Rorýs velký
 Rorýs velký | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | svišťouni (Apodiformes) |
| Čeleď | rorýsovití (Apodidae) |
| Rod | rorýs (Tachymarptis) |
| Binomické jméno | |
| Tachymarptis melba (Linnaeus, 1758) | |
 Areál rozšíření | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rorýs velký (Tachymarptis melba) je velký druh rorýsa, ptáka z řádu svišťounů.
Popis
Rorýs velký je 20 až 23 cm velký, rozpětí křídel je od 51 do 58 cm a jeho hmotnost se pohybuje od 76 do 125 g. Je s odstupem největším rorýsem západní palearktické oblasti. Samci jsou v průměru o něco větší než samice (zhruba 2 %); délka křídla švýcarských samců je v průměru 229,5 mm, samic 225,6 mm.[2]
Celkově je hnědě zbarvený, s nápadně bílým břichem a bílou bradou, oddělenou od břicha hnědým obojkem. Mávání křídel je zřetelně pomalejší než u menších druhů rorýsů, proto může v první chvíli dojít dokonce k záměně za ostříže. Hnízdí v koloniích, většinou na vysokých budovách nebo skalních stěnách.[3]
Rozšíření
Hnízdiště rorýse velkého sahají od severní Afriky a jižní Evropy přes jih střední Evropy a jihozápadní Asii až po střední Asii, Indii a Srí Lanku, navíc hnízdí ve velké části Afriky jižně od Sahary a na Madagaskaru.
Nejsevernější hnízdiště ve střední Evropě se nacházely v roce 1999 ve švýcarské Basileji, francouzských Mylhúzách, německém Waldshutu, Freiburgu a Emmendingenu.[4]
Velmi vzácně zaletuje do České republiky, dosud byl zjištěn 14×.[5]
Poddruhy
Je známo 10 poddruhů:[6]
- T. m. melba (Linnaeus, 1758)[7] – Nominotypický poddruh je rozšířen od jižní Evropy přes Turecko po severozápadní Írán.
- T. m. tuneti (Tschusi, 1904)[8] – Poddruh je rozšířen od Maroka přes Střední východ až do východní a západní části Pákistánu.
- T. m. archeri (Hartert, 1928)[9] – Poddruh je rozšířen od severního Somálska, jihozápad Arabského poloostrova do Jordánska a Izraele.
- T. m. maximus (Ogilvie-Grant, 1907)[10] – Poddruh je rozšířen v pohoří Ruwenzori.
- T. m. africanus (Temminck, 1815)[11] – Poddruh je rozšířen od Etiopie po Jižní Afriku a jihozápadní Angolu.
- T. m. marjoriae (Bradfield, 1935)[12] – Poddruh je rozšířen na severu střední Namibie a severozápadu Jižní Afriky.
- T. m. willsi (Hartert, 1896)[13] – Poddruh je rozšířen na Madagaskaru.
- T. m. nubifugus (Koelz, 1954)[14] – Poddruh je rozšířen v Himálaji.
- T. m. dorabtatai (Abdulali, 1965)[15] – Poddruh je rozšířen v západní Indii.
- T. m. bakeri (Hartert, 1928)[9] – Poddruh je rozšířen na Srí Lance.
Galerie
-
Rorýs velký -
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ U. N. Glutz v. Blotzheim und K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 9., 2. Aufl., AULA-Verlag, Wiesbaden, 1994. ISBN 3-89104-562-X: S. 715
- ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 218–219.
- ↑ M. Schmidt: Der Alpensegler (Tachymarptis melba) in Freiburg im Breisgau – Dynamik einer Population. Naturschutz südl. Oberrhein 3, 2000: 35–44.
- ↑ Pozorování rorýsa velkého v ČR na stránkách FK ČSO
- ↑ IOC World Bird List Owlet-nightjars, treeswifts & swifts
- ↑ Carl von Linné, S. 192.
- ↑ Victor Ritter von Tschusi zu Schmidhoffen, S. 123.
- ↑ a b Ernst Johann Otto Hartert (1928), S. 363.
- ↑ William Robert Ogilvie-Grant, S. 56.
- ↑ Coenraad Jacob Temminck, S. 270.
- ↑ Rupert Dudley Bradfield, S. 131.
- ↑ Ernst Johann Otto Hartert (1896), S. 231.
- ↑ Walter Norman Koelz, S. 25.
- ↑ Humayun Abdulali, S. 156.
Literatura
- Lars Svensson, Peter J. Grant, Killian Mullarney, Dan Zetterström: Der neue Kosmos Vogelführer. Kosmos, Stuttgart 1999, ISBN 3-440-07720-9.
- Einhard Bezzel: Kompendium der Vögel Mitteleuropas. Nonpasseriformes - Nichtsingvögel. Aula, Wiesbaden 1985, ISBN 3-89104-424-0.
- Carl von Linné. Systema Naturae per Regna Tria Naturae, Secundum Classes, Ordines, Genera, Species, Cum Characteribus, Differentiis, Synonymis, Locis. 10. vyd. Stockholm: Imprensis Direct Laurentii Salvii, 1758. Dostupné online.
- Coenraad Jacob Temminck. Manuel d'ornithologie, ou Tableau systematique des oiseaux qui se trouvent en Europe. 1. vyd. Amsterdam, Paris: J.C. Sepp & Fils, G. Dufour, 1815. [online Dostupné online].
- Ernst Johann Otto Hartert. A new form of swift from Madagascar. [s.l.]: [s.n.], 1896. Dostupné online. S. 231.
- Ernst Johann Otto Hartert. A rush through Tunisia, Algeria, and Marocco, and collecting in the Maroccan Atlas, in 1927. [s.l.]: [s.n.], 1928. [online Dostupné online]. S. 337–371.
- William Robert Ogilvie-Grant. Mr. W. R. Ogilvie-Grant exhibited examples of a new species of Alpine Swift procured by the members of the Ruwenzori Expedition. [s.l.]: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 231.
- HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel, a kolektiv. Ptáci. Díl II/2. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Academia, 2005. (Fauna ČR; sv. 29/2). ISBN 80-200-1114-5. S. 1056–1059.
- Victor Ritter von Tschusi zu Schmidhoffen. Über palaearktische Formen. (VII.). [s.l.]: [s.n.], 1904. [online (PDF; 1 MB) Dostupné online]. S. 121–124.
- Walter Norman Koelz. Contributions from the Institute for Regional Exploration. Michigan: Ann Arbor, 1954.
- Rupert Dudley Bradfield. Description of New Races of Kalahari Birds and Mammals, &c. Benoni: Privatdruck, 1935.
- Humayun Abdulali. Notes on Indian Birds 3 - The Alpine Swift, Apus melba (Linnaeus), with a description of one new race. In: The Journal of the Bombay Natural History Society. [s.l.]: [s.n.], 1965. S. 153–160.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu rorýs velký na Wikimedia Commons 
Taxon Tachymarptis melba ve Wikidruzích
