Pavel Werner

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Werner
Narození15. dubna 1942 (82 let)
Otrokovice
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísklářský výtvarník, designér, pedagog
ZaměstnavateléStřední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě, Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská Kamenický Šenov
OceněníCena Masarykovy akademie umění (1995)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Werner (* 15. dubna 1942 Otrokovice) je sklářský výtvarník, designér, pedagog, emeritní ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1956-1960 navštěvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a vyučil se v oboru tavená skleněná plastika a mozaika u prof. J. Černého a O. Žáka.[1] Tento ateliér byl založen nedlouho předtím a Werner se jako brigádník mohl podílet na tvorbě tavených plastik určených na 11. Trienále skla v Miláně a Expo 58 v Bruselu.[2] Od roku 1960 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze glyptiku u doc. Václava Plátka[3] a od roku 1963, po sloučení obou sklářských ateliérů,[4] u prof. Stanislava Libenského. Značný vliv na jeho tvorbu měl také Jiří Harcuba. Po ukončení studia (1966) se zabývá autorským sklem a sochařstvím. Po Světové výstavě v Montrealu (1967) přestaly sklářské podniky i stát podporovat velké sklářské projekty, možnosti uplatnění skla v architektuře byly omezené a trh s ateliérovým autorským sklem prakticky neexistoval, proto nastoupil jako pedagog v Kamenickém Šenově.[5][3]

V letech 1967-1976 působil Pavel Werner jako pedagog Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově v oddělení broušeného skla. Mezi jeho žáky patřil např. Vladimír Klein. Ten chválil velkorysost mladého pedagoga, který studentům umožnil práci s velkými formáty skla i kreslení podle modelu.[6] V letech 1991-1997 vyučoval na novoborské Střední průmyslové školy sklářské, kde se věnoval nově založenému ateliéru broušení a malování skla. Měl zásadní podíl na výtvarné orientaci a rozvoji tohoto oboru v tamní SPŠS.[7] V letech 1997-2006 byl ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově. Věnoval se propagaci žákovských realizací, navázal spolupráci se sklářskými firmami a také se střední odbornou sklářskou školou v německém Rheinbachu. Roku 2002 organizoval oslavy 145. výročí školy, výstavu v Severočeském muzeu a katalog. Ke 150. výročí založení školy roku 2006 výstavu v UPM v Praze a vydání reprezentativní publikace.[8] Díky jeho úsilí se jubileum školy dostalo na seznam světových kulturních výročí UNESCO.[6] V letech 1999, 2002 a 2005 se podílel na organizaci Mezinárodního symposia rytého skla v Kamenickém Šenově.[7] Po roce 2006 převzal řízení školy Wernerův žák František Janák (* 1951).

Během přerušení pedagogického působení získal v 70. a 80. letech některé zakázky na monumentální realizace v architektuře, např. v pražském Metru (skleněná stěna, stanice Dejvická).[9][10]

Je členem Glassfora Nový Bor a Sklářského sdružení Praha. Od roku 2006 je v důchodu a žije a tvoří v Novém Boru.[6]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1995 Cena Masarykovy akademie umění[11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pavel Werner ovládá díky svému školení širokou škálu sklářských technik - od broušené prizmatické plastiky a rytého skla přes hutní sklo foukané do forem i volně až k mozaice a vitráži. Jako jeden z prvních začal experimentovat s expresivní skleněnou plastikou litou do formy.[12] Je jediným sklářským výtvarníkem, který se touto technikou a jejími modifikacemi zabývá nepřetržitě už od 60. let.[13]

Na počátku 70. let se jako pedagog věnoval převážně broušenému olovnatému sklu. Jeho skleněné plastiky z té doby jsou považovány za počátek nového směru tohoto oboru. Prizmatické plastiky se současně objevily u maturitních prací jeho žáků i u státnic v ateliéru S. Libenského na VŠUP.[14] Začal také experimentovat s litím optického skla do jednoduchých forem, když mu vedení podniku Severosklo ve Svoru umožnilo využít tavby, které nesplnily maximální požadavky na kvalitu.[4] Vytvořil v té době u nás i ve světě nejrozměrnější objekt z litého skla pro architekturu - „Světelný sloup“ z optického skla pro výstavu Současné české sklo v Mánesu.[14][15] Koncem 70. let tvořil expresivní figurální plastiky foukané do sádrových forem a později Plastiky-moduly z křišťálového a barevného skla lité do formy. Po návratu ze sklářského sympozia v Nizozemsku tvořil ve spolupráci se skláři v novoborské huti U Hantichů také volně foukané figurální plastiky.[6] Koncem 80. let se vrátil k abstrakci, ale jeho přísně geometrické tvary z litého skla si zachovaly odchylky od řádu a pravidelnosti a jako výraz spontánního neklidu života se místy roztékají se vší anarchií horkého procesu.[16]

