Plovoucí podlaha

Plovoucí podlaha

Plovoucí podlaha je typ podlahového systému, který se skládá z panelů nebo prken, které jsou dohromady spojeny pomocí zámku nebo lepidla a položeny na jednovrstvém, nebo vícevrstvém podkladu. Podklad tvoří tepelně a zvukově izolační hmoty. „Plovoucí“ se tento typ podlahy nazývá proto, že není připevněna k podkladu trvale, ale volně na něm leží. Používá se v bytových prostorách a ve veřejných budovách.

Druhy plovoucích podlah

Podle druhu nášlapné vrstvy

• laminátová plovoucí podlaha
• dýhovaná plovoucí podlaha
• dřevěná trojvrstvá plovoucí podlaha
• korková plovoucí podlaha
• linoleová plovoucí podlaha

Podle druhu roznášecí vrstvy

• Desky na bázi dřeva (dřevovláknité, dřevotřískové, OSB) - lehká plovoucí podlaha
• Betonová vrstva (cementový potěr, betonová mazanina) - těžká plovoucí podlaha

Výhody

Nejvýznamnější výhodou plovoucí podlahy je její akustická izolace, která zabraňuje přenosu hluku z místnosti do ostatních částí domu. Mezi další výhody plovoucích podlah patří zejména rychlost montáže a čistota při pokládce. Dále menší nároky na pevnost podkladu, zdravotní nezávadnost, jednoduchá údržba a v neposlední řadě i snadná demontáž a cena.

Nevýhody

Plovoucí podlahy nejsou vhodné do vlhkých místností či místností s často se měnícím klimatem jako jsou předsíně, vstupní haly apod.

Konstrukce plovoucí podlahy

Plovoucí podlaha sestává z několika vrstev. Vespod leží podkladní vrstva podlahy, na ní je zvukově izolační vrstva, tvořená různými druhy stavebních akustických izolací, dále vrstva roznášecí a vrstva nášlapná, tvořící vrchní část skladby.

Podlaha je uložena na nosné konstrukci stropu (železobetonová deska, dřevěný záklop, ...), nebo v případě spodního podlaží na základové desce.

Vrstvy

• Nášlapná vrstva: Horní vrstva skladby podlahy, která je ve styku s okolím. Může být tvořena dřevěnými vlysy, parketami, apod. Pro plovoucí podlahy se nedoporučuje použití keramické dlažby z důvodu takřka nemožného akustického odizolování.
• Roznášecí vrstva: Roznáší tlaky přenášené z nášlapné vrstvy rovnoměrně do podkladu. Může být tvořena např. dřevotřískovými deskami (lehká plovoucí podlaha) nebo betonovým potěrem či mazaninou (těžká plovoucí podlaha)
• Zvukově-izolační vrstva: Má za úkol zabránit přenosu hluku do okolních konstrukcí a prostor za nimi. V praxi se používají různé druhy stavebních zvukově izolačních desek.
• Parotěsná vrstva: Zabraňuje případnému vnikání vlhkosti ze spodních konstrukcí do izolační vrstvy. V praxi se používá například PVC fólie.

Hodnocení z hlediska požadavků na akustickou izolaci

Konstrukce hodnotíme podle 2 hledisek.

• Vzduchová neprůzvučnost: Schopnost konstrukce zabránit šíření zvuku vzduchem (hlasy, zvuky strojů, apod.).
• Kročejová neprůzvučnost: Schopnost konstrukce zabránit šíření zvuku kontaktem s konstrukcemi (kroky, údery do konstrukce, apod.).
• Podkladní vrstva: Jde o vrstvu vytvářející dokonale rovný podklad pod ostatní vrstvy podlahy (Např. betonový potěr, samonivelační stěrka, apod.)

Ideální podklad pro plovoucí podlahy je podkladový beton, dostatečně vyschlý na to, aby nedošlo k poškození podlahové krytiny. Dilatace od stěn by měla být minimálně 10 mm, a to kvůli tepelným a vlhkostním změnám.

Plovoucí podlaha se zásadně pokládá plovoucím způsobem, většinou pomocí zámkových spojů. Není pevně spojena s podkladní vrstvou -"plave".

Odkazy

Literatura

• Václav Hájek a kolektiv, Doc. Ing. Petr Hájek, Ing. arch. Miroslav Hlaváček, Ing. arch. Miloslav Charouzd (1999), Pozemní stavitelství, Sobotáles, Praha 1.

Portály: Architektura a stavebnictví