Právo první noci
Právo první noci (ius primae noctis, droit du seigneur nebo droit de cuissage) bylo domnělé právo středověkých feudálů na panenství dcer svých poddaných, které mohlo být realizováno o jejich svatební noci. Je nicméně sporné, do jaké míry takové právo skutečně existovalo.
Původ všeobecného přesvědčení o reálné existenci práva první noci je obtížné dohledat, podle Hérodota mělo podobné právo převládat mezi kmeny starověké Libye. V roce 1556 se vyskytuje zmínka o využívání takového práva v díle francouzského právníka a spisovatele Jeana Papona, a to jako sociální kritika, rozšiřuje se poté, co ji Voltaire ve svém díle Dictionnaire philosophique akceptuje jako historicky autentickou skutečnost; je pak záhy často používána, zejména v satiře (např. opera Figarova svatba od Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1786). Paolo Mantegazza ve své knize The Sexual Relations of Mankind z roku 1935 vyjadřuje své přesvědčení, že ačkoli nešlo o zákon, byl to s největší pravděpodobností právní obyčej.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Droit du seigneur na anglické Wikipedii.