Po odchodu ze školy v Kamenickém Šenově pracoval ve vlastním ateliéru a ve spolupráci s architekty se uplatnil i jako mozaikář[17] a sochař v klasických materiálech, zejména liberecké žule.[18][6] Vytvořil také světelný sloup pro obchodní dům Ládví a několik rozměrných osvětlovacích těles (Úřad vlády ČSSR, KD Amati Kraslice).[19] V 80. letech Pavel Werner experimentoval také se sříbřeným sklem (Zlom, 1986).[20]

Během doby, kdy řídil školu v Kamenickém Šenově, spolupracoval s Janem Pačinkem a Petrem Novotným ve sklárně Ajeto a tvořil přímo ve sklářské huti[21] hravé foukané plastiky (Strážce sklářských forem, Pocta Thoru Heyerdahlovi, ad.)[3] a ve spolupráci s Jaroslavem Slaninou ve sklárně bratří Jílků v Kamenickém Šenově plastiky z litého skla (Z nitra Země, Láva, Krajina, ad.).[6] M. Klivar řadí skleněné plastiky Pavla Wernera k proudu lyrické abstrakce.[22]

Práci se sklem předcházejí kresebné návrhy a poté vytvoření formy pro odlití sochy. Pro Pavla Wernera je charakteristická expresivní modelace, kontrast hladkého a drsného povrchu a kombinace barevného a průzračného skla, která vytváří nevšední a proměnné efekty. Samotný proces návrhu sochy je racionální a promyšlený, ale při práci u sklářské pece pracuje s náhodou.[23] Jeho plastiky z litého skla se vyznačují působivými barevnými kombinacemi a dramatickými efekty, které vznikají při zastavení toku skloviny v rozhodujícím okamžiku.[14] Kromě plastik tvoří stejnou technikou lití i objekty-vázy a mísy.[5]

Zastoupení ve sbírkách (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Moravská galerie v Brně
  • Muzeum umění Olomouc
  • Severočeské muzeum p.o., Liberec
  • Muzeum skla a bižuterie Jablonec nad Nisou
  • Sklářské muzeum Nový Bor
  • Sklářské muzeum Kamenický Šenov

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1986, 1988 Ústav makromolekulární chemie Praha
  • 1988/1989 Pavel Werner: Sklo, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • 1989 Kunst-form International, Vídeň
  • 2002 Sklářské muzeum Nový Bor
  • 2005 Pavel Werner: Lité sklo, Sklářské muzeum, Kamenický Šenov
  • 2007 Pavel Werner: Sklo, obrazy, kresby, Radniční výstavní síň, Galerie Glass arts, České Budějovice[24]
  • 2008 Muzeum novojičínska Fulnek
  • 2008 Galerie Welti, Düsseldorf
  • 2011 Muzeum Beskyd, Frýdek-Místek
  • 2012 Severočeské muzeum Liberec
  • 2013 Pavel Werner: Sklo, kresba, Hrad Špilberk, Brno[25]
  • 2017/2018 Pavel Werner: Sklo / plastika / malba / kresba, Sklářské muzeum v Novém Boru

Kolektivní (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1969 Sklo severočeských výtvarníků, Výstavní síň Betlémské náměstí, Praha
  • 1970 Současné české sklo, Mánes, Praha
  • 1973/1974 Böhmisches Glas der Gegenwart, Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg, Museum Kunstpalast (Kunstmuseum Düsseldorf), Düsseldorf, Badisches Landesmuseum Karlsruhe, Karlsruhe, Kunstgewerbemuseum Berlin, Kunstsammlungen der Veste Coburg
  • 1977 Umělecké sklo 1977. Oborová přehlídka současné sklářské tvorby, Praha
  • 1978 Metro a výtvarné umění, Staroměstská radnice, Praha
  • 1983 Skleněná plastika, Dům umění města Brna
  • 1984 Československé sklo '84: Umělecká sklářská tvorba, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1984 Setkání: Skleněná plastika v historickém prostředí, Zámek Telč
  • 1985 Vyznání životu a míru: Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha, Bratislava
  • 1987 Skleněná plastika, Dům umění města Brna
  • 1987 Sklo a světlo, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
  • 1987/1988 Trienále řezaného a rytého skla: Těžítko a drobný objekt, Moravská galerie v Brně
  • 1988 Sklo, Ústav makromolekulární chemie (Galerie Makráč), Praha
  • 2006 Sklo a světlo: 150 let sklářské školy v Kamenickém Šenově, Galerie design centra ČR, Praha, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 2009 Connections 2009, Contemporary European Glass Sculpture/ Současná evropská skleněná plastika, Mánes, Praha
  • 2012/2013 Vše nejlepší! České sklářské umění, Uměleckoprůmyslové museum, Praha

