Riva San Vitale

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Riva San Vitale
Radnice
Radnice
Riva San Vitale – znak
znak
Riva San Vitale – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška273 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonTicino
OkresMendrisio
Riva San Vitale
Riva San Vitale
Riva San Vitale, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha6,05 km²
Počet obyvatel2 626 (31.12.2020)
Hustota zalidnění434 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.rivasanvitale.ch
PSČ6826
Označení vozidelTI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Riva San Vitale je obec ve švýcarském kantonu Ticino. Žije zde více než 2 500 obyvatel. Leží na břehu Luganského jezera, asi 11 kilometrů jižně od Lugana.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Obec se nachází v regionu Sottoceneri (jižní Ticino) a leží na východním úpatí hory Monte San Giorgio na jižním konci ramene Luganského jezera, do kterého se vlévá řeka Laveggio. Nadmořská výška obce se pohybuje okolo 275 metrů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Riva San Vitale

Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 774 pod názvem Primo Sobenno; roku 1115 se pak již objevuje jako Ripa Sancti Vitalis.[1]

Z četných nálezů, které svědčí o souvislém osídlení pravděpodobně od neolitu, mají zvláštní význam nálezy římského původu. Na stéle z doby před 3. stoletím n. l. jsou obyvatelé osady Riva San Vitale označeni jako subinates. V roce 1115 vlastnilo benediktinské opatství Sant'Abbondio v Comu majetek v Rivě San Vitale. Během desetileté války mezi Comem a Milánem (1118–1127) tvořil přístav Riva San Vitale důležitou základnu pro comské lodě. V pozdním středověku musela Riva San Vitale, která je v městské listině města Como z roku 1335 zmíněna jako burgus, přenechat své prvenství v obchodním ruchu Capolagu, ale i nadále se těšila různým výsadám a daňovým úlevám, které trvaly až do raného novověku. V 15. století bylo krátce také tržním městem.[1]

Farní kostel San Vitale, poprvé zmiňovaný mezi lety 962–966, pochází velmi pravděpodobně z počátků christianizace jižního alpského podhůří. V letech 1756–1759 byl pozdně barokně přestavěn a naposledy restaurován v letech 1993–1995. Křtitelnice San Giovanni, postavená na základech římské stavby, pochází z raně křesťanských dob (kolem roku 500), byla restaurována v letech 1919–1926 a 1953–1955 a je nejstarším kompletně zachovaným bohoslužebným místem ve Švýcarsku. Kostel Santa Croce, který darovala rodina Della Croce, byl postaven v letech 1582 až 1591 a je jednou z nejvýznamnějších pozdně renesančních sakrálních staveb ve Švýcarsku.[1]

Hlavním zdrojem příjmů bylo dříve zemědělství, rybolov a výroba cihel. Od roku 1869 byla v Segomě v provozu továrna na soukání hedvábí, která v roce 1889 zaměstnávala asi 100 dělníků. Ve druhé polovině 20. století zažila Riva San Vitale průmyslový rozmach a rozvinula se v rezidenční obec. V roce 2000 dojížděly z Rivy San Vitale za prací přibližně tři čtvrtiny pracovních sil, především do Lugana, Mendrisia a Chiassa.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[1]
Rok 1591 1643 1719 1769 1801 1850 1900 1950 2000 2005 2010 2020
Počet obyvatel 500 517 600 636 611 851 1333 1166 2292 2416 2490 2626

Obec se nachází v jižní části kantonu Ticino, která je jednou z italsky mluvících oblastí Švýcarska. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice Capolago-Riva San Vitale

Silniční spojení do obce zajišťují pouze regionální silnice nižších tříd; nejbližší dálniční spojení představuje dálnice A2 (BasilejLucern – Gotthard – LuganoChiasso) s nejbližším sjezdem v Mendrisiu.

Na území obce se nenachází žádná železnice; v těsné blízkosti však v obci Capolago (součást města Mendrisio) leží železniční stanice Capolago-Riva San Vitale na Gotthardské dráze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Riva San Vitale na německé Wikipedii.

  1. a b c d BIANCHI, Stefania. Riva San Vitale [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2022-06-30 [cit. 2022-12-11]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]