Plovoucí podlaha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Plovoucí podlaha je druh podlahy, která ve své skladbě obsahuje zvukově-izolační vrstvu. Používá se především v bytových prostorách. Díky svým dobrým vlastnostem je vhodná i v prostorách veřejných budov, ve kterých jsou mnohem větší nároky.

Druhy plovoucích podlah[editovat | editovat zdroj]

Podle druhu nášlapné vrstvy[editovat | editovat zdroj]

Podle druhu roznášecí vrstvy[editovat | editovat zdroj]

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější výhodou plovoucí podlahy je její akustická izolace, která zabraňuje přenosu hluku z místnosti do ostatních částí domu. Mezi další výhody plovoucích podlah patří zejména rychlost montáže a čistota při pokládce. Dále menší nároky na pevnost podkladu, zdravotní nezávadnost, jednoduchá údržba a v neposlední řadě i snadná demontáž a cena.

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Plovoucí podlahy nejsou vhodné do vlhkých místností či místností s často se měnícím klimatem jako jsou předsíně, vstupní haly apod.

Konstrukce plovoucí podlahy[editovat | editovat zdroj]

Plovoucí podlaha sestává z několika vrstev. Vespod leží podkladní vrstva podlahy, na ní je zvukově izolační vrstva, tvořená různými druhy stavebních akustických izolací, dále vrstva roznášecí a vrstva nášlapná, tvořící vrchní část skladby.

Podlaha je uložena na nosné konstrukci stropu (železobetonová deska, dřevěný záklop, ...), nebo v případě spodního podlaží na základové desce.

Vrstvy[editovat | editovat zdroj]

  • Nášlapná vrstva: Horní vrstva skladby podlahy, která je ve styku s okolím. Může být tvořena dřevěnými vlysy, parketami, apod. Pro plovoucí podlahy se nedoporučuje použití keramické dlažby z důvodu takřka nemožného akustického odizolování.
  • Roznášecí vrstva: Roznáší tlaky přenášené z nášlapné vrstvy rovnoměrně do podkladu. Může být tvořena např. dřevotřískovými deskami (lehká plovoucí podlaha) nebo betonovým potěrem či mazaninou (těžká plovoucí podlaha)
  • Zvukově-izolační vrstva: Má za úkol zabránit přenosu hluku do okolních konstrukcí a prostor za nimi. V praxi se používají různé druhy stavebních zvukově izolačních desek.
  • Parotěsná vrstva: Zabraňuje případnému vnikání vlhkosti ze spodních konstrukcí do izolační vrstvy. V praxi se používá například PVC fólie.

Hodnocení z hlediska požadavků na akustickou izolaci[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce hodnotíme podle 2 hledisek.

  • Vzduchová neprůzvučnost: Schopnost konstrukce zabránit šíření zvuku vzduchem (hlasy, zvuky strojů, apod.).
  • Kročejová neprůzvučnost: Schopnost konstrukce zabránit šíření zvuku kontaktem s konstrukcemi (kroky, údery do konstrukce, apod.).
  • Podkladní vrstva: Jde o vrstvu vytvářející dokonale rovný podklad pod ostatní vrstvy podlahy (Např. betonový potěr, samonivelační stěrka, apod.)

Ideální podklad pro plovoucí podlahy je podkladový beton, dostatečně vyschlý na to, aby nedošlo k poškození podlahové krytiny. Dilatace od stěn by měla být minimálně 10 mm, a to kvůli tepelným a vlhkostním změnám.

Plovoucí podlaha se zásadně pokládá plovoucím způsobem, většinou pomocí zámkových spojů.. Není pevně spojena s podkladní vrstvou -"plave".

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Hájek a kolektiv, Doc. Ing. Petr Hájek, Ing. arch. Miroslav Hlaváček, Ing. arch. Miloslav Charouzd (1999), Pozemní stavitelství, Sobotáles, Praha 1.