sutlej, Aboukir, Hogue, Bacchante a Euryalus, které byly postaveny byly v letech 1898—1904.
Obsah |
Konstrukce [editovat]
Pancéřování tvořila 76mm pancéřova paluba a 152mm boční pancéřový pás o výšce 4,5 metru, končící 36 metrů před zádí lodě. Stejnou sílu mělo i pancéřování velitelské věže a kasemat 152mm děl.
Základem výzbroje byly dva 234mm kanóny v jednohlavňových věžích na přídi a zádi, které doplňovalo dvanáct 152mm kanónů v bočních kasematách. Dále lodě nesly čtrnáct 76mm kanónů, tří kanóny ráže 47mm a dva torpédomety.[1]
Osudy [editovat]
Všech šest lodí bylo nasazeno v první světové válce, ovšem tři z nich byly ztraceny na jejím samém počátku. Cressy, Aboukir, Bacchante, Hogue a Euryalus tvořily vzdálené krytí britských lodí v první bitvě u Helgolandské zátoky, která se stala jednoznačným britským úspěchem. Krátce poté však nastalo vystřízlivění.
Aboukir, Cressy a Hogue byly 12. září 1914 potopeny torpédy německé ponorky SM U 9, které velel kapitán-poručík Otto Eduard Weddigen. Weddigen potřeboval k potopení tří pancéřových křižníků pouhých pět torpéd, přičemž mu nahrála nedbalost britského velitele, který se domníval, že jeho svaz narazil na miny a začal na místě potopení se záchrannými pracemi. Tím se i z ostatních lodí staly snadné cíle německého ponorkáře. Potopení lodí bylo šokem pro britskou veřejnost.[2]
O tři dny později Weddinen potopil ještě britský chráněný křižník Hawke a obdržel za jeho potopení nejvyšší německé vyznamenání Pour le Mérite. Byl to již čtvrtý pancéřový křižník, který dokázal potopit v krátké době.[3]
Bacchante a Euryalus operovaly v letech 1915—1916 u Dardanel. Zbylé tři křižníky válku přečkaly a byly v letech 1920—1921 sešrotovány.
Literatura [editovat]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. ISBN 28-058-86. (česky)
Reference [editovat]
- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. ISBN 28-058-86. s. 138. (česky)
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. s. 95. [Dále jen Hrbek 2001]
- ↑ Hrbek 2001, s. 97.
