Portál:Hudba/Článek/2018/10.
V studni je komická opera českého skladatele Viléma Blodka na libreto Karla Sabiny. Tato jednoaktovka je jedinou Blodkovou dokončenou operou. Premiéru měla 17. listopadu 1867 v pražském Prozatímním divadle. Mezi českými operami má opera V studni dvě prvenství: je první operní jednoaktovkou a první prokomponovanou komickou operou. Získala brzy značnou popularitu a je vedle děl klasiků Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka nejčastěji hranou českou operou 19. století. Od konce 70. let 19. století pronikala i do ciziny, zejména do slovanských zemí, ale byla uvedena i ve Vídni, Berlíně, New Yorku a dalších západních městech. S klesající oblibou aktovek po druhé světové válce se přestala častěji objevovat na jevištích velkých profesionálních divadel, pro svou inscenační nenáročnost však i nadále bývá uváděna menšími a amatérskými soubory.
Sabinovo libreto vychází z příběhu o čarovné studni, zaznamenaného v 17. století slovinským spisovatelem Janezem Vajkardem Valvasorem. Původně tragické vyústění děje však mění v komické a vrcholí šťastným koncem. Děj je založen na pověře o studni, ve které má zamilovaná Lidunka na radu vědmy Veruny o svatojánské noci spatřit podobu svého budoucího ženicha. Oba Lidunčini nápadníci, vdovec Janek a mladý Vojtěch, proto vylezou na strom nad studnou, aby dívka ve vodě spatřila jejich tvář. Janek však do vody spadne a štěstí Lidunky s Vojtěchem již nestojí nic v cestě.
Blodkova hudba, ovlivněná německým romantismem a navazující na smetanovskou tradici, je výrazově svěží a podmanivá. Charakterizuje ji zpěvná melodika lidového charakteru, výstižná charakteristika osob, zejména Janka a Veruny, a znamenitá instrumentace. Oblíbené jsou sbory či ženský dvojzpěv Mladá láska, to je ráj, často se uvádějí i dvě výrazná instrumentální čísla, předehra a intermezzo vykreslující východ měsíce. Existují čtyři úplné české nahrávky celé opery a dále četné záznamy jednotlivých hudebních čísel.