Petzoldův lom

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petzoldův lom
Souřadnice49°55′55,82″ s. š., 14°9′4,58″ v. d.
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petzoldův lom je dnes již opuštěný vápencový lom nacházející se na teritoriu Českého krasu (přesněji v evropsky významné lokalitě – Národní přírodní rezervaci Karlštejn-Koda) nad levým břehem řeky Berounky zhruba na poloviční cestě mezi Srbskem a Karlštejnem.[1][2] Řada původních objektů Petzoldova lomu se dochovala v západní části areálu zatímco v jeho východní části byly a jsou objevovány rozsáhlé krasové podzemní objekty.[1] V Petzoldově lomu se nachází stratigrafický profil spodním devonem s názorně odkrytou tektonickou stavbou.[3][1]

Firma C. T. Petzold a spol.[editovat | editovat zdroj]

Firmu C. T. Petzold a spol. založil Carl Traugott Petzold v polovině 19. století původně jako obchod se železem. Později ji ve Vídni řídili Karl Hermann Petzold (†1883) a Michael Ignaz Knips (1832–1901).[4] Od roku 1892 firma vystupovala jako veřejná obchodní společnost, která se zabývala prodejem výrobků nečeských hutí a válcoven plechu a také se věnovala nákupu surovin a polotovarů. Sídlo společnosti bylo nejprve v Nejdku, později ve Vídni a poté v Praze. V Praze firma C. T. Petzold a spol. vlastnila dům „U Bílého koníka“ na Senovážném náměstí, který využívala jako kanceláře a sklady.[5][p. 1] Firma C. T. Petzold si nejprve pronajímala železárny v Nejdku. Tyto pak v roce 1899 koupila a v roce 1909 je spojila s panskými železárnami v Rotavě. V roce 1902 firma získala také komárovské železárny.[p. 2] A byly to právě komárovské železárny, pro které Petzoldův lom už od začátku roku 1916 začal dodávat vápenec.[4]

Historie lomu[editovat | editovat zdroj]

Celkový pohled na Petzoldův lom (včetně dřevěného mostu přes Berounku) na dobové fotografii
Část objektů Petzoldova lomu na dobové fotografii

Do konce druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Lom byl založen v roce 1916 původně rakouskou (vídeňskou)[7] firmou C. T. Petzold a spol.,[8] která získala pozemky s vápencovými skalami mezi Srbskem a Karlštejnem.[9][2] Správcem stěnového lomu se dvěma etážemi a důlním patrem byl od počátku Josef Nedbal (†1932).[4] Původně tu firma C. T. Petzold a spol. od roku 1916 nárazově těžila a produkovala hlavně saturační vápenec určený pro železárny, cukrovary,[10] sklárny a papírny; později (po první světové válce)[11] vyráběla vápennou moučku pro hnojení a terazzové (teracové) kamenné drtě.[9][2] Soustavnou a pravidelnou těžbu zahájila firma C.T. Petzold a spol. v lomu po roce 1921.[11] Lom byl vybaven rozsáhlou mechanizací a v roce 1925 jej plně elektrifikovali a vybavili sedmi elektromotory z produkce ČKD. Z této doby pochází i reflektorová osvětlovací věž. V roce 1924 byl v areálu lomu zbudován kulový mlýn na vápennou moučku a válcový mlýn na terazovou drť. (Drť byla později využívána pro výrobu omítkových směsí značky „Silurit“.)[4]

Omítkoviny a vápno[editovat | editovat zdroj]

V roce 1930 začala firma s výrobou umělé omítky (omítkoviny, omítkové směsi) značky „Silurit“.[8][10][9] Za tímto účelem si firma C. T. Petzold a spol. sama vyráběla hydraulické vápno.[9] Ačkoliv si firma v roce 1936 (po částečném odeznění světové hospodářské krize)[11] vybudovala vlastní vápenici se dvěma šachtovými pecemi pro výrobu vápna,[p. 3] zhruba po pěti letech provozu (cca v roce 1941) musela (na úřední příkaz) vlastní výrobu vápna ukončit.[9][12][4] Důvodem zákazu výroby bylo uzavírání provozů s vysokou energetickou náročností, protože celý protektorát musel za druhé světové války čelit nedostatku paliva.[11]

