Psohlavec zelený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Psohlavec zelený

Psohlavec zelený
Psohlavec zelený
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: plazi (Reptilia)
Řád: šupinatí (Squamata)
Podřád: hadi (Serpentes)
Čeleď: hroznýšovití (Boidae)
Rod: psohlavec (Corallus)
Binomické jméno
Corallus caninus
L., 1758

Psohlavec zelený (Corallus caninus) je štíhlý, stromový had z čeledi hroznýšovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jeho svrchní stranu těla zdobí smaragdová zeleň s nádechem do modra nebo dožluta s nepravidelnými bělavými skvrnami na hřbetě. Jeho břicho, ale zčásti i boky, zrovna tak i spodní strana tlamy jsou jasně žluté. Psohlavci zelení odpočívají a loví charakteristickým a pro ně typickým způsobem. Tělo je poskládáno přes větev v elegantních smyčkách a jejich nápadně velká hlava, skrývající mohutné a dlouhé přední zuby, je položena na té nejvrchnější z nich. Pouze při číhání na kořist je hlava povysunuta z klubka, a had je ve střehu. Mají velice výrazné retní jamky. Dorůstají kolem 2 metrů, většinou však méně. Někteří jedinci však dosáhli až 240 centimetrů.

Od krajty zelené (se kterou se psohlavec zelený často zaměňuje - tzv. konvergentní vývoj) se liší hlavně retními jamkami, které jsou u krajty pouze na horním rtu, zatímco psohlavec je má na všech štítcích horního i dolního rtu. Psohlavec zelený má také větší šupiny na horní části hlavy. Další rozlišovací znak je oddělení spodního okraje oka s linií horního rtu, kde psohlavec má oko oddělené malými šupinkami na horním rtu, kdežto krajta má spodní okraj oka v přímém kontaktu s hornoretním štítkem.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tento had žije v teplých dešťových pralesích Guayany a Brazílie, přes Peru až do Bolívie. Obývá téměř celou amazonskou pánev Jižní Ameriky. Zdržuje se převážně ve větvích stromů, jen zřídka slézá na zem.

Chov v teráriu[editovat | editovat zdroj]

Teplota v teráriu by se tedy měla pohybovat mezi 28 - 30 °C ve dne, s poklesem na 22–24 °C v noci.

V zajetí chováme psohlavce ve větším, dobře větraném teráriu, orientovaném spíše na výšku. Vlhkost musíme udržovat vysokou (70–80%) jinak mají tito hadi problémy se svlékáním. Terárium by mělo být poměrně hustě zarostlé tuhými rostlinami a opatřeno dostatkem větví , na kterých se tento had téměř neustále zdržuje. Substrát dna může tvořit směs písku, rašeliny a bukového listí. Psohlavec zelený je výborný plavec, proto by neměla chybět nádrž s vodou. Velice rád olizuje kapky vody, které ulpěly na listech rostlin. Doporučuje se občasné ozařování UV- lampou.

Chov nelze doporučit pro začínající chovatele, neboť psohlavci vyžadují zvláštní péči. Jedná se o agresivní, kousavé hady, kteří většinou nikdy nezkrotnou, a poměrně často trpí cizopasníky, kterých je potřeba je zbavit. Navíc je psohlavec zelený vzácný a pro velkou většinu teraristů těžko cenově dostupný.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jeho hlavní potravou v přírodě jsou hlavně ptáci a drobní hlodavci, kteří se pohybují ve větvích stromů. Má velice dlouhé a silné přední zuby, které mu pomáhají při lovu a přidržování kořisti.

V teráriu je snaha o co nejpřirozenější skladbu potravy, kterou má v přírodě, což je v Česku problém, neboť ptáci jsou u zde chráněni (nesmí se lovit a teraristé jsou tak odkázání na malá kuřata a drobné hlodavce).

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožit psohlavce zeleného v zajetí se sice už podařilo, přesto se jedná o záležitost spíše raritní. Mláďat bývá kolem dvaceti a rodí se živá.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Tento článek obsahuje text (GFDL licence) ze stránek Richarda Horčice o hadech.