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pavel Werner, 1988, s. 19
  2. ↑ Antonín Langhamer: Sklář a malíř Pavel Werner ve Fulneku, Sklář a keramik 59, 2009, č. 1-2, s. 12-13
  3. ↑ a b c Antonín Langhamer, Sklo Pavla Wernera, Sklář a keramik 52, 2002, č. 7-8, s. 177-178
  4. ↑ a b Antonín Langhamer: Sedmdesátník Pavel Werner, Sklář a keramik. Roč. 62, 2012, č.5-6, s.156-157
  5. ↑ a b Antonín Langhamer: Sklářský výtvarník a pedagog Pavel Werner, Keramika a sklo 3, 2002, č. 3, s. 26-27
  6. ↑ a b c d e f Antonín Langhamer, Sklářský výtvarník - jubilant Pavel Werner, Sklář a keramik 57, 2007, č. 4-5, s. 129
  7. ↑ a b Langhamer A, 2007, nestránkováno
  8. ↑ Antonín Langhamer (ed.), Sklo a světlo, UPM Praha 2006
  9. ↑ Milan Krejčí, Metro a výtvarné umění, DPHMP, 1978
  10. ↑ Přehled významných realizací za rok 1978, Výtvarná kultura 6, 1979, s. 6
  11. ↑ Horová A (ed.), NEČVU -Dodatky, 2006, s. 846
  12. ↑ Petrová S, 2001, s. 193
  13. ↑ Antonín Langhamer, Lité sklo Pavla Wernera, Keramika a sklo 3, 2005, s. 12-14
  14. ↑ a b c Antonín Langhamer: Sklář a malíř Pavel Werner ve Fulneku, Keramika a sklo 3, 2008, s. 16-17
  15. ↑ Mazáčová B, 2008, s. 14
  16. ↑ Jan Kříž, in: Pavel Werner, 1988, s. 3
  17. ↑ Sochy a města: Pavel Werner, Motýl a včela (1981)
  18. ↑ Vetřelci a volavky: Pavel Werner - Žulové Q (1987)
  19. ↑ Jan Kříž, in: Pavel Werner, 1988, s. 19
  20. ↑ Jitka Lněničková, Křehká krása stříbřeného skla, 2007, s. 42-43
  21. ↑ Langhamer A, 1999, s. 254
  22. ↑ Klivar M, 1999, s. 22
  23. ↑ Peter Kováč, Hrdá brněnská bilance skláře Pavla Wernera, Novinky.cz, 2013
  24. ↑ Vystavuje lité sklo i figuru, Českobudějovický deník, 2007
  25. ↑ Skleněné slunce Pavla Wernera zapadá v Brně, Brněnský deník, 2013

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alena Adlerová, Sklo severočeských výtvarníků, SČVU 1969
  • Alena Adlerová, Axel von Saldern, Böhmisches Glas der Gegenwart, 143 s., Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg 1973
  • Jiřina Medková, Skleněná plastika (Současná československá tvorba), Dům umění města Brna 1983
  • Jiřina Medková, Setkání (Skleněná plastika v historickém prostředí), KSSPOOP Brno 1984
  • Antonín Langhamer, Sklo a světlo (Práce pedagogů sřední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově nositelky řádu práce), kat. 16 s., SČSVU 1987
  • Pavel Werner, kat. 24 s., text Jan Kříž, Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově 1988
  • Who´s Who in Contemporary Glass Art. A Comprehensive World Guide to Glass Artists-Craftsmen-Designers, Waldrich Verlag, München 1993, p. 601
  • Antonín Langhamer, Legenda o českém skle, 292 s., TIGRIS spol. s r. o. 1999, ISBN 80-86062-02-3
  • Miroslav Klivar, Česká skleněná plastika, 194 s., Moraviapress 1999
  • Sylva Petrová, České sklo, 283 s., Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2001
  • Sklo, sochy, obrazy: 1856 (Střední uměleckoprůmyslová škola Sklářská), Kamenický Šenov 2002
  • Antonín Langhamer (ed.), Sklo a světlo: 150 let sklářské školy v Kamenickém Šenově, 173 s., Galerie design centra ČR, Praha, Uměleckoprůmyslové museum, Praha 2006, ISBN 80-7101-058-8
  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění - dodatky, 988 s., Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky 2006, ISBN 80-200-1209-5, s. 846
  • Antonín Langhamer: Pavel Werner - Sklo, obrazy, kresby, České Budějovice 2007
  • Jitka Lněničková, Křehká krása stříbřeného skla, Muzeum Šumavy 2007
  • Barbora Mazáčová, Stanislav Libenský očima svých žáků na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, bak. diplomová práce, ÚHV, FF MUNI, Brno 2008
  • Connections 2009 (Contemporary European Glass Sculpture/ Současná evropská skleněná plastika), 180 s., Agency Prague Cherry, spol. s.r.o. 2009
  • Jiří Bohdálek: Pavel Werner - Sklo/kresba, Muzeum města Brna 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Werner&oldid=23287784“