Svatý Hospic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý
Hospic (Hospitius)
Socha sv. Hospice
Socha sv. Hospice
poustevník
Narozenípočátek 6. století?
Egypt
Úmrtí21. květen 581
Saint-Jean Cap-Ferrat (departement Alpes-Maritimes)
Svátek21. květen
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kaple sv. Hospice v obci Saint-Jean Cap-Ferrat (departement Alpes-Maritimes)
Část obce Saint-Jean Cap-Ferrat na poloostrově Cap Ferrat, na vrcholu je kaple sv. Hospice.

Svatý Hospic (také Hospicius; latinsky Hospitius; francouzsky Hospice) (na počátku 6. století? Egypt - 21. května 581 Cap Ferrat, Galie) byl francouzský světec, asketa, poustevník a divotvorce. V římskokatolické církvi má svátek 21. května.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Podle některých zdrojů se narodil na počátku 6. století v Nice a v mládí odešel do Egypta,[2] ale většinou se soudí, že z této země pocházel.[3] V každém případě v Egyptě dlouhá léta žil a osvojil si zde asketický způsob života, stal se mnichem a poustevníkem. Odíval se hrubým žíněným kajícím rouchem, na holém těle nosil železné řetězy a živil se jen chlebem a ovocem.[2] Poté se usadil ve Francii, kde žil poustevnicky v chátrající věži na poloostrově Cap Ferrat, jenž vybíhá do Středozemního moře, několik kilometrů východně od Nice.[4] Ve dnech čtyřicetidenního půstu se živil jen kořínky egyptských rostlin, které pojídají tamější poustevníci; tyto kořínky mu do Francie dováželi obchodníci. Nejdříve pil šťávu, která se z bylin vyvařila, potom snědl vyvařené kořínky.[5]

Vynikal nejen přísným pokáním, ale vykonal i řadu zázraků.[6] Předpověděl ozbrojený vpád Langobardů (574–575)[3][4] a označil ho za trest Boží. Lid je nevěřící, křivopřísežný, zlodějstvům oddaný, k vraždám vždy pohotový. Chudí nedostávají potravu, nazí se neodívají. Proto přijdou Langobardi a zpustoší sedm měst. Varoval obyvatele, mnichy žijící poblíž jeho věže poslal pryč, sám však zůstal. Když Langobardi přitáhli, ukázal se jim v okně. Ozbrojenci věž obcházeli, ale nemohli najít vchod.[7] Svatý Hospic se totiž po vzoru některých poustevníků nechal ve věži zazdít.[8]

Dva ozbrojenci vylezli nahoru a odkryli střechu. Uviděli světce oděného v žíněné roucho a spoutaného řetězy. Domnívali se, že je to nějaký vrah, kterého zde drží v okovech. Zavolali tlumočníka a zeptali se Hospice, co udělal zlého, že musí snášet takový trest. Světec vyznal, že vraždil a že je vinen všemi zločiny. Poté jeden z Langobardů vytrhl meč, aby mu uťal hlavu. Ale Bůh učinil zázrak: jakmile se ozbrojenec rozmáchl k ráně, strnula mu pravice a už s ní nemohl pohnout. Povolil tedy stisk a meč upadl na zem. Když pak Langobardi prosili o smilování, světec požehnal ruku znamením spásy a uzdravil ji. Uzdravený ozbrojenec si nechal ostříhat hlavu a stal se mnichem. Dva z langobardských vojevůdců se na pokyn svatého Hospice bez úhony vrátili do své vlasti. Ti však, kdo jeho příkazem pohrdli, zahynuli bídnou smrtí v kraji, kam vpadli.[9] Mezi dalšími zázraky, které Bůh učinil prostřednictvím sv. Hospice, jsou uváděny uzdravení hluchoněmého, navrácení zraku člověku, jenž byl slepý od narození, vyhnání nečistých duchů z posedlých žen.[10] Světec též předpověděl, kdy zemře. Když se přibližoval den jeho smrti, povolal k sobě probošta blízkého kláštera a nařídil mu, aby dal prolomit zeď věže, ve které byl zazděn, a aby poslal pro biskupa, jenž vykoná pohřební obřady. Oknem bylo vidět, že poustevník je stále spoutaný řetězy a tělo má plné červů. Teprve těsně před smrtí odložil řetězy, pomodlil se a vypustil ducha. A ihned zmizeli všichni červi, kteří provrtávali jeho svaté údy.[11] Potom přišel biskup Austadius, jenž tehdy patrně zastupoval biskupa v Nice,[3] a s největší pečlivostí ho dal pohřbít.[12] Svatý Hospic zemřel 21. května 581.[4][3]

