Staří Sasové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox zaniklý stát

Staré Sasko je označení pro původní domovinou germánského kmene Sasů a raně středověkého období země před vznikem Saského vévodství, křesťanskou konverzí Sasů a jejich začleněním do Franské říše. Původní Sasko se rozprostíralo na severozápadních území dnešního Německa v oblastech spolkových zemí Dolního Saska, Vestfálska a Saska-Anhaltska. V raném středověku byla toto území obýváno kmenem Sasů, respektive několika kmeny, volně sdružených v kmenovém svazu, ovšem s náznaky vývoje k užšímu spojení do podoby kmenového vévodství.

Dějiny

Období od 6. století do 7. století

Od konce 6. století bylo Sasko rozděleno na 3 hlavní oblasti:

  • Západní Sasko – Westfalen (latinsky Saxonia occidentales) na západě (viz Vestfálsko)
  • Východní Sasko – Ostfalen (Ostfálsko, od Osterleute, lat. Saxonia orientales) na východě.
  • Engern (Angarier, Angrarier) ve střední části.

V následujícím století se ještě na severu v Holštýnsku vyčlenila Nordalbingie (Nordalbinger, od Nordleute).

Období od 8. století do 9. století

Křest Sasů, A. de Neuville, 1869

Sasové podobně jako ostatní germánské kmeny sousedící s Franskou říší museli již od poloviny 8. století čelit její expanzi. Již za Pipina Krátkého (751768) platili Franské říši vysoký tribut, aby si vykoupili mír. O christianizaci Sasů všemi prostředky usiloval franský panovník Karel Veliký (768814). Šíření křesťanství na pohanská území bylo v podání Franků nerozlučně spojeno s šířením franské politické nadvlády. V období 772-799 podnikají frankové Karla Velikého téměř každoroční válečné nájezdy do pohanského Saska, aby si Sasy politicky podrobili a aby mezi nimi vymýtili jejich pohanskou vírů, která byla duchovním tmelem saského odboje - válka probíhala nelítostně, například u Verdenu nechal roku 782 Karel popravit 4,500 Sasů, kteří se bránili christianizaci. Sasko se frankům podařilo christianizovat až po té, co byla zbořena významná saská svatyně Irminsul a nastoleny tresty smrti za jakýkoliv projev pohanství (dle Capitulatio de partibus Saxoniae).[1] Po těchto porážkách bylo území Sasů spojeno s Franskou říší a i následná povstání trestána s exemplární krutostí. Na severu a východě (na řece Labi) pak vytvořil Karel řadu obranných marek proti Dánům a Slovanům.

Po smlouvě z Verdunu (843) připadlo téměř celé Sasko Východofranské říši.

Vznik Saského vévodství

O vévodství do roku 1180 pojednává článek Saské vévodství.

V polovině 9. století vzniklo v Sasku silné kmenové vévodství, jehož prvním známým vévodou byl Luidolf.

Související články

Reference

  1. CARBONELL, Charles-Olivier. Evropské dějiny Evropy 1 - Mýty a záhady. Praha: Karolinum, 2004. S. 140.