Poutní areál Hora Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Poutní areál Hora Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka
Celkový pohled na poutní areál: Kostel sv. Kříže s ambitem
Celkový pohled na poutní areál: Kostel sv. Kříže s ambitem
Základní informace
Slohbarokní architektura
Poloha
AdresaJaroměřice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poutní areál na Hoře Kalvárii v Jaroměřicích u Jevíčka se nachází v Jaroměřicích v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. Je to cenný soubor barokních památek z počátku 18. století, chráněný jako kulturní památka ČR a v roce 2018 byl celý areál prohlášen národní kulturní památkou České republiky. V současnosti je poutní areál spadající pod farnost Jaroměřice spravován diecézními kněžími a od roku 2017 je duchovním sídlem Řádu Božího hrobu v České republice.

Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

U počátku poutního místa Kalvárie nad obcí Jaroměřice jsou postavy majitele panství Františka Michala Šubíře z Chobyně (14. prosince 1682, Jaroměřice -3. ledna 1738, Jaroměřice) a františkána Jeronýma Veita, který byl původně misionářem ve Svaté zemi. Poutní areál byl budován od roku 1712, prvotním podnětem bylo přežití donátorovy manželky Johany Konstancie rozené Sakové z Bohuňovic. Jako první byl postaven kostel, vysvěcený roku 1713, další prvky poutního areálu byly budovány následně, se stavbou fary bylo započato roku 1730, roku 1742 k ní byla přistavěna loretánská kaple. Se vznikem poutního komplexu je spojen i vznik arcibratrstva Nejsvětějšího Vykupitele v roce 1715, které zahrnovalo i skupinu dvanácti kalvárských choralistů.[1]

Kostel Povýšení svatého kříže[editovat | editovat zdroj]

Centrem poutního areálu je Kostel Povýšení sv. Kříže (dnes farní), posvěcený 14. září 1713 olomouckým kapitulním děkanem Kolovratem. Podobně jako celý areál, byl dříve připisován architektu Santinimu, ale Mojmír Horyna přesvědčivě prokázal, že "průčelí jaroměřického kostela je zřejmě dílem epigona dobře poučeného Santiniho architekturou, jehož vlastní projev však byl nesrovnatelně jednodušší..." [2] Horyna uvažuje spíše o autorském podílu Santiniho následovníka brněnského architekta Františka Benedikta Klíčníka, který byl realizátorem některých Santiniho moravských staveb a jehož činnost je prokázána pro objekt kněžské rezidence.

Ambit s dalšími stavbami[editovat | editovat zdroj]

Stavby uvnitř ambitu poutního areálu na kalváriii v Jaroměřicích (zleva: vstupní brána - zezadu, Hrob Panny Marie, Betlémská kaple a Boží hrob)

Před kostelem se nachází mírně svažitý areál obestavěný přízemním ambitem, v ose areálu se nachází vstupní brána se dvěma hranolovými věžemi, uprostřed je sousoší Ecce homo. V areálu nalezneme tři hlavní stavby, které jsou spojeny s Kristovým životem ve Svaté zemi:

  • Kaple Hrobu Panny Marie
  • Kaple Betlémská a Božího hrobu: v přízemní části se nachází kopie Betlémské jeskyně, v patře kaple Božího hrobu
  • Kámen pomazání

Budova kněžské rezidence (fary) s Loretánskou kaplí[editovat | editovat zdroj]

Loretánská kaple přistavěná k budově rezidence

Nedaleko poutního areálu se nachází budova kněžské rezidence. Základní kámen k ní byl položen 24. května 1730, v roce 1742 k ní dal František Xaver Antonín Šubíř (syn zakladatele, 1713-1753) přistavět Loretánskou kapli.

Křížová cesta z města k poutnímu areálu[editovat | editovat zdroj]

Jaromeřice, detail obelisku křížové cesty s Jeruzalémským křížem
První zastavení křížové cesty u kostela, tzv. Pilátův dům

Křížová cesta je netypická svým provedením i skladbou: kvůli svému propojení s poutním areálem má pouze 11 zastavení (byla upravena i příslušná pobožnost) a jednotlivá zastavení nemají jednotnou podobu.

  • I. zastavení, tzv. "Pilátův dům" (zděná kaple, prostranství kolem kostela Všech sv. na návsi): Pilát odsuzuje Krista
  • II. zastavení, (obelisk s reliéfem, před čp 280): Ježíš přijímá kříž
  • III. zastavení (obelisk s reliéfem, cesta svahem na Kalvárii): Ježíš potkává svou Matku
  • IV. zastavení (obelisk s reliéfem, cesta svahem na Kalvárii): Ježíš poprvé klesá pod křížem, Šimon z Kyrény pomáhá nést kříž
  • V. zastavení (obelisk s reliéfem, cesta svahem na Kalvárii): ženy Jeruzalémské pláčou nad Ježíšem
  • VI. zastavení (obelisk s reliéfem, cesta svahem na Kalvárii): Veronika utírá Kristovu tvář
  • VII. zastavení (obelisk s reliéfem, Kalvárie, západně od fary): Ježíš padá podruhé pod křížem
  • VIII. zastavení (obelisk s reliéfem, u kostela na Kalvárii): Ježíš padá potřetí pod křížem
  • IX. zastavení (obraz v ambitech poutního areálu): Kristus vysvlečen a napojen žlučí
  • X. zastavení (obraz v kostele): Ježíše přibíjejí na kříž
  • XI. zastavení (obraz v kostele): Ježíš na kříži umírá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vladimír Maňas, Náboženská bratrstva a poutnictví na Moravě v raném novověku, in: Vladimír Maňas - Zdeněk Orlita - Martina Potůčková (ed.): Zbožných duší úl. Náboženská bratrstva v kultuře raněnovověké Moravy. Olomouc: Muzeum umění Olomouc 2010, s. 20-28.
  2. Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini - Aichel, Praha 1998, s. 414.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŘEPA, Tomáš. Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka. Brno, 2010 [cit. 2015-04-26]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Pavlíček. Dostupné online.
  • Schuster, Michal, 300 let Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka, Jaroměřice u Jevíčka : Obecní úřad Jaroměřice u Jevíčka, 2013
  • Bogar, Jan Benedikt, Hora Kalvarie v Jaroměřicích, Jaroměřice : Farní úřad, 1905
  • Pinkava, Jaroslav, Posvátná hora Kalvárie v Jaroměřicích, Jaroměřice : [s.n.], 1991
  • Štrych, Miloslav, Vítá vás poutní místo Kalvárie u Jaroměřic : cíl cest a místo modliteb tisíců poutníků v posledních třech stech letech, místo smíření, požehnání a milosti, Svitavy: Trinitas, 2013
  • Kuklíková, Ludmila, Jaroměřice u Jevíčka a Giovanni Santini-Aichel, Netištěná diplomová práce, Filozofická fakulta brněnské univerzity, Brno 1967.
  • Hejdová, Dagmar, Moravské barokní stavby G. Santiniho, strojopis disertační práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Praha 1950
  • Poche, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 1 [A/J]. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. s. 573-575. (četné chyby a nepřesnosti)
  • Eichler, Karel, Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku, 1.1, Dědictví Cyrillo-Methodějské, Brno 1887, s. 150-179.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]