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Krátce po poustevníkově smrti podal zprávu o jeho životě a zázracích svatý Řehoř z Tours v šesté knize svého spisu Historiarum libri decem [česky vydáno pod názvem O boji králů a údělu spravedlivých]. V tomto díle již označuje Hospice za světce. V obci Saint-Jean Cap-Ferrat se nachází kaple sv. Hospice; byla vybudována na místě zbořené věže, ve které poustevník žil. Je uctíván hlavně v okolí Nice, tamní katedrální chrám uchovává část jeho ostatků. Částečky ostatků jsou i v chrámech obcí Villefranche-sur-Mer a La Turbie.[3]

Svatý Hospic byl zapsán do Římského martyrologia, oficiálního seznamu světců římskokatolické církve, [13] a je v něm uváděn i po druhém vatikánském koncilu.[14] Jeho liturgická památka připadá na 21. květen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. 2. svazek. Praha: Ladislav Kuncíř, 1931. 360 s. cnb000785222. S. 152. 
  2. ↑ a b AUER, Vilém; EHRMANN, František, ed. Obrázkový život svatých pro školu a dům: s obrazem, životopisem světcovým, poučením a modlitbou na každý den v roce. Překlad František Ehrmann. Brno: F. Ehrmann, 1897. 746 s. cnb001123572. S. 282. 
  3. ↑ a b c d e Православная энциклопедия (Pravoslavná encyklopedie) [online]. Москва: Церковно-научный центр «Православная энциклопедия», 2006 [cit. 2019-05-30]. Heslo ГОСПИЦИЙ [Hospicius], s. 167–168 v 12. dílu. (rusky) 
  4. ↑ a b c CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Saint Hospitius. www.newadvent.org [online]. [cit. 2019-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ŘEHOŘ Z TOURS. O boji králů a údělu spravedlivých: kronika Franků: dějiny v 10 knihách. Překlad Jaromír Kincl. Praha: Odeon, 1986. 660 s. cnb000016720. S. 313. 
  6. ↑ TUMPACH, Josef; PODLAHA, Antonín. Český slovník bohovědný. Díl 5., Holbein–Itálie (sešity 131–151). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1930-1932. 448 s. cnb000308871. S. 46. 
  7. ↑ ŘEHOŘ Z TOURS. O boji králů a údělu spravedlivých: kronika Franků: dějiny v 10 knihách. Překlad Jaromír Kincl. Praha: Odeon, 1986. 660 s. cnb000016720. S. 313–314. 
  8. ↑ ŘEHOŘ Z TOURS. O boji králů a údělu spravedlivých: kronika Franků: dějiny v 10 knihách. Překlad Jaromír Kincl. Praha: Odeon, 1986. 660 s. cnb000016720. S. 616. 
  9. ↑ ŘEHOŘ Z TOURS. O boji králů a údělu spravedlivých: kronika Franků: dějiny v 10 knihách. Překlad Jaromír Kincl. Praha: Odeon, 1986. 660 s. cnb000016720. S. 314. 
  10. ↑ ŘEHOŘ Z TOURS. O boji králů a údělu spravedlivých: kronika Franků: dějiny v 10 knihách. Překlad Jaromír Kincl. Praha: Odeon, 1986. 660 s. cnb000016720. S. 314–316. 
  11. ↑ ŘEHOŘ Z TOURS. O boji králů a údělu spravedlivých: kronika Franků: dějiny v 10 knihách. Překlad Jaromír Kincl. Praha: Odeon, 1986. 660 s. cnb000016720. S. 316–317. 
  12. ↑ ŘEHOŘ Z TOURS. O boji králů a údělu spravedlivých: kronika Franků: dějiny v 10 knihách. Překlad Jaromír Kincl. Praha: Odeon, 1986. 660 s. cnb000016720. S. 317. 
  13. ↑ BENEDIKT XIV. Martyrologium Romanum: Gregorii papae XIII jussu editum Urbani VIII et Clementis X auctoritate recognitum ac deinde anno MDCCXLIX Benedicti XIV opera ac studio emendatum et auctum. [Roma]: Typis Polyglottis Vaticanis, 1930. 566 s. [Viz str. 116.]
  14. ↑ Martirologio Romano. Riformato a norma dei decreti del Concilio ecumenico Vaticano II e promulgato da papa Giovanni Paolo II., Città del Vaticano, Libreria editrice vaticana, 2004. [Viz str. 413.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Acta sanctorum. May, tomus V. Dies vigesima prima maii. S. 40–43. (latinsky) Dostupné online
  • AUER, Vilém a EHRMANN, František, ed. Obrázkový život svatých pro školu a dům: s obrazem, životopisem světcovým, poučením a modlitbou na každý den v roce. [Brno]: F. Ehrmann, [1897]. 746 s. cnb001123572. [Stať „Svatého Hospice, poustevníka" je na str. 282–283.]
  • Řehoř z Tours. O boji králů a údělu spravedlivých: kronika Franků: dějiny v 10 knihách. Překlad Jaromír Kincl. 1. vyd. Praha: Odeon, 1986. 660 s. cnb000016720. [Kapitola „O svatém poustevníkovi Hospitiovi, jeho zdrženlivosti a jeho zázracích" je na str. 313–317.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatý_Hospic&oldid=23156124“