Osoba blízká
Osoba blízká je česká právní kategorie osob použitelná pro účely soukromého i veřejného práva.
Obsah |
[editovat] Obecné pojetí v občanském zákoníku
Podle § 116 občanského zákoníku zahrnuje kategorie osob blízkých příbuzné v řadě přímé, sourozence, manžela a registrovaného partnera konkrétního jedince. Jiné osoby v poměru rodinném či obdobném se za navzájem blízké považují, jestliže by újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, druhá důvodně považovala za újmu vlastní.[1]
Registrovaný partner přibyl do výčtu osob blízkých změnou provedenou zákonem o registrovaném partnerství.
[editovat] Osoba blízká v trestním zákoníku a zákoně o přestupcích
Podle § 125 trestního zákoníku se osobou blízkou rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.[2] Stejnou definici obsahoval i § 89, odst. 8 trestního zákona platného do konce roku 2009.[3]
Tutéž definici obsahuje i § 68 odst. 4 zákona o přestupcích.[4]
Na osobu blízkou pamatuje i Listina základních práv a svobod, konkrétně čl. 37 odst. 1: „Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.“
[editovat] Osoba blízká v zákoně o důchodovém pojištění
Podle § 24 zákona o důchodovém pojištění se za osoby blízké se pro účely tohoto zákona považují manželé, příbuzní v řadě přímé, děti uvedené v § 20 odst. 1 – tj. dítě vlastní i osvojené, a pokud není stanoveno u konkrétního případu jinak, i dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů [5] – sourozenci, zeť, snacha a manžel rodiče, a to kteréhokoli z manželů.[6]
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Zák. č. 40/1964 Sb. [1]
- ↑ Zák. č. 40/2009 Sb. [2]
- ↑ Zák. č. 140/1961 Sb.[3]
- ↑ Zák. č. 200/1990 Sb. [4]
- ↑ Zák. č. 155/1995 Sb. [5]
- ↑ Zák. č. 155/1995 Sb. [6]