Lehké stavební desky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1934 zahájila firma C. T. Petzold a spol. výrobu lehkých dřevocementových stavebních desek značky „Lignoma“.[1][2] Pro nedostatek pracovních sil ale produkce tohoto artiklu byla ukončena po jedenácti letech (v roce 1945).[9][2][4] Firma fungovala v sezónním režimu: vápno a stavební desky byly vyráběny v letním období, zatímco v zimním období byl vytěžený vápenec expedován do železáren, cukrovarů, skláren a papíren a také vápenná drť se prodávala a používala jako štěrk na stavbách silnic a železnic.[9][11][7]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Následky požáru nakládací rampy u vlečky (na druhém břehu řeky) v roce 1947[p. 4] se podařilo eliminovat její opravou a tak mohla být užívána až své likvidace v roce 1965.[8] Těžba vápence v Petzoldově lomu pokračovala i po druhé světové válce, definitivně byla ukončena v 60. letech 20. století[1][10][9] (v roce 1965).[11][4] V 70. letech 20. století byla výroba omítek v Petzoldově lomu realizována ze surovin, které se dovážely nákladními automobily z lomu Na Chlumu (materiál z lomu Na Chlumu neobsahoval tvrdé pecky, které nadměrně opotřebovávaly drtící stroje a navíc byl i barevně stejnoměrnější než původní materiál z Petzoldova lomu). Výroba omítkovin byla ukončena nejspíše v roce 1976,[8] ale v 80. letech 20. století byla uprostřed areálu postavena stávající výrobní hala za účelem pokračování výroby omítkových směsí.[4] Koncem 90. let 20. století byla část provozních objektů lomu rozbořena.[1][12][2]

Zbytky objektů na protějším břehu Berounky[editovat | editovat zdroj]

Na protějším břehu řeky Berounky při železniční trati se nacházejí konstrukce, které s bývalým lomem bezprostředně souvisely: Zbytky (pozůstatky) lanové dráhy,[10] zbytky násypky a nakládací rampy, základy vápencových mlýnů sloužících k výrobě vápencových mouček.[1][10]

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Dnes připomíná minulost veřejnosti nepřístupného areálu[10][12] Petzoldova lomu jen několik budov. Většina historických staveb zajišťujících dávný provoz Petzoldova lomu sice stojí dodnes, ale nacházejí se ve špatném technickém stavu.[2] Areál bývalého Petzoldova lomu dnes slouží potřebám soukromé firmy[10] (společnost Aquatech s.r.o.)[13][2] zabývající se výrobou malých čistíren odpadních vod (ČOV)[7][4] a jiných plastových výrobku pro vodohospodářské účely.[9] Tato firma má ve svém logu (znaku) i schematicky znázorněnou unikátní reflektorovou (osvětlovací) věž.[2]

Doprava materiálu[editovat | editovat zdroj]

Železniční vlečka[editovat | editovat zdroj]

Až do roku 1923 byl vytěžený materiál (vápenec) vožen formanskými povozy (pomalé a drahé)[11] do vápenky v Karlštejně.[8] Petzoldův lom byl v roce 1923, po dokončení dřevěného mostu přes Berounku, napojen na železniční vlečku v km 31,75 na trati Praha - Plzeň. (Vlečka byla napojena v kilometru 31,706.)[8] Velkou výhodou tohoto řešení byl fakt, že lom leží ve stejné výškové úrovni jako železniční trať Praha-Plzeň. Velkou nevýhodou pak byla existence řeky Berounky, která oddělovala lom od železnice.[11] Překládka s kapacitou maximálně až patnácti železničních vagonů měla délku traťového úseku 180 metrů.[8]

Dřevěný dvoukolejný most[editovat | editovat zdroj]

