Sálská dynastie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Panovníci sálské dynastie vládli ve Svaté říši římské od roku 1024, kdy nastoupil na trůn Konrád II. Sálský. Vystřídali tak dynastii saskou. Sálská dynastie se také někdy označuje jako jindřichovská, podle častého jména panovníků - Jindřich. Jejich domovinou byly Franky. Všichni římskoněmečtí panovníci z této dynastie se stali císaři.

Sálská dynastie vládla až do roku 1125. Po smrti bezdětného Jindřicha V. byl králem zvolen Lothar III., jehož vláda byla jen mezidobím před nástupem Štaufů na trůn roku 1138.

Rodové vazby

Zakladatelem dynastie byl Werner z Wormsu a jeho syn Konrád Rudý, lotrinský vévoda, který zemřel roku 955. Konrád se oženil z Luitgardou, dcerou císaře Oty I. Jejich synem byl Ota I. Korutanský (vládl 978-1004). Syny vévody Oty byli pozdější papež Řehoř V., Konrád a Jindřich. Synem Jindřicha byl první císař ze sálské dynastie Konrád II. Sálský.

První římskoněmecký král z dynastie Štaufů Konrád III. byl vnukem císaře Jindřicha IV. Dědičkou sálských teritorií byla Agnes z Waiblingenu, dcera Jindřicha IV. a sestra Jindřicha V. Z jejího prvního manželství se odvozuje císařský rod Štaufů a z druhého manželství rakouský vládnoucí rod Babenberků.

Sálská dynastie (1024-1125)