Právo první noci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vasilij Dmitrievič Polenov: "Le droit du Seigneur" (1874)

Právo první noci (ius primae noctis, droit du seigneur nebo droit de cuissage) bylo domnělé právo středověkých feudálů na panenství dcer svých poddaných, které mohlo být realizováno o jejich svatební noci. Je nicméně sporné, do jaké míry takové právo skutečně existovalo.

Původ všeobecného přesvědčení o reálné existenci práva první noci je obtížné dohledat. První zmínky (i když nejspíše vybájené) můžeme nalézt už v Eposu o Gilgamešovi, kde měl toto právo urucký král, polobůh Gilgameš. Podle Hérodota mělo podobné právo převládat mezi kmeny starověké Libye. V roce 1556 se vyskytuje zmínka o využívání takového práva v díle francouzského právníka a spisovatele Jeana Papona, a to jako sociální kritika, rozšiřuje se poté, co ji Voltaire ve svém díle Dictionnaire philosophique akceptuje jako historicky autentickou skutečnost; je pak záhy často používána, zejména v satiře (např. opera Figarova svatba od Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1786). Paolo Mantegazza ve své knize The Sexual Relations of Mankind z roku 1935 vyjadřuje své přesvědčení, že ačkoli nešlo o zákon, byl to s největší pravděpodobností právní obyčej.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Droit du seigneur na anglické Wikipedii.