Schlieffenův plán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maršál Alfred von Schlieffen (†1913)
Základní schéma Schlieffenova plánu

Schlieffenův plán byl německý strategický útočný plán, který měl zajistit rychlé vítězství Německa v případě vojenského konfliktu s Francií. Měl řešit situaci, kdy Německo povede válku na západě proti Francií a na východě proti Rusku. Jeho autorem byl německý polní maršál a náčelník německého císařského generálního štábu, Alfred von Schlieffen. Podstatou plánu bylo porušení neutrality Belgie a Lucemburska a mohutný obchvatný manévr na severní části válčiště.

Bitva měla být plánována tak, aby vedla k obklíčení a úplnému zničení hlavních sil nepřátelské armády. V první fázi předpokládal soustředění většiny sil na západě proti Francii. Hlavní uskupení o velikosti sedmi armád mělo útočit od německo-holandské hranice po Mety (Metz), jižně od Met měla být nasazena jedna armáda. Plánem bylo vést posíleným uskupením úder přes území Belgie ve směru BruselPaříž.

Princip otáčivých dveří – armády na severozápadě měly rychle postupovat a stočit se na jih, zatímco síly na jihozápadě budou ustupovat a nalákají na sebe francouzská vojska, která najednou uzavřou vojska přicházející ze severu. Toto tažení mělo trvat 6 týdnů až po dobytí Paříže.

Německo se plán neúspěšně pokusilo zrealizovat v poněkud modifikované podobě za první světové války. Odborníci se dodnes přou o to, zda byl plán soudobými vojenskými prostředky realizovatelný (minimálně byl na samé hraně realizovatelnosti) a zda byly změny v tomto plánu oproti Schlieffenovu originálu ku prospěchu věci. Řada odborníků zastává názor, že změny, které prosadil Schlieffenův nástupce, von Moltke mladší, byly jednoznačně ke škodě věci a že plán v původní podobě měl mnohem větší šance na úspěch (hlavní podstatou Moltkeho změn byly změny v dislokaci jednotek, které zásadně oslabily rozhodující severní úsek fronty ve prospěch spíše nevýznamného jižního úseku a východní fronty).

Britský vojenský historik B. Liddel Hart von Moltkemu vyčítá, že stáhl jednotky z pravého křídla a posílil levé. Oproti tomu jeho kolega J. Keegan tvrdí, že kvůli silniční síti nemohl von Moltke nasadit větší vojsko na pravé křídlo.

Nakonec levé křídlo místo aby ustupovalo, tak Francouze odrazilo a postupovalo taky, takže pravé křídlo nemohlo Francouze obejít. Němci zatlačili Francouze až k opevněné linií, tu ale mohli Francouzi lépe bránit a uvolnili jednotky, které brzdily postup německého pravého křídla. Klíčovým momentem byla bitva na Marně (září 1914), kde byla německá vojska zastavena. Místo rozhodující bitvy začal závod k moři, obě strany se chtěly obejít, dorazily k moři, fronta se uzavřela a došlo ke zdlouhavým pozičním bojům na rozsáhlé frontě.

Použití tohoto plánu bylo zvažováno i v letech 19391940, kdy by byl z technického hlediska mnohem lépe proveditelný, ale posléze byl opuštěn ve prospěch plánů předložených Mansteinem, neboť proti němu mluvilo minimálně to, že jej protivník bude nejspíše očekávat.