Selektivní mutismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Selektivní mutismus je poněkud neznámou a zdánlivě vzácnou patologií. Můžeme jej definovat následovně: přestože je někdo schopen mluvit a také to v určitých situacích nebo s určitými lidmi běžně dělá, v jiných situacích nebo s jinými lidmi to nedokáže. Nejedná se o organickou dysfunkci, protože subjekt mluvené řeči rozumí a je schopen mluvit. Postižení mohou být dospělí i děti, nicméně běžněji se tato porucha vyskytuje u dětí.

Děti jsou v přítomnosti cizích lidí často stydlivé, schovávají se mamince za sukně a neodpovídají na otázky. První dny ve škole je běžné, že jsou mlčenlivé, ale jakmile se obeznámí se spolužáky a učiteli, mluvit většinou začnou. Naproti tomu u dítěte trpícího selektivním mutismem, přetrvává nemluvnost i několik měsíců nebo let. Většinou takové dítě nezačne mluvit spontánně a proto je třeba psychoterapeutická léčba.

Děti trpící selektivním mutismem se projevují různě, nicméně většina z nich mluví doma nebo s některými členy rodiny a naopak nemluví v jiných sociálních kontextech (jako například ve škole) nebo s lidmi, které nezná.

Je těžké stanovit, jak dlouho musí mlčení trvat, abychom mohli říci, že jde o člověka trpícího selektivním mutismem a v tomto se názory odborníků rozcházejí. Hayden (1980) uvádí jako minimální časové období osm týdnů, ale pouze toto období je samo o sobě považováno za příliš krátké. Kolvin a Fundudis (1981) navrhují jako kritérium, kdy tento problém přetrvává, dva roky, ovšem to znamená odsunutí zahájení případné léčby. Bradley a Sloman (1975) uvádí délku jednoho školního roku. Cline a Baldwin (1994) stanoví, pro subjekty ve věku od 5 do 7 let, období v délce 6 měsíců (dvě školní pololetí), což ovšem neplatí pro starší děti. První případ selektivního mutismu je identifikován v roce 1877 německým lékaře Kussmaulem, který použil termínu „nemluvnost úmyslná“ k označení dobrovolného mutismu. V roce 1934 M. Tramer vymyslel název „elektivní mutismus“, aby popsal situaci dětí, které si pro komunikaci vyberou pouze úzkou skupinu tvořenou blízkými příbuznými nebo vrstevníky.

První články o tomto tématu se objevily ve třicátých letech v německých časopisech a po druhé světové válce a v padesátých letech byly publikovány různé studie v anglických časopisech. Koncem padesátých let až do dnešní doby to byli především Američané, kteří se zabývali vývojem a zveřejňováním výsledků svých pokusů v odborném tisku. (Např: Journal of the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry, Psychology in the Schools, Journal of School Psychology).

Mnoho let byly názvy „elektivní mutismus“ a „selektivní mutismus“ používány jako synonyma, ale od roku 1994 se upřednostňuje název „selektivní“ vzhledem k tomu, že jej použil DSM-IV („Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders“), což je diagnostická pomůcka používaná psychology, psychiatry a psychoterapeuty ve Spojených Státech.