Petra (město)

Petra
	Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Jordánsko
Souřadnice	30°19′43″ s. š., 35°26′31″ v. d.
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	i, iii, iv
Odkaz	326 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	20010 (neznámé zasedání)

Petra (πέτρα petra – „skála“, البتراء‎ Al-Butrā) je skalní město a archeologické naleziště v Jordánsku. Od roku 1985 je zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V Bibli je označováno jako Selá a Arabové mu dali jméno Mojžíšovo údolí.^[1]

Město původně vzniklo jako pohřebiště v dokonale krytém místě, kde se setkávají tři údolí (Vádí al-Araba). Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. století př.n.l. a 1. století n.l. V tuto dobu zde žili Nabatejci a Petra se stala hlavním městem jejich království. Všechny stavby byly vytesány do pískovce. Město dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př. n. l., kdy tu žilo kolem třiceti tisíc lidí. Petru opustili poslední obyvatelé po druhém ničivém zemětřesení v 6. století n. l. Údolí upadalo postupně v zapomnění. Stala se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci skalního města pečlivě skrývali před světem. Prvním Evropanem (od dob křižáckých výprav), jenž spatřil Královskou hrobku v Petře, byl roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.

Poloha

Petra se nachází na jihu Jordánska přibližně tři hodiny cesty od Ammánu, dvě hodiny od Akaby a jednu a půl hodinu od Vádí Ram. Petra se nachází v údolí nazvaném Vádí Musa. Místo je ukryté před okolním světem hradbou skal a leží v samotném srdci Šarských hor. Město vzniklo na křižovatce karavanních cest. Do města vede pouze jedna cesta procházející moderním městem Vádí Musa.

Historie

Před devíti tisíci lety se zde začaly objevovat první zemědělské osady. Po dalších tisíc let tudy procházelo mnoho nomádských kmenů, ale rozvoj oblasti přišel až rostoucí potřebou navázat kontakt s tehdejšími mocnostmi, kterými byly Egypt a Mezopotámie.

První zmínky o Petře pocházejí ze Starého zákona, jedná se o vyprávění, jak Izraelité po čtyřiceti letech strávených na poušti přišli do Edomu. Legenda dále vypráví o tom, jak byl Mojžíš nucen Bohem vyprosit vodu ze skály pro Izraelity. Mojžíš na místo toho do skály udeřil holí a z onoho místa vytryskl pramen, který od té doby nese jméno Ain Musa. V bibli je Petra nazývána slovem Selá. Slovo je původem z hebrejštiny a označuje skálu nebo také kámen.

Oblast osídlili ve 2. pol. 4. st. př. n. l. Nabatejci, kteří zde vytvořili monarchii, která díky obchodování zbohatla. Město bylo vybudováno ve velice výhodném terénu, bylo prakticky schované v horách, a vzhledem k tomu sloužilo jako útočiště a shromaždiště okolních kmenů.

Petra obchodovala kvůli snadnému přístupu k Rudému moři s Arábií a Mezopotámií a také měla velmi dobrý přístup k syrským přístavům a toto vše umožnilo zviditelnit vliv řecké kultury na její architekturu. Některé památky vytesané do skal během 1. století našeho letopočtu toto potvrzují. Počet obyvatel v době jejího největšího rozkvětu se pohyboval mezi třiceti a čtyřiceti tisíci obyvatel, z nichž většinu tvořili obchodníci. Postupem času začal význam města upadat.

V roce 1812 byla Petra znovuobjevena švýcarským cestovatelem a objevitelem Johannem Ludwigem Burckhardtem. Kvůli nedůvěřivosti beduínů nemohl však město prozkoumat. Později toto místo prozkoumal po povolení, které získal, David Roberts, který pak proslul svými kresbami dalších oblastí například v Palestině, Egyptě, Jeruzalémě a v mnoha dalších.

Dnes je Petra turistickou atrakcí Jordánska. V roce 1985 byla zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dne 7. července 2007 byla jmenována novým divem světa.

Petra je často využívaná jako kulisa filmů. Vidět ji můžeme například ve filmech: Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989), Transformers: Pomsta poražených (2009).

