Portál:Jóga/Literatura

Védy jsou kulturním dědictvím íránských a indických Árjů a neoddělitelnou součástí hinduismu a indických filosofických škol. Nejstarší z hymnistických textů véd je Rgvéda (modlitební hymny), komponovaný v letech 1500 až 1000 př. n. l. a sepsaný v letech 800 až 600 př. n. l. Do prvotní věčné trojice véd (trajam brahma sanátanam) patří dále Sámavéda (melodické uctívání sómové šťávy) a Jadžurvéda (návody k obětnímu uctívání). Atharvavéd (obětní a zaklínací formule) byla přidána k této trojici mnohem později. Pátým védem je někdy nazýván epos Mahábhárata, jejíž součástí je Bhagavadgíta.

Tyto hymnické písně jsou považovány za vnuknutí védských zřeců (ršiů). Aby nedošlo ke změnám, byl vytvořen důmyslný systém jejich ucho­vávání na základě védské metriky. Dvě základní součásti védských hymnů jsou mantry a bráhmany. Tyto dvě součásti jsou šruti – to, co bylo zřeno. Ze součásti bráhmany (výkladová část) vznikla pozdější filosofická a metafyzická díla – brahmasútry a upanišady. Později byli obě tyto součásti připojeny k áran­jakám – vedoucího filosofického systému hinduismu. Z pozdějšího období pocházejí ittihásy, purány, upavédy a védán­gy, společně nazývané smrti (to, co bylo zapamatováno). …celý článek