Rakouské arcivévodství
Rakouské arcivévodství (německy Erzherzogtum Österreich) byl historický státní útvar, který se rozkládal na území dnešních Dolních a Horních Rakous. Vznikl v roce 1359 povýšením dřívějšího vévodství na arcivévodství.
Rakouské markrabství se v této oblasti zformovalo jako stát podřízený Svaté říši římské v roce 960 pět let po bitvě na Lechu na základě Panonské marky. Za vlády Jindřicha II. roku 1156 bylo markrabství povýšeno na vévodství a roku 1278 nastupuje první vévoda z domu Habsburků, Rudolf I. V roce 1358 se dostal k moci vévoda Rudolf IV. zvaný Zakladatel, který se stal prvním faktickým arcivévodou. Na základě padělané listiny Privilegium Maius povýšil své vévodství na arcivévodství.
Oficiálně byl titul arcivévody užíván až od roku 1457 arcivévodou Fridrichem III. i poté, co František I. začal užívat titulu císaře rakouského, jež se vztahoval na celé Rakouské císařství, si arcivévodství zachovalo vůdčí úlohu mezi ostatními úděly. Tuto nadřazenou úlohu si udrželo až do roku 1918, kdy došlo k rozpadu Rakouska-Uherska po první světové válce a vzniklo Německé Rakousko.
Rakouské arcivévodství
V roce 1359 použil rakouský arcivévoda Rudolf padělanou listinu Privilegium Maius k tomu, aby povýšil svoje vévodství na arcivévodství, ale tento čin nebyl uznán ze strany svaté říše. Titul arcivévoda použil poprvé Arnošt, nicméně status arcivévodství byl přiřknut Rakouskému vévodství oficiálně až za panování císaře z habsburského rodu, Fridricha, v roce 1453. Rakousko bylo v důsledku jediný státní útvar v rámci svaté říše, kterému byl tento status udělen. Od roku 1512 bylo arcivévodství centrem Rakouského okruhu v rámci Svaté říše římské národa německého.
Od 16. století drželi členové habsburského rodu titul rakouského arcivévody podobně jako byl držen titul prince královské krve v jiných panovnických rodech.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Archduchy of Austria na anglické Wikipedii.
