Plášťový chochol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Plášťový chochol či nesprávně plášťová pluma je oblast teplejšího materiálu v plášti Země (nebo jiné planety), která stoupá vzhůru k povrchu a může mít za následek vznik vulkanických center zvaných horké skvrny nebo také záplavových bazaltů. Jde o druhotný způsob, jakým se planeta ochlazuje, mnohem méně účinnější než je ochlazování spjaté s deskovou tektonikou. S konceptem plášťových chocholů přišel ve snaze vysvětlit vulkanická souostroví uprostřed oceánů (jako Havajské ostrovy) v roce 1971 americký geofyzik W. Jason Morgan.[1] Někteří odborníci dávali vznik chocholů do souvislosti s ochlazováním jádra a předpokládalo se tedy, že jde o útvary procházející víceméně celým pláštěm. V nedávné minulosti ale seismická tomografie ukázala široké spektrum chocholů – některé dosahují od povrchu až k rozhraní pláště a jádra, jiné jsou pozorovatelné u povrchu, ale zanikají ve středním plášti a další ještě zřejmě nedosáhly od jádra k povrchu Země.[2] To ukazuje pravděpodobně na velmi dynamický vývoj chocholů v čase.

Seznam známých plášťových chocholů[editovat | editovat zdroj]

  • Hawajský chochol
  • Islandský chochol

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  1. Morgan (1971): Convection Plumes in the Lower Mantle, Nature 230.
  2. Montelli et al. (2004): Finite-Frequency Tomography Reveals a Variety of Plumes in the Mantle, Science 303 (obsahuje obrázky chocholů)