Osoba blízká

Osoba blízká je česká právní kategorie osob použitelná pro účely soukromého i veřejného práva.

Obecné pojetí v občanském zákoníku

Podle § 116 občanského zákoníku zahrnuje kategorie osob blízkých příbuzné v řadě přímé, sourozence, manžela a registrovaného partnera konkrétního jedince. Jiné osoby v poměru rodinném či obdobném se za navzájem blízké považují, jestliže by újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, druhá důvodně považovala za újmu vlastní.

Registrovaný partner přibyl do výčtu osob blízkých změnou provedenou zákonem o registrovaném partnerství.

Osoba blízká v trestním zákoníku a zákoně o přestupcích

Osoba blízká se vyskytuje již v Listině základních práv a svobod, konkrétně čl. 37 odst. 1 stanoví, že „Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.“

Podle § 125 trestního zákoníku se osobou blízkou rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní. Stejnou definici obsahoval i § 89, odst. 8 trestního zákona platného do konce roku 2009.

Tutéž definici obsahuje i § 68 odst. 4 zákona o přestupcích.

Osoba blízká v zákoně o důchodovém pojištění

Podle § 24 zákona o důchodovém pojištění se za osoby blízké se pro účely tohoto zákona považují manželé, příbuzní v řadě přímé, děti uvedené v § 20 odst. 1 – tj. dítě vlastní i osvojené, a pokud není stanoveno u konkrétního případu jinak, i dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů – sourozenci, zeť, snacha a manžel rodiče, a to kteréhokoli z manželů.

Odkazy

Související články

• Rodina