Dvoukolejný most přes Berounku byl definitivně dokončen v roce 1926 (a byl využíván až do roku 1941)[1] s tím, že vozíky s v lomu vytěženým materiálem na něm byly taženy lanem poháněným elektromotorem a poté je elektrická zdviž dopravila na překládací rampu (překladiště) železniční vlečky.[11][4] (S firmou C. T. Petzold a spol. uzavřely v roce 1941 nájemní smlouvu Akciové železárny v Komárově, které byly založeny v roce 1919 a patřily C.T.Petzoldovi.)[9][7]

Lanová dráha[editovat | editovat zdroj]

Povodeň v roce 1941 strhla dřevěný most přes Berounku[1][4][p. 5] a tak byl veškerý vytěžený materiál z lomu dočasně a provizorně vožen nákladními auty do železniční stanice Karlštejn.[9][7] Eliminovat tento drahý druh dopravy vápence k železniční trati měla lanová dráha[1] zbudovaná (podle projektu firmy Wilde)[2] přes Berounku v letech 1941 až 1942[9] a definitivně uvedena do provozu v roce 1942.[8][11] Lanovku postavila rakouská firma a. s. Pohlig přibližně v místech, kde stával povodní stržený dvoukolejný dřevěný most.[4] Lanová dráha byla dlouhá 250 metrů, překonávala nepatrné převýšení 3 metry a byla součástí dopravního systému Petzoldova lomu tvořeného polní dráhou s rozchodem kolejí 500 mm.[8] Lanovkou dostupné nákladiště u železnice na protějším břehu řeky umožnilo vybudování mlýnice na výrobu vápencových mouček.[9][7]

Skladiště trhavin a rozbušek[editovat | editovat zdroj]

Ve východní stěně lomu firma C. T. Petzold vybudovala sklad trhavin a samostatný sklad rozbušek poté, co v roce 1922 k tomu získala patřičná povolení. Sklad trhavin byla vlastně chodba zakončená komorou pro uložení trhavin. Vstup do skladu se nacházel ve výšce 3 metry nad dnem spodní etáže lomu a střelmistr k němu musel stoupet po dřevěném schodišti. Ve vzdálenosti asi 80 metrů od skladiště trhavin se nacházelo skladiště rozbušek. To bylo tvořeno kobkou vystřílenou ve skále.[11]

Ve 40. letech 20. století získala firma C. T. Petzold nezbytné povolení pro rozšíření kapacity skladiště ze stávajících 500kg trhaviny na 1000kg a zároveň i povolení na výstavbu zcela nového skladiště rozbušek s kapacitou 2000 kusů. Nakonec vznikly následující prostory: 6 metrů dlouhá vstupní chodba (šíře 0,75 metrů; výška 2 metry) ústila do komory pro skladování trhavin. (Komora byla dlouhá 5 metrů a měla šíři 1,3 metry a výšku 2 metry.) Z hlavní chodby byla po 4 metrech od vchodu vyrubána odbočka o délce 1,8 metrů zakončená kobkou určenou pro uskladnění rozbušek.[11]

Reflektorová (osvětlovací) věž[editovat | editovat zdroj]

Osvětlovací věž Petzoldova lomu (rok 2013)

Historie věže[editovat | editovat zdroj]

Vznik této dominanty Petzoldova lomu se datuje do roku 1925, kdy kulminovala těžba vápenců v Českém krasu, začínalo se s elektrifikací lomů a zároveň velké množství zakázek v Petzoldově lomu přinutilo jeho vedení k zavedení lomových prací v nočních hodinách.