Architektura

Petra má tvar amfiteátru. Od východu na západ má délku přibližně jeden kilometr a od severu k jihu půl kilometru. Skály, které město ukrývají, jsou vysoké kolem tři sta metrů. Ve městě a na skalách se nacházely různé stavby a významná místa. A také se zde mísily vlivy různých stylů. Najdeme zde egyptský, řecký a římský styl.

Sík

Tímto slovem je označována soutěska vedoucí do města. Je dlouhá přes jeden kilometr a široká kolem 5 metrů, ale v některých místech úzká tak, že je možné dotknout se obou stran rozpaženýma rukama. Stěny mají výšku přibližně dvě stě metrů. Na začátku se nachází most, který měl bránit zatopení vodou z Wádí Musa. V některých místech jsou viditelné vodní kanály, které sloužily jako přívod vody do města. V roce 1997 zde bylo odkryto při vykopávkách římské dláždění.

Al-Khazneh

V překladu znamená Al-Chaznech pokladnici. Tuto budovu najdeme hned po východu ze soutěsky Sík. Její výhodná poloha ji chránila před přírodními vlivy. Pokladnici vytesali do železitého pískovce a původně měla sloužit jako hrobka nabatejského krále Arety III. Stavba má velmi propracované detaily, které znázorňují některé božské postavy, například Diovy syny nebo bohyni Tyché. K pokladnici se pojí legenda, že jeden z egyptských faraonů umístil do urny uprostřed horního patra poklad. Někteří z místních lidé této pověsti uvěřili a ve snaze poklad získat, do urny stříleli nebo na ní házeli oštěpy. V současné době je původně hladký povrch zvrásněn otvory po kulkách. Vytesána do skály byla zřejmě mezi lety 100 před naším letopočtem a 200 našeho letopočtu. Na výšku stavba měří 43 metrů a na šířku přibližně 30 metrů.

Divadlo

Před 2000 lety bylo vytesáno do skály Nabatejci. Hlediště mělo 45 řad, ve kterých našlo místo 3 000 diváků. V průběhu času divadlo upravili Římané. Kvůli rozšíření pro 8 500 diváků zbourali několik hrobek v blízkosti. V roce 363 n. l. v důsledku zemětřesení, které divadlo poničilo, byly některé jeho části použity pro výstavbu dalších staveb v Petře.

Kolonádní ulice

Místo bylo postavené v roce 106 n. l. Tvoří centrum města a na jejím začátku se nachází kašna zasvěcená nymfám. Do tohoto místa se stahovala voda vedená Síkem. Vedle kolonády se nacházelo tržiště, které bylo směrem na jih, na sever bychom kdysi mohli najít královský palác. Kolonáda končí branou, která dělí obchodní část města od části posvátné, kde najdeme především chrámy.

Ad-Dér

Tato stavba podobající se svým vzhledem pokladnici se v překladu nazývá klášter. Jeho výška je 45 a na šířku měří 50 metrů. Vytesán do skály byl přibližně v 1. stol. n. l. a původně měl sloužit jako hrobka. Označení klášter si získal podle křížů, které najdeme uvnitř stavby. Dříve bylo možné po úzké stezce při klášteře vylézt k jednomu místu nad ním, ale po nehodě, kdy se po pádu po tomto výstupu jedna turistka zabila, a s ohledem na monumentální stavbu, bylo šplhání nad klášter zakázáno. Z místa je nádherný pohled na krajinu a okolí.

Ostatní památky

V Petře dále najdeme:

bloky džinnů,
obeliskovou hrobku a triklinium v Báb As-Síku,
fasádovou ulici,
hlavní obětiště Al-Mazbah,
královské hrobky,
velký chrám,
Kasr Al-Bint,
Chrám okřídlených lvů,
Petrský kostel,
Al-Habis.

Nabatejci

Původ tohoto národa je dodnes nejasný. Předpokládá se, že to byli kočovní nomádi, kteří obývali severozápadní a severní Arábii a postupem času se začali usídlovat v této oblasti. Byli to velmi schopní obchodníci a také se živili jako vedoucí karavan. První zmínka o této civilizaci pochází z roku 647 př. n. l.