Stanové pohoří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stanové pohoří
Становой хребет
Jižní předhůří Stanového pohoří
Nejvyšší bod bezejmenná kóta (2 412 m n. m.)
Délka 725 km

Nadřazená jednotka Jihosibiřské hory

Světadíl Asie
Stát Rusko Rusko
Lokalizace pohoří na mapě severovýchodní Asie
Lokalizace pohoří na mapě severovýchodní Asie
Horniny břidlice, rula, žula
Povodí Lena, Amur

Stanové pohoří (rusky Становой хребет) je pohoří v jižní části ruského dálného východu. Je tvořeno několika hřebeny a má délku 700 km. Na západě přechází ve Stanovou vysočinu, od které ho odděluje řeka Oljokma; na východě se táhne téměř k Ochotskému moři. Vytváří rozvodí mezi Severním ledovým a Tichým oceánem.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Jako nejvyšší bod je často nesprávně uváděn Skalistyj Golec, přičemž vrcholů s tímto názvem je více a nejznámější z nich leží ve Stanové vysočině. Důvodem je skutečnost, že Stanové pohoří nebylo dlouho jednoznačně definováno a někdy se k němu počítalo i Jablonové pohoří (rusky Яблоновый хребет). I důvěryhodné zdroje se v informaci o nejvyšším bodu liší, podle mapy[1] to je bezejmenná kóta 2 412 m v hřebeni Tokinskij stanovik v místě 55°56′23″ s. š., 130°29′48″ v. d.

Pohoří je charakteristické svými skalnatými plochými hřbety oddělenými podélnými údolími. Vrcholové partie jsou převážně ve výšce do 2 000 m. Jsou zde četné ledovce, ze kterých je napájena Lena.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Pohoří je tvořeno především břidlicemi, rulami a žulovými intruzemi. Jsou zde naleziště zlata, lehkých kovů, železné rudy a slídy.

Flora[editovat | editovat zdroj]

Na úbočích se rozprostírá tajga. Hranice lesa je v nadmořské výšce 1 200 m a nad ní rostou zakrslé borovice nebo tu je alpinská tundra.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Hřeben pohoří vymezoval mezi lety 1689 a 1859 hranici mezi Ruskem a Čínou.

Hřeben vytváří výrazný klimatický předěl mezi jihem a severem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Маршруты (Maršruty) [online]. Маршруты.Ру, 2012, [cit. 2012-10-17]. Zobrazení topografické, meř. 10 km. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Топографические карты [online]. Moskva: Генеральный штаб, 1973, rev. 2004-08-24, [cit. 2014-02-27]. Výsek N-52-Б. Николаевский (исток р. Зея). Dostupné online. (rusky)