V západní části areálu na vyvýšeném místě na okraji staré lomové stěny nad spodní etáží[12] Petzoldova lomu se dochovala unikátní technická památka – tzv. (reflektorová) osvětlovací věž (spíše jen věžička), která byla zbudována kolem roku 1925 a která sloužila až do počátku 40. let 20. století,[10] k osvětlování areálu lomu při práci v nočních hodinách.[1] Věž byla původně osazena dvěma reflektory firmy ZEISS, každý o výkonu 100 W. Také v ní byly osazeny hodiny, které ale byly po nějakém čase odstraněny.[12][11]

Záchrana věže[editovat | editovat zdroj]

Projekt záchrany osvětlovací věže Petzoldova lomu byl prezentován v Srbeckém občasníku číslo 1 z roku 2016[11] a stojí za ním občanské sdružení „Nezevli jen tak“ se svojí iniciativou nazvanou „Projekt DOMY – LOMY“, který mapuje pozůstatky lidské činnosti spjaté s těžbou vápence v okolí Srbska na Berounsku.[14] Projekt záchrany osvětlovací věže byl podpořen grantem z Fondu kulturního dědictví Nadace Via ve výši 5 000 Kč a občanské sdružení „Nezevli jen tak“ hodlalo objekt nejprve podrobněji prozkoumat, zakreslit a zajistit bezpečnost v jeho okolí. Akce měla podporu Obecního úřadu Srbsko a podporovala jej i soukromá společnost Aquatech s.r.o., která je vlastníkem reflektorové věže.[8]

Krasové jevy[editovat | editovat zdroj]

Blátivá jeskyně[editovat | editovat zdroj]

Podle popisu kdysi existující Blátivá jeskyně (evidenční číslo 25-008) se nacházela někde „pod dnem lomu″, ale není přístupná neboť její vstup byl zavalen.[1]

Sloupová jeskyně[editovat | editovat zdroj]

Později odtěžená Sloupová jeskyně (evidenční číslo 25-009) se nacházela v jihovýchodní části Petzoldova lomu.[1] Byla objevena při těžbě počátkem 40. let 20. století.[11] Měla délku asi 30 metrů, hlavní její prostor tvořil 6 metrů vysoký sál a byla přístupná díky čtyřem vstupům (dva z nich lze označit jako tzv. „skalní okna“).[1][p. 6]

Ve 40. letech 20. století (krátce po jejím objevení) tady paleontolog, speleolog (jeskyňář), archeolog a botanik Jaroslav Petrbok a archeolog František Prošek (* 20. 9. 1922 Střezimíř – 26. 7. 1958 Praha) prováděli výzkumy, během nichž ve Sloupové jeskyni odhalili dva kamenné nástroje pocházející ze středního paleolitu a nalezli zejména bohaté stopy osídlení z neolitu (lidmi z kultury s lineární keramikou) obsahující nejen keramické střepy a kamenné nástroje, ale třeba i kostěnou lžičku či zbytky minimálně čtyř ohnišť zahloubených do jeskynního sedimentu.[1][11] Rok po detailním archeologickém průzkumu Františka Proška, v roce 1945, byla Sloupová jeskyně z větší části odtěžena.[11]

Petzoldovy jeskyně[editovat | editovat zdroj]

Ve východní části areálu jsou postupně odhalovány rozsáhlé podzemní krasové útvary mezi něž patří tzv. Petzoldovy jeskyně. V dobách, kdy byl lom aktivní, se o soustavě drobných dutin, které Petzoldovy jeskyně tvoří, již vědělo, ale k jejich významnému průzkumu a „znovuobjevení“ došlo až po roce 2000. Dvojice jeskyní Skulina (evidenční číslo jeskyně 25-013) a V suti (evidenční číslo jeskyně 25-014) byla delší dobu postupně zvětšována, aby byly nakonec dne 4. prosince 2010 oba krasové útvary propojeny, čímž byl vytvořen systém nazývaný Petzoldovy jeskyně (evidenční číslo 25-013 zděděné po jeskyni Skulina).[1] (Tomu ale předcházela v roce 2008 krátká sonda, kterou se jeskyňáři dostali do neznámých volných prostor.)[11] V průběhu jara 2011 bylo objeveno několik set metrů nového podzemí včetně rozlehlých sálů a objevování pokračovalo i v průběhu následujících let. Další drobnější krasové útvary byly do systému připojeny: Petzoldka (evidenční číslo 25-012), Komín se třemi vstupy (evidenční 25-011) a řada menších jeskyněk (Nedělní jeskyně, Večerní jeskyně, Klíčová jeskyně, Jívová jeskyně). Tyto drobné původně zahliněné jeskyně (dlouhé jen několik metrů) byly připojeny záhy po svém objevu, takže nemají evidenční číslování.[1] Systém Petzoldových jeskyň má dosud celkovou průleznou délku více než 700 metrů (cca 750 m)[11] a je evidován jako 6. nejdelší jeskyně Českého krasu.[1][11][p. 7] Některé z chodeb Petzoldových jeskyň dosahují až na úroveň hladiny řeky Berounky.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Novorenesanční dům „U Bílého koníka“ vznikl v letech 1891 až 1892 podle návrhu českého architekta Josefa Blechy. Nejrozsáhlejšími úpravami prošel dům v letech 1921 až 1923 pod vedením německého architekta Maxe Spielmanna. V této době budovu vlastnila firma C. T. Petzold.[5] Současná adresa domu je Senovážné náměstí 993/3, 11000 Praha 1 - Nové Město a dům slouží jako pražská hotelová rezidence „The Julius“.
  2. ↑ V Komárově založil roku 1791 hrabě Rudolf z Vrbna (1761–1823) první železárnu a slévárnu železné litiny v českých zemích[6] , kterou po něm vedl jeho syn, a později Fridrich Wilhelm von Hanau z hesenské větve rodu. Roku 1902 vdova Alžběta, kněžna Hanavská, továrnu prodala Carl Traugott Petzoldovi, který ji roku 1919 proměnil na Akciové železárny.
  3. ↑ Petzoldův Lom byl vybaven kompresorem, drtiči, mlýny, elektrickými výtahy, svážnou dráhou[7] i kruhovou vápenickou pecí (s roční produkcí 430 vagonů vápna), která byla v roce 1936 nahrazena dvojitou šachtovou pecí podle patentu profesora pražské techniky Jiřího Pacolda (1834–1907).[4] Tuto pec projektovala a postavila berounská firma ing. Josef Jelínek a synové.[4][2]
  4. ↑ Při požáru v roce 1947 byla poškozena i lanová dráha, kterou byl třeba obnovit.[4]
  5. ↑ Prameny[8][11] uvádějí, že dřevěný most byl zničen ledy v roce 1940.
  6. ↑ Pramen[11] uvádí, že se jednalo o dutinu o rozměrech 5 x 13 metrů, vysokou až 6 metrů, která byla přístupná 1,5 metru širokou puklinou se dvěma vchody.
  7. ↑ V blíže nespecifikované štole ve východní části Petzoldova lomu je evidované zimoviště netopýrů.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r PETZOLDŮV LOM (k.ú. Srbsko u Karlštejna (Hořovická pahorkatina / Berounsko)) [online]. web: Podbrdsko (místopis), 2014-03-31 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k Petzoldův lom (Česko) [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 2013-11-26 [cit. 2022-11-29]. OTÝPKA, Jan. Petzoldův lom v Srbsku. ECHO. Beroun: ECHO, Ročník 13, číslo 41 (26.11.2003), strana 3. Dostupné online. 
