Srdeční rytmus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
4D echokardiografie

Srdeční rytmus je pravidelné střídání systoly (tj. stažení srdeční svaloviny) a diastoly (tj. uvolnění stahu svaloviny).[1]

Fyziologický rytmus[editovat | editovat zdroj]

Sinusový rytmus na 12-svodovém EKG

Za normálních okolností je srdeční rytmus určován sinoatriálním uzlem (nodus sinoatrialis) umístěným ve stěně pravé síně. V tomto uzlu dochází k nejrychlejší změně napětí mezi vnitřním a vnějším prostředím srdečních buněk, což vede k vyvolání tzv. srdečního akčního potenciálu. Z uzlu se pak tento vzruch šíří převodním systémem srdečním na pracovní myokard[2]. Kvůli tomu, že sinoatriální uzel udává rytmus celé srdeční akci, se označuje jako pacemaker, a jeho rytmu se říká sinusový rytmus. Na elektrokardiogramu nacházíme pravidelný rytmus, normálně v klidových podmínkách s frekvencí 60 až 90 akcí za minutu, s vlnou P, která odpovídá stahu aktivitě předsíní a je s jistým zpožděním následovaná komplexem QRS, který odpovídá aktivitě srdečních komor.

Patologie[editovat | editovat zdroj]

Rytmus ovšem nemusí vznikat pouze v sinoatriálním uzlu. Buňky schopné spontánní depolarizace (tj. samovolného vzniku akčního potenciálu) jsou přítomny i jinde. Tzv. sekundárním pacemakerem je atrioventrikulární uzel (nodus atrioventricularis) umístěný v Kochově trojúhelníku. Za terciární pacemaker pak považujeme srdeční komory.

Patologické rytmy srdce jsou[3]:

  • junkční rytmus - zde rytmus vzniká v místě převodního systému mezi síněmi a komorami (oblast tzv. atrioventrikulární junkce)
  • idioventrikulární rytmus - rytmus vzniká ve svalovině komor
  • fibrilace síní - chaotický pohyb svaloviny síní, který je nepravidelně převáděn na svalovinu komor (zpravidla rychleji, ale díky atrioventrikulárního spojení často s fyziologickou frekvencí 60-90 stahů/min)
  • flutter síní - velmi rychlý pravidelný pohyb svaloviny síní vzikající obíháním vzruchu po abnormálních drahách v síních (tzv. reentry)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VOKURKA, Martin; HUGO, Jan. Velký lékařský slovník. 7. vyd. Praha : Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1. (česky) 
  2. TROJAN, Stanislav. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5. Kapitola 6.3.2 Řízení srdeční frekvence, s. 216-235. (česky) 
  3. HAMAN, Petr. Výukový web EKG [online]. Plzeň: [cit. 2010-09-25]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOKURKA, Martin; HUGO, Jan. Velký lékařský slovník. 7. vyd. Praha : Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1. (česky) 
  • TROJAN, Stanislav. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5. (česky) 
  • HAMAN, Petr. Výukový web EKG [online]. Plzeň: [cit. 2010-09-25]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]