Pražský mír (1866)
Pražský mír je mírová smlouva z 23. srpna 1866 uzavřená mezi Pruskem a Rakouskem, jež ukončila Prusko-rakouskou válku. V ní byla zanesena ujednání, která byla již dříve naznačena v předběžném míru z Mikulova (26. července 1866) o novém uspořádání německy mluvícího obyvatelstva.
Mírová smlouva z Prahy potvrdila konečnou platnost rozpuštění Německého spolku. Rakousko muselo souhlasit s tím, že německé vztahy byly znovuvytvořeny bez jeho spolurozhodování. V Severním Německu provedlo Prusko rozsáhlé zábory: monarchové z Hannoveru, Kurfiřtství Hessenského (zkr. též „Kurhessen“) a Nasavska byli sesazeni a jejich území byla připojena k Prusku. Kromě toho se Rakousko vzdalo svého práva na Vévodství Šlesvik a Holštýn, ve prospěch Prusů, takže i ty mohly být přičleněny k pruskému státu – stejně jako do té doby svobodný stát Frankfurt.
Rakousko, jež do té doby nemuselo (s výjimkou Benátek) přijmout žádné územní ztráty, uznalo již 18. srpna 1866 vytvořený Severoněmecký spolek a tím i nadvládu Pruska v Severním Německu. Akceptovalo rovněž budoucí „národní sloučení“ Severoněmeckého spolku se sdruženými jihoněmeckými státy Královstvím Bavorským, Württemberskem, Bádenskem a Hessen-Darmstadtskem, přičemž však neměla být porušena jejich „mezinárodně nezávislá existence“. Bismarck uznal linii řeky Mohanu jako hranice pro pruský vliv především s ohledem na Francii. Nicméně tato linie byla již na přelomu léta a podzimu 1866 překročena, a sice uzavřením Svazku pro vzájemnou ochranu a vzdor mezi Pruskem a čtyřmi jihoněmeckými státy. Zpočátku plánované vzájemné sjednocení jihoněmeckých států, do tzv. Südbundu (Jižního spolku), se v praxi neuskutečnilo.