  3. ↑ Údolí Berounky mezi Lišticí a Karlštejnem; Všeobecná charakteristika [online]. Česká geologická služba [cit. 2022-11-30]. Petzoldův lom a přilehlé části severního svahu údolí: Typický krasový reliéf s četnými jeskyněmi, v Petzoldově lomu stratigrafický profil spodním devonem (Chlupáč 1955) a názorně odkrytou tektonickou stavbou.. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o BERAN, Lukáš; KUBJÁTOVÁ, Eva; FRAGNER, Benjamin. DOMY LOMY (mapa Srbska a okolí 1:100 000). Zuzana Kučerová, Jana Kusbachová, Julie Machačová, Dan Friedlaender, Anna Seimlová. 1. vyd. Beroun: ČVUT v Praze, Fakulta architektury, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2017. Dostupné online. ISBN 978-80-01-06163-3. Kapitola Lom firmy C. T. Petzold & Co. v Besídce. GPS souřadnice: 49°55‘54.46“N, 14°09‘4.419“E; ke stažení ve formátu *.pdf. 
  5. ↑ a b HAGER ELECTRO S.R.O. Hotelová rezidence The Julius v Praze [online]. Archiweb, s.r.o., 2022-11-11 [cit. 2022-12-01]. Adresa: Senovážné náměstí 993/3, 11000 Praha 1 - Nové Město, Česko; GPS souřadnice: 50°5'9.444"N, 14°25'49.398"E; (50.0859567N, 14.4303883E). Dostupné online. 
  6. ↑ Zdeněk RASL: Decorative Cast Ironwork. Národní technické museum Praha 1972, s. 6-15
  7. ↑ a b c d e f g Osvětlovací věž Petzoldova lomu [online]. Jan Půlkrábek, rev. 2022-11-29. GPS souřadnice osvětlovací věže: 49.9315433N, 14.1488347E. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k -VLADA-. Osvětlovací věž v Petzoldově lomu se možná dočká opravy [online]. Česká speleologická společnost, základní organizace 1-06, Speleologický klub Praha, 2016-07-31 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l m KONVIČKA, Vladislav. Technické památky – Petzoldův lom [online]. web: Podzemí Solvyovy Lomy cz, 2005, rev. 2006 [cit. 2022-11-29]. Foto: Vladislav Konvička, listopad 2005, leden 2006. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e f g h Petzoldův lom (bývalý lom, důl; Srbsko, Česko) [online]. Seznam.cz [cit. 2022-11-29]. GPS souřadnice: 49.9319467N, 14.1509122E (49°55'55.008"N, 14°9'3.284"E). Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w HEJNA, Michal; MAJER, Martin (foto). Petzoldův lom a osvětlovací věž [online]. web: Obec Srbsko cz [cit. 2022-11-29]. IN: Srbecký občasník; Číslo 1 (ročník 2016), strany 6 až 7. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e Osvětlovací věž Petzoldova lomu [online]. Jednou stopou Českem, z.s. [cit. 2022-11-29]. GPS souřadnice osvětlovací věže: 49.9315753N, 14.1490386E. Dostupné online. 
  13. ↑ Aquatech, kontakty [online]. Aqutech s.r.o. [cit. 2022-11-30]. Aquatech s.r.o. se sídlem na adrese: U Petzolda 205, 267 18 Karlštejn. Dostupné online. 
  14. ↑ Projekt DOMY – LOMY [online]. Nezevli jen tak, z.s. [cit. 2022-11-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ HORÁČEK, Ivan. Sčítání netopýrů v zimovištích ČR; Nejvýznamnější zimoviště netopýrů ve středních Čechách [online]. Česká společnost pro ochranu netopýrů, 2001 [cit. 2022-11-30]. Menší zimoviště v katastrech Srbsko a Karlštejn: 6050, Srbsko, štola v Petzoldově lomu. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (red), kolektiv autorů pod vedením hlavní editorky Hany Hlušičkové. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., P-S. Příprava vydání Hana Hlušičková. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-045-4. 
  • Karel Žák, Michal Kolčava, Jiří Bruthaus, Roman Živor: Evidence jeskyní Českého krasu; doplňky a změny za období 1. října 2011 až 30. září 2013 - Český kras; ročník XXXIX (Beroun 2013)
  • HORÁČEK Ivan a kolektiv (Vladimír HANÁK; Petr BENDA; Jaroslav ČERVENÝ; Vladimír HANZAL; Martin PRŮCHA; Jaroslav VESELÝ; Dita WEINFURTOVÁ; Jan ZIMA): Nejvýznamnější zimoviště netopýrů ve středních Čechách, Vespertilio 5: rok 2001; strany 121 až 145.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petzoldův_lom&oldid=